Od vydání jeho poslední knihy Chladnou zemí uplynulo osm let. Pro spisovatele, který patří minimálně od Sestry na čelo českého literárního pelotonu po roce 1989, je to pauza jako hrom. Takovou už dnes mnoho autorů, kteří se vypsali na špici domácí scény, neriskuje. Sejde z očí, sejde z mysli, uvolněné místo zasedne někdo další v řadě. A co teprve, jste-li spisovatel evropský, z malého rybníka, kterému se povedlo dostat se do povědomí kontinentu překlady svých knih do dvaceti jazyků. Topol je dnes v takovém postavení, že se na jeho nové texty třesou bohemisté celého světa. A on si klidně pauzíruje.

Těch osm let ale rozhodně nespal na vavřínech. Rostly mu dcery, převzal Cenu Jaroslava Seiferta (2010), jezdil se svými knihami po světě, roku 2012 se dokonce nechal ukecat Zelenými a slíbil, že za ně bude kandidovat do Senátu. Nakonec kandidaturu po dvou měsících stáhnul. Asi prostě senátorem být doopravdy nechtěl. V roce 2011 nastoupil do Knihovny Václava Havla potom, kdy odešel z redakce Lidových novin. Mezi lety 2013 – 2015 mu zemřeli brácha, otec a matka. Teď v dubnu roku 2017 vydává novou knihu, kterou pojmenoval Citlivý člověk.

Psal ji postupně, na etapy, v rozpadávajícím se domě mimo Prahu. Však taky říkal, že píše vesnický román. Z ukázek, které se daly přečíst po literárních časopisech je ale jasné, že Topol se drží všech svých předností a na nějakou umírněnou selanku z Hrusic může většinový čtenář zapomenout. V textu, označovaném i autorem za grotesku, to pění divokým rytmem, bujarou češtinou včetně archaismů a novotvarů, dobrodružnými pasážemi, nadsázkou atd. Velký slovesný talent se nedal ani v roce 2017 zkrotit. Tematicky ani formálně. Topol zase po letech mydlí čtenáře hlava nehlava, nijak ho nešetří a užívá si svoje specifické vypravěčské nadání. Pánbůh pomáhej bohemistům, až budou chtít tyhle kulometné dávky nějak pochytat ve svém rodném jazyce.

Topol je ročník 1962. Je obdivuhodné, že literárně patří stále k nejdivočejším figurám české slovesnosti. Dál je odvážný hlavně v tom, jak píše. Vlastně stranou všech těch debat, jestli má být něco čtivější, nebo aktuálnější nebo originálnější. Nikam se necpe, netrčí nikde na sítích, na blozích, nevykukuje z časopisů, nekomentuje aktuality. Společensky se angažuje tak, jak ho o to kdysi osobně prosil Václav Havel – v jeho knihovně, kterou otvírá veřejným debatám, zve do ní jak pamětníky, tak čerstvou krev. A kniha Citlivý člověk, ke které se podle svých slov propohřbil, je nad očekávání dravá a dost možná jeho nejveselejší. Kdo se umíš smát s Topolem, přišel tvůj čas!

Tomáš Weiss

Zobraziť diskusiu (0)