Dveře kanceláře se za ní zavřou s těžkým mechanickým klapnutím, jako by byly součástí stroje zabudovaného do stěny. Quinn si sedne na určenou židli. Mladík se otočí a provede něco záhadného se dveřmi, které vydají další podivné zvuky. Mahlo, stejně jako ostatní členové nejužšího vedení, si potrpí na soukromí a bezpečnost.

Kancelář je prostorná, ale navzdory dvěma velkým oknům a jasnému dennímu světlu poměrně tmavá. Stěny s obkladem z tmavého dřeva lemují knižní regály: dokonale stylové, ale z devadesátých let, trochu zastaralé, ale ne tolik, aby se v blízké době vrátily do módy.

Chlápek za stolem, Mahlo, je relativně malý, nenápadný muž s mrzutým výrazem, neurčitého věku. Podle toho, jak na něj dopadá světlo, vypadá buď na devětadvacet, nebo osmapadesát, a když se natahuje pro sklenici vody nebo pero, činí tak s křehkou opatrností stoletého staříka. Pruh na jeho průkazu je černý.

Quinn se přinutí odložit kabelku vedle židle, místo aby ji svírala na klíně jako štít. Zhluboka se nadechne. „Takže, o co jde? Dostala jsem předvolání, ovšem žádný program ani téma. Chápu, že když ředitel britské pobočky řekne ‚skoč‘, tak skočím, ale…“

Sklouzne pohledem doprava a zaregistruje, že mladý muž mezitím neslyšně položil tablet na stůl, vytáhl pistoli a namířil na její hlavu. Quinn zmlkne. Chvíli nehybně sedí a přivyká změně tempa. Srdeční tep se jí zrychlí na úroveň kolibříka. „Nó dobře,“ protáhne. Olízne si rty a sevře opěrky, jinak se nehýbe a čeká na další pokyn. Mladík se tváří zcela neutrálně, jako by na firemních poradách mířil na lidi zcela běžně.

„Pro koho pracujete?“ zeptá se Mahlo. Quinn zamrká. „Cože? To snad ne.“Mahlo nahlédne do poznámek. Mluví pomalým, téměř uspávacím tempem. „Marie Quinn, čtyřicet devět let. Vdaná, bezdětná. Nadšená turistka, zdatná horolezkyně, ráda plete a pozoruje ptáky. Kvalitní vzdělání, bezvadné finanční zajištění, naprosto bezúhonná minulost, kam až dohlédneme. A máte plné oprávnění Organizace, které jsme nikdy nevydali, včetně přístupu k seznamu místností a zařízení, která… Hm, některá vůbec neexistují nebo byla před desítkami let zbourána. Minimálně jedno z nich ještě nestojí, ale vy máte klíč od vstupních dveří. A to stále nemluvíme o vaší úrovni přístupu k Neznámým, pro kterou nenacházím jiný výraz než ‚absurdní‘.

Takže jste agentka a vaše cíle se neshodují s našimi. Tady mladý pan Levene doporučil, abychom vás předali internímu, kde si vás podají, ale rozmluvil jsem mu to. Nakonec souhlasil s osobním setkáním. Říkal jsem si, že existuje nepatrná šance, že když vás přitlačíme do kouta a slušně se vás zeptáme na pár otázek, dostanete rozum a ušetříte sobě i nám ten zbytek.“

Quinn se mělce nadechne. Koutkem oka sleduje zbraň. Levene se nehýbe. „Pane Mahlo, vy víte, kdo jsem. Setkali jsme se několikrát. Jsem vaše šéfka antimemetiky.“ „Nemáme žádnou Antimemetickou divizi,“ namítne Levene.

„Pan Levene se mýlí,“ stojí si za svým Quinn. „Organizace má výzkumné divize pro každou třídu Neznámých i pro leccos jiného. Telepatické, anorganické, kryptozoologické. Moje divize nefiguruje na všech seznamech. Nedá se s tím nic dělat; taková je zkrátka povaha naší práce.“

Zaváhá. Oba muži mlčí. Ale nikdo jí neřekl, aby zmlkla. Další pohled na zbraň. Měli by jí přidat.„Některé kategorie Neznámých jsou triviální,“ pokračuje. „Prachobyčejná monstra a nemožné knihy a strašidelné výzkumné laboratoře na Sibiři a teenageři s parapsychologickými schopnostmi a bájné meče, ze kterých člověk zešílí. Jenže pak to začne být zajímavé – Neznámé s nebezpečnými memetickými vlastnostmi. Nakažlivé myšlenky, které je potřeba zajistit stejně jako jakoukoli fyzickou hrozbu. Virální memy. Dostanou se člověku do hlavy, kolonizují ho a pak se jeho prostřednictvím šíří dál.

Proto máme Memetickou divizi, že ano?“

„Správně,“ přikývne Mahlo. Bez přemýšlení by mohl jmenovat desítky Neznámých, které odpovídají jejímu popisu. „Existují ovšem i Neznámé s antimemetickými vlastnostmi,“ naváže Quinn. „Myšlenky, které se naopak šířit nechtějí. Entity a jevy, které sbírají a konzumují informace, zejména o sobě samých. Vyfotíte je polaroidem a vyjede vám prázdná fotka. Popíšete je perem na papír a někomu ho dáte přečíst, ale dotyčný jen hledí na hieroglyfy, kterým nerozumí ani on, ani vy. Takový antimemetický objekt nemusí být vůbec neviditelný, ale stejně ho nebudete vnímat. Sny, které hned vyprchají, tajemství, která nikdy nikomu neprozradíte, fabulace a konspirace. Je to ideový ekosystém, ve kterém myšlenky pohlcují jiné myšlenky a někdy… i kusy reality. Někdy i lidi.

A proto jsou hrozbou. Toť vše. Antimemetické entity jsou nebezpečné a přesahují naše chápání. Proto spadají do působnosti Organizace, proto existuje moje divize. To je naše specializace. Umíme myslet nekonvenčně, což je nutné, když bojujete s něčím, co doslova požírá váš výcvik.

.................

překlad Aleš Drobek