V češtině máme k dispozici všechny tři díly monumentální Kafkovy biografie od Reinera Stacha, německého literárního vědce, který její přípravou a psaní strávil 18 let. Máme tak Kafku jako na dlani, v jeho letech raných, letech rozhodování i v letech poznání. Další info v ukázce z rozhovoru, který autor poskytnul v roce 2017.

Vyslovil jste otázku: „Co když je pro Kafku literatura jedinou schůdnou cestou zpět?“ Co tím míníte?

Kafka často sám sebe popisuje jako nevýraznou postavu: lidskou bytost, která se ve skutečnosti života ostatních lidských bytostí neúčastní, někoho, kdo vlastně v pravém slova smyslu nežije, ale spíš sestává ze slov a literatury. Z mého pohledu to však platí jen napůl. Přes literaturu, která vyžaduje empatii a schopnost pečlivě pozorovat, se oklikou znovu vynořuje ve společenském životě – v jistém slova smyslu se do něj vrací. Tahle úvaha se mi však zdá moc spekulativní na to, abych ji rozvinul v životopise, nicméně chtěl jsem ji čtenáři předložit alespoň ve formě otázky.

Jak Kafka prožíval proces psaní? Z toho, co říkáte, se zdá, že se mu dařilo dosahovat pozoruhodných výsledků už od samého začátku.

Kafka rozhodně patří mezi velké literární talenty dvacátého století, nicméně svůj styl objevil až téměř ve třiceti, tedy relativně pozdě. Kontrolovaně se pohroužit do nevědomí se také naučil až po dlouhých letech tréninku. Když se mu to podařilo poprvé – v povídce Ortel –, byl bez sebe nadšením. Chtěl tu zkušenost prožít znovu a znovu, akt tvoření v něm vzbuzoval štěstí a hrdost.

Jak hodnotíte vztah Kafky a Broda? Opravdu Brod svému příteli nerozuměl?

Každý, kdo píše o Kafkovi, má s Brodem problém. Brod byl po mnoho let Kafkovým důležitým přítelem, s nímž mohl Kafka otevřeně hovořit o osobních krizích. Brod pro změnu nemohl doufat v lepšího posluchače – ačkoli byly na obou stranách věci, o kterých mezi sebou nemluvili. Kromě toho musíme být Brodovi hluboce vděční za to, že zachránil spoustu Kafkových rukopisů před zničením.

Na druhou stranu je jasné, že Brod tak úplně nechápal, s kým má tu čest. Jeho náboženské výklady Kafky, zejména ty z pozdějších let, jsou sentimentální a úzkoprsé. Brod zkrátka neměl cit pro modernistické rysy Kafkových textů. Když se v padesátých letech proslavil Beckett a lidé ho začali přirovnávat ke Kafkovi, Broda to rozlítilo. Tvrdil, že tyhle absurdity nemají s Kafkou vůbec nic společného. To byl samozřejmě úplně zcestný pohled.

Napsal jste: „Dostáváme se od viny k otázce identity. Otázka ‚Kdo jsem?‘ je konec konců úzce spjatá s otázkou ‚Kam patřím?‘“ Můžete nám povědět víc o spojitosti místa, kde Kafka žil, a jeho životopisem? Jak moc byl Kafka nábožensky založený? Jak moc pro něj byl důležitý judaismus?

Ty dvě otázky je třeba zodpovědět jednotlivě, neboť se vztahují k různým věcem. Otázka identity Kafku vždycky velice zajímala. Kde se vlastně u člověka vnímání identity bere? Může si ji sám vytvořit? Může ji vyměnit za jinou? Proto také Kafka přečetl tak neuvěřitelné množství životopisů a autobiografií.

S Prahou se nikdy úplně nesžil. Představovala pro něj bohatou minulost, a ne přitažlivou budoucnost, kterou spatřoval ve městech jako Paříž nebo Berlín.

Na základě osobního setkání s židy z východní Evropy v roce 1910 se poprvé ocitl před otázkou, jestli mu židovská kultura nemůže poskytnout domov, identitu, kterou dosud postrádal. S bující hrozbou českého antisemitismu v Praze ta otázka získávala na naléhavosti. Kafka tehdy poprvé pocítil něco jako kořeny a dal si tu práci, že se seznámil s mnohými aspekty židovského života včetně jazyka a tradice vyprávění.

Nic však nenasvědčuje tomu, že by Kafka přijal i židovské náboženské přesvědčení. Jako mladík byl ateista. V dospělosti se hlásil k Platonově učení, tedy věřil v nezávislý duchovní svět mimo svět tělesný. Svět, který je nám však zcela uzavřený a my můžeme toliko zachytit jeho záblesky v literatuře a umění.

Celým Kafkovým dílem prostupuje jeho sexuální život. Jak pohlížíte na Kafkovy vztahy s různými ženami? Na jednu stranu působí až komicky opatrně a bezradně, na druhou stranu silně a bravurně.

Se skutečnou vášní a zároveň s důvěrou Kafka neměl zkušenost až do posledních let svého života, do vztahu s Milenou Jesenskou. Předtím si ze vztahů obvykle odnesl představu, že ženy jsou zásadně odlišné, že jsou od mužů odděleny nepřeklenutelnou propastí, a že je tudíž hlubší porozumění vyloučené. V jeho díle žádné scény šťastného soužití nenajdeme – nic takového Kafka neznal.

Bylo by však nesprávné tenhle nedostatek odbýt tím, že jde o projev „neurózy“. Hluboké rozdíly mezi muži a ženami tehdy skutečně existovaly. Obě strany byly uvězněny ve svých rolích, zřídkakdy měly podobné zájmy a často netušily, jak spolu být – tedy kromě sexu. Z Brodových deníků vyplývá, že i když prošel bezpočtem vztahů, trpěl těmito podmínkami stejně jako Kafka. Na rozdíl od Kafky však Brod tyto pocity dokázal v pravý čas potlačit. Uměl si vychutnat ženské tělo a na všechno ostatní na hodinu zapomenout. To Kafka nedokázal, nepřestával bdít a vše si plně uvědomoval.

Považujete Kafkův život za komický, nebo tragický?

V jeho životě se událo mnoho tragického. Zrovna ve chvíli, kdy se našel jako spisovatel, vypukla první světová válka. Ta mu znemožnila odejít z pojišťovnictví, on najednou zůstal uvězněný v Praze a přišel o důležité přátele. Válka si navíc vyžádala veškeré jeho úspory a nakonec i zdraví. Zemřel mladý po měsících fyzického utrpení. Jeho sestry však stihl ještě mnohem horší osud: všechny byly zavražděny v koncentračních táborech.

Proč jste nepojednal o Benjaminových esejích o Kafkovi?

Můj životopis se zaměřuje na podmínky, za nichž Kafka psal, na jeho konkrétní způsob tvorby. Předkládat faktické interpretace jeho děl si však za cíl neklade. To podle mě k práci životopisce nepatří. Vypořádat se s předními Kafkovými vykladači, jako je Benjamin, Politzer, Adorno a další, by si žádalo jiné uchopení.

Když jste teď životopis dokončil, jak se cítíte? Schází vám Kafka, nebo se vám naopak ulevilo, že máte od té práce pokoj?

Životopis je sice hotový, ale pro mě téma zdaleka není vyčerpané. Nepřestávám si dopisovat s překladateli, dostávám pozvánky na čtení, přednášky a občas i na debaty o divadelních adaptacích Kafkova díla. Často si mě žádají na středních školách – zejména když je Kafka tématem u zkoušek – a několikrát jsem se účastnil i seminářů pro učitele. Takže loučit se je ještě předčasné.

ukázku z rozhovoru Richarda Marshalla pro 3am magazine přeložila Anna Vrbová

Zobraziť diskusiu (0)