Peter jí odnesl kufr  do  kupé a rychle  zase  vystoupil. Zůstal ale venku. Řekl,  že je prostě nervózní, co kdyby se vlak na- jednou rozjel. Stál na  nástupišti, díval  se na  ně nahoru do okénka a mával. Mával a usmíval se. Na  Katy se usmíval šťastně a s upřímnou láskou, kterou nemůže nic  na  světě zpochybnit, jako  by si byl jist, že pro  sebe navzájem navždy zůstanou čímsi  zázračným. Na  svou  ženu se pak  usmíval s nadějí a důvěrou a určitou rozhodností. Něco  takového se špatně vyjadřuje slovy  a vlastně se o tom nemluví. Kdyby s tím Greta začala, řekl by: Nemluv hlouposti. A ona  by mu dala za pravdu a v duchu by si pomyslela, že je vlastně nesmy- slné, aby si dva lidé, kteří jsou spolu bez přestávky každý den, museli vůbec něco  vysvětlovat.

Když byl Peter malý,  utekla s ním  jeho  matka přes  jakési hory, jejichž  jméno si Greta nedokázala zapamatovat, ze So- věty okupovaného  Československa na  Západ. Nebyla po- chopitelně sama. Původně s nimi  měl  jít i Peterův otec,  ale těsně před plánovaným tajným odchodem ho  odvezli do nemocnice. Domluvili se, že se za nimi  vydá  později, ale už k tomu nedošlo, protože zemřel.

„O takových případech jsem  četla,“ řekla Greta, když jí to Peter poprvé vyprávěl. Pak  dodala, že v těch příbězích vždycky nějaké dítě  začalo plakat a nakonec je museli udu- sit nebo uškrtit, aby křikem neohrozilo zdar celého podniku

Peter poznamenal, že nikdy o ničem podobném neslyšel a že si netroufá odhadnout, co by v takovém případě jeho matka udělala.

Nakonec se jí podařilo dostat až do  Britské Kolumbie, kde  se naučila anglicky natolik, že mohla na střední škole vyučovat předmět tehdy nazývaný obchodní praxe. Syna vy- chovala sama,  poslala ho na vysokou školu a z Petera se stal inženýr. Když je někdy přišla navštívit do bytu a později do domku, usadila se vždycky v obývacím pokoji a nikdy nešla sama do kuchyně, pokud ji Greta výslovně nepozvala. Byla už zkrátka taková. Nevměšování dovedené do krajnosti. Zásadně nic nekomentovala, do ničeho se nepletla a nic jim neradila, třebaže všechny domácí práce jí ve srovnání se snachou šly mnohem lépe od ruky.

Prodala také  byt,  ve kterém Peter vyrostl, a přestěhovala se do menšího, kde  neměla ani samostatnou ložnici, ale jen rozkládací pohovku v obýváku. Aby se Peter nemohl vrátit k mamince? poškádlila ji jednou Greta, ale to matka očividně nepochopila. Nesnášela žerty. Možná byl problém v jazyce, přestože teď už běžně mluvila jen anglicky a ani Peter kromě angličtiny neovládal jiný jazyk.  Studoval obchodní praxi – i když  ne u své matky – v době, kdy Greta četla  Ztracený ráj. Greta se vyhýbala všemu užitečnému jako  moru. Peter to měl přesně naopak.

Teď bylo  mezi  nimi  sklo,  a protože Katy  ani na chvíli ne- připustila, aby  přestali mávat, jen se na sebe  legračně nebo spíš  nejapně přátelsky culili.  Greta si v duchu říkala, jak je Peter pořád hezký  a jak si toho zjevně sám není vědom. Vlasy měl ostříhané na ježka, jak se to tenkrát nosilo – zvlášť pokud byl  člověk  něco  jako  inženýr –, a světlou pleť neměl nikdy jako  ona  zarudlou nebo spálenou od slunce, ale bez ohledu na roční období pěkně snědou.

S jeho názory to bylo podobné jako s jeho pletí. Když šli do  kina, nikdy potom nechtěl o zhlédnutém filmu mluvit.

Většinou prohlásil, že byl výborný, skvělý nebo prostě dobrý. Neviděl důvod, proč  to nějak rozvíjet. Podobně se díval  na televizi nebo četl knihy. Tyhle věci posuzoval shovívavě. Lidé, kteří  něco  takového vytvářeli, to pravděpodobně dělali, jak nejlíp uměli. Greta se s ním  někdy hádala a dobírala si ho, jestli by to samé  řekl třeba o mostu. Lidé,  kteří  jej postavili, to udělali, jak nejlíp uměli, ale ani  to nestačilo, takže most spadl.

Nehájil se, jenom se smál. To není  totéž, říkal.

Ne? Ne.

Greta mohla být jen  ráda, protože tenhle jeho  postoj – ztělesněná shovívavost a tolerance – pro ni byl požehnáním, sama  totiž byla  básnířka a její verše rozhodně nebyly veselé nebo snadno pochopitelné.

(Peterova matka a jeho kolegové v práci  – ti, kteří  to o ní věděli  – někdy používali výraz „poetka“. Jeho  to odnaučila. Nikoho jiného to odnaučovat nemusela. Její příbuzní a sou- časní  známí, s nimiž se stýkala jako  matka a žena  v domác- nosti, o téhle  její podivnůstce nevěděli.)

Později by neuměla vysvětlit, co vlastně bylo  v té době přijatelné a co ne.  Dalo  by se dejme tomu říct, že feminis- mus  přijatelný nebyl. Jenže to by musela zároveň vysvětlit, že slovo  feminismus se tehdy vůbec nepoužívalo. A pak  by se do toho úplně zamotala, jak by se snažila popsat, že mít jakýkoli vážný názor nebo nedejbože ctižádost něco dokázat, nebo třeba jen číst nějakou opravdovou literaturu, mohlo být pokládáno za podezřelé a nějak  související s tím, že vaše dítě dostalo zápal plic,  a pronést na podnikovém večírku jakou- koli  poznámku o politice mohlo připravit vašeho manžela o povýšení. Lhostejno které politické strany by se poznámka týkala. Potíž by byla v tom, že si jako žena troufla pustit pusu na špacír.

Lidé  by se zasmáli a řekli:  Ale to si děláte legraci, a ona by musela říct:  No,  víte, vlastně ani ne. A pak  by dodala, že přinejmenším pokud jde o psaní poezie, je přece jen trochu bezpečnější být žena než muž. Tady  by už přišlo vhod i slovo poetka, jako  oblak cukrové vaty.  Peter to vnímá jinak, řekla by, ale nezapomínejte, že se narodil v Evropě. Nicméně by samozřejmě chápal, že u jeho kolegů se takový postoj k těmto záležitostem dá očekávat.

 

Toho léta měl Peter nejmíň měsíc pracovat jako vedoucí pro- jektu daleko na severu v Lundu, dál už to být nemohlo, nepo- čítáme-li ostrovy. Pro  Katy  ani Gretu tam nebylo ubytování.

Greta ale měla přítelkyni, s níž kdysi ve Vancouveru praco- vala v knihovně a která teď jako vdaná žila v Torontu. Chys- tali se s manželem odjet v létě na měsíc do Evropy – její muž byl  učitelem – a před časem  Gretě napsala a požádala ji – velmi  zdvořile – o laskavost, totiž jestli  by se Greta i s rodi- nou  aspoň načas  nenastěhovala do  jejich  domu v Torontu, aby nezůstal prázdný. Greta jí napsala o Peterově práci  a při- jala nabídku pro  sebe a Katy.

Proto teď na sebe mávali  z vlaku  na nástupiště a z nástupiště  do vlaku.

Zobraziť diskusiu (0)