Dáma ve zlatém
Tak se jmenuje jedna z nejžádanějších vánočních knih v Artforech. Je o Gustavu Klimtovi a jeho Moně Lise - Adele Bloch Bauerové.
(malá poznámka z kníhkupectva: jej popularitu výrazne zvýšilo odvysielanie relácie Borila Filana, v ktorej o tejto knihe hovoril)
Ukázka:
Adele a Ferdinand se zasnoubili v létě 1899. K přátelům, které Adelin „příšerný snoubenec“ nijak nenadchl, patřila i Alma Schindlerová. Stejně jako Adele jí ještě nebylo dvacet a rozhodně neměla v úmyslu chovat se ani trochu velkoryse.
Alma právě zápasila s touhou, kterou v ní svými polibky a něžnostmi vzbudil Gustav Klimt. Na jaře 1899 snila o Klimtovi několik měsíců a s radostí přijala zprávu své matky, že vášnivý génius doprovodí rodinu na cestě do Itálie. Matka ovšem Almu varovala, že Klimt „udržuje nejméně tři poměry najednou“ a rozhodně není vhodný jako budoucí nápadník.
Při první večeři v Itálii, kterou Klimt strávil s Alminou rodinou, „jsme hltali jeden druhého pohledem“, zapsala si Alma do deníku. Jednoho deštivého odpoledne si ve Florencii vyjela s Klimtem sama v uzavřeném kočáře, nechala se od něj laskat a ten večer nemohla usnout „čirým fyzickým vzrušením“. V hotelu si Klimt hrál s jejími vlasy, které jí sahaly až k pasu, ale najednou toho nechal, „protože by nad sebou ztratil vládu a udělal něco pošetilého“. Na Mostě vzdechů v Benátkách „se mi zastavilo srdce. Chtěl se dotýkat mých prsou!“
V Janově vklouzl do Almina hotelového pokoje, „a než jsem si uvědomila, co se děje, držel mě v náručí a líbal“. Bylo to „nepopsatelné.“ Ve Veroně Alma souhlasila, že donese Klimtovi vyžehlené košile a líbali se tak, „až jsme byli oba hrozně vzrušení“. Později na schodišti „stál za mnou a řekl: ,Tady pomůže jediná věc – úplné fyzické spojení.‘“ Alma, přemožená touhou, „zakolísala a musela se opřít o zábradlí“. Klimt na ni naléhal: Bůh by jistě nic nenamítal, kdyby mezi nimi došlo k fyzickému naplnění vztahu, který vychází z vášnivé lásky.
Jejich žhavé pohledy se nedaly přehlédnout a Carl Moll Klimtovi nařídil, aby se sváděním přestal. Klimt si vyhlédl chvilku, kdy byla Alma sama, a rozloučil se s ní posledním horkým polibkem, který v sobě měl „takovou sílu, až mě mrazilo“ a „byl naplněním fyzického instinktu“. „Teď,“ svěřila svému deníku, „teď už vím, co je to polibek!“
O rozloučeni s Klimtem pak vypověděla: „Cítila jsem, že se mi země chvěje pod nohama a svět mi zčernal před očima.“
Klimt tedy odjel a Alma na něj roztouženě vzpomínala. Shodou okolností přijala její rodina jako hosta ženu, která jela do Itálie ve stejném kupé jako on. Tvrdila, že v temných tunelech se k ní s „planoucíma očima“ nakláněl. Alma zuřila: „Zvířecí chtíč! A to prováděl na cestě za mnou!“
Ale dál pro něj vášnivě horovala.
Zatímco se Alma trápila, Klimtův osobní život se nepříjemně zkomplikoval. Právě vstoupil do svého nejplodnějšího období, které bohužel kolidovalo s čím dál složitějším milostným životem. Když se vrátil z Itálie, napsal dlouhý emotivní dopis Marii Zimmermannové, jedné ze svých mladých modelek, které se přezdívalo Mizzi. Dívčini rodiče žili daleko od zářivého světa Ringstrasse. Otčím byl přísný špatně placený příslušník císařské gardy, její rodina byla chudá, katolická, se spoustou dětí. Mizzi trávila dlouhé hodiny v muzeích a snila o tom, že bude malířkou. Její matka si dělala velké naděje, že se to skutečně stane. Klimta mylně považovala za mimořádně vhodného nápadníka a povzbuzovala Mizzi, aby se procházela ulicí lemovanou stromořadím kolem malířova ateliéru.
Když Klimt jednoho dne otevřel dveře do zahrady, všiml si mladičké dívky se zlatavě kaštanovými copy a pozval ji dál.
Bez dechu vyprávěla matce, jak jí Klimt opatrně naaranžoval husté zlatorudé vlasy, velkýma rukama jí něžně natočil hlavu a ramena a načrtl její skicu. Řekl, že by ji rád měl na portrétu Franze Schuberta, kde umělec ve svitu svíčky hraje na klavír. Serena Ledererová, bohatá Klimtova mecenáška, půjčila Mizzi pro tento účel lehkou hedvábnou róbu a nová modelka dychtivě odhodila své nemoderní všední šaty.
Mizzi se cítila poctěna zájmem tak slavného muže, zvlášť poté, co ji požádal, aby mu stála modelem k Nahé pravdě pro Secesi. Představila ho i své matce a s rostoucí nadějí čekala, co bude dál. Klimt jí dokonce zařídil roli ve slavnostním alegorickém průvodu městem, kde ztělesnila samotnou Vídeň. Rodina i přihlížející dav jí tleskali.
Obraz, na němž Schubert hraje jednu ze svých smyslných skladeb, představil Klimt společnosti v paláci Dumbových na Ringstrasse. Mizzi nepozval, takže neslyšela, jak hosté obdivují záhadnou krásku, která stojí vedle klavíru ozářená slabým světlem svíce a kolem hlavy má zlatorusou svatozář vlasů. Kritik Hermann Bahr hovořil o tomto obrazu jako o „nejkrásnějším, jaký kdy Rakušan namaloval“, a napsal, že „tento klid, mír a pokojná atmosféra, které z obrazu čiší, jsou typickými rysy naší rakouské povahy“.
"Mizzi si zoufala. Čekala dítě. „Jak je možné, že o tom Tvá dobrá matka neví?“ napsal jí Klimt po návratu z Itálie, kde právě prožil románek s Almou.
