"Pane Fikry, prosím povězte mi, co máte rád."
"Rád", zopakuje po ní s nechutí. "Co takhle, kdybych vám radší řekl, co rád nemám? Nemám rád postmodernismus, postapokalyptické příběhy, vypravěče, promlouvající ze záhrobí, magický realismus. Málokdy se mnou něco dělají formální hrátky, střídání písma, obrázky na nepatřičných místech, prostě tyhle chytristiky. Smyšlené příběhy o holocaustu, nebo o jiné velké tragédii, jsou pro mě nevkus - vystačím s literaturou faktu, děkuju pěkně. Nemám rád mísení žánrů a la umělecky pojatá detektivka nebo umělecky pojatá fantasy. Umění má být umění a žárovka zase žárovka, z křížení málokdy vzejde něco, co by stálo za řeč. Nemám rád knížky pro děti, obzvlášť ty o sirotcích, a radši si nezanáším podník literaturou pro mládež. Nemám rád nic, co má přes čtyřista nebo pod stopadesát stránek. Odpuzuje mě, když nějaké hvězdičce z reality show vyjde román, který za ní ve skutečnosti napsal někdo jiný, a odpuzují mě dětské obrázkové knížky od celebrit, paměti sportovců, obálky převzaté z filmových adaptací, krátkodeché fórky, a snad se rozumí samo sebou, že taky upíři. Zřídkakdy vedu debuty, romány pro ženy, poezii a překlady. Série bych taky nejradši neprodával, ale peněženka mi velí něco jiného...a především nemůžu vystát tenoučké vzpomínkové knížečky od stařečků, kterým stařenka umřela na rakovinu. Nazajímá mě, jak dobře jsou podle člověka z nakladatelství napsané. Nezajímá mě, kolik jich podle vás najisto prodám na Den matek."

Zobraziť diskusiu (0)