Americký básník se narodil v New Yorku. Vyrůstal v sirotčinci a u pěstounů, otec si ho vzal k sobě až v jedenácti letech. Protože ale stále utíkal z domova, byl umístěn do ústavu pro mladistvé a poté na tři měsíce na pozorování do Bellevue. V šestnácti letech s kamarády vyloupil úřad a odnesl si 21 000 dolarů, za což byl odsouzen k tříletému vězení. Zatímco si v Dannemoru odpykával trest, našel vztah k poezii – oblíbil si zejména anglické romantické básníky Shelleyho a Blakea. Poté pracoval jako dělník, reportér a obchodní námořník, díky čemuž poznal Jižní Ameriku a Afriku. V roce 1950 se v baru v Greenwich Village seznámil s Allenem Ginsbergem, který ho zasvětil do literatury, nalákal ho do centra dění, jímž tehdy bylo San Francisco, a uvedl ho k Burroughsovi a Kerouacovi. V šedesátých letech již byl sám významnou postavou hnutí beat generation a vyučoval na státní univerzitě v Buffalu. Celkem napsal přes deset sbírek poezie, dva svazky dramat a několik novel. Dlouhá léta bral heroin, několikrát skončil na psychiatrii. Zemřel v Minnesotě na rakovinu prostaty.

..................

Čtenář by se mohl ptát, jestliže byla tato kniha hotova již před dvaceti lety, proč vychází tiskem až nyní? Po básníkově smrti byl jeho byt vyklizen a rukopis vložen do papírové nákupní tašky. Ve své poslední vůli Corso přenechal práva na knihu svým přátelům Rogeru a Irvyne Richardsovým za jejich věrnou podporu v jeho posledních letech. Roger Richards, legendární postava newyorského světa unikátních knih, zemřel doma na své sedmdesáté narozeniny 18. prosince 2002. Irvyne během necelých dvou let ztratila svoje poslední dva nejbližší přátele v životě a stávala se z ní stále větší samotářka. Mnohokrát jsem jí telefonoval s nadějí, že dostanu kopii rukopisu, ale vždy to odkládala s tím, že chce knihu editovat sama – k čemuž, jak jsem věděl, by nikdy nedošlo. Irvyne kouřila jednu cigaretu za druhou a já žil léta ve strachu, že její byt lehne popelem i s rukopisem. Nakonec mi přestala brát telefony. Originál díla zůstával v jejím držení, talisman života, který už neexistoval a který ona chránila před vnějším světem. Když jsem se dozvěděl o její smrti, v září 2020, zavolal jsem její nevlastní dceři Hillary a brzy jsem rukopis držel v ruce. Ačkoliv stránky byly přepisovány a kolovaly léta mezi Corsovými přáteli, byly to vždy jen fragmenty a črty a téměř vůbec se nepodobaly pečlivě utvářenému finálnímu rukopisu, v němž jsou všude zřejmé autorovy záměry, závěrečná kapitola jeho intenzivní kariéry.

V roce 2021 tuto knihu odmítli oba celoživotní nakladatelé Gregoryho Corsa: New Directions i City Lights. S odchodem jeho přátel nakladatelů Jamese Laughlina a Lawrence Ferlinghettiho se stal Corso opět sirotkem, tentokrát ve světě, který pomáhal vytvářet. Jsem vděčný Dannymu Rosenovi a Kylemu Harveyovi z Lithic Press, že toto dílo umožnili zpřístupnit starým přátelům i novým čtenářům.

.....................

Raymond Foye, z Úvodu, 2022

Dvě legrační věci, které mě v životě trápily

Dvě legrační věci, které mě v životě trápily

První: Chtěl jsem být lepší básník než Southey

Druhá: Chtěl jsem být lepší člověk než Nixon

Jak nízké cíle!

Sirotek, svěřenec Státu, docela nízké sebevědomí

ten nemilovaný kluk, nyní už chlap

Představte si, chtít dokázat svou cenu

na účet těchhle dvou podivínů

(Představte si, že jsem chtěl psát: na účet těchhle

dvou smutných mužů)

Když už jsem zjistil pravdu o VÍŘE

měl bych se vypořádat s arogancí…

Jsem dvakrát starší než Kristus nebo Alexandr

… už jenom 4 roky potřebuju, abych to dotáhl do milénia

Konečně jsem dostal svou druhou šanci –

Není mnoho druhých šancí pro podivíny, soudce;

stoupence Státu; přátele, kteří nikdy nebyli moji přátelé –

Jako nemilovaný jsem nikdy neuměl milovat

Lásku jsem dostával jen od koček; tolik jsem je miloval…

a přece jsem je dal pryč; jednu jsem dokonce opustil…

Ohavnost! Pochybuju, že za to může Nixon!

Nevím, jestli má na tomhle vinu

moje katolictví, ale je načase, abych s ním skoncoval –

A poslední věc: Když dokážu opustit něco, co mě miluje

kdo sakra jsem, abych naříkal, že jsem sirotek –?

Ó Bože, řeším svou aroganci? Vážně?

Ta strašná bolestná skutečnost! Ó sny, chůvy moje, churav jsem…

Jak se zbavit strachu

Jak se zbavit strachu

bezejmenného, útroby svírajícího strachu?

Tvrdit, že se cosi stalo ve jménu strachu

je zastření mysli; strach je bezejmenný

... hluboký dechberoucí pocit; nedefinovatelný –

Stvořil strach Boha?... prvotní člověk, když nabyl vědomí

měl takový strach z toho, co v něm ty kalné vlhké dny vzbuzovaly

že stvořil krajní mez a nazval ji Bohem –

Čtenáři

Čtenáři

kdybych měl s tebou komunikovat

vykydat na tebe svůj vnitřní chlív

začal bych Milý čtenáři –

Jak jsem měl psát pro tebe

když jsem stanul na jevišti

jako bavič

A já se tak styděl

Vzpomeň si, musel jsem ti číst

slova vykroucená ze samé hloubi

duše

Ta bolest!

Malíř může bolest namalovat

ale on u svého obrazu nestojí –

Brzy jsem zjistil, jak mi může pomoct chlast a fet

a to je zkrátka a dobře vše

překlad Luboš Snížek

Zobraziť diskusiu (0)