Román Rozložíš paměť je v kontextu mladé literární produkce knihou, která se vymyká: bez ohledu na její mediální ohlas a úspěch ve světě literárních cen a anket můžeme směle prohlásit, že jde o dílo vyzrálé, literárně přesvědčivé, originální i společensky naléhavé. Jeho vypravěč a hlavní hrdina, autofikční Marek Torčík, se v něm probírá vlastní pamětí, zachycuje vzpomínky, které se volně přelévají, přeskakují a vracejí k traumatickým místům. Odkrývají svět, v němž jinakost není pochopena, ale odsouzena, v němž je nutné se přetvařovat, skrývat city, popírat sama sebe. Ale ani úporná snaha nevybočit a nebýt viděn tu nestačí: z dětství a dospívání se tak z paměti vynořuje jako svět plný šikany, ran, výsměchu a bolesti, jen místy prozářený prvním milostným okouzlením. Je to čas, který se musí přežít a přetrpět, čas, v kterém hrdinovi nikdo nemůže pomoct, protože i vlastní rodina je lapená v sítích předsudků a strachu vykročit z nevlídných, ale známých jistot. Ve světě postav, jimž hrozí odsouzení, exekuce a chudoba, je tak jistotou i sdílený rasismus a homofobie. Stejně silné jako popisy trápení a osamění jsou však i pasáže, v nichž vypravěč popisuje svého dědu a zejména maminku, jež se zoufale snaží udržet rodinu, uživit sama dítě a postarat se o otce alkoholika. Postavy se tu postupně nasvěcují z různých úhlů tak, abychom je mohli pochopit, porozumět jim a uvěřit vypravěči, že po všem prožitém je schopen se s nimi smířit a odpustit jim.

Rozložíš paměť je román, kterých nevychází mnoho; román, který dokáže spojit osobní a niterné se společensky přesahujícím, román, který je křehce citlivý i naléhavě kritický, řemeslně zvládnutý i literárně osobitý.

Mgr. Alena Šidáková Fialová, Ph.D.

Zobraziť diskusiu (0)