Není moc tak pozitivně anarchistických a podvratných filmů. Hned v úvodu člověku zatrne - pilot se chce pomstít svým životním nepřátelům a pozve je na palubu letadla - kterému dělá pilota a napere to s letadlem, plným zrádců, do země. Může film inspirovat až takhle? A proč by nemohl... Co já vím, má u takových scén běhat titulek ,,nenapodobujte v realitě"? A pak už sledujete jednu divočinu za druhou. Společný duch příběhů? Do kdy má člověk mít nervy na všechny ty společenské šaškárny? Prostě přijde chvíle, kdy může každý vzít věci do svých rukou a s lidskou malostí, byrokracií či vypočítavostí si to vyřídí s intenzitou rozzuřeného zvířete. A argentinský režisér Szifrón ve svém autorském filmu sází jednu ďahu za druhou. Chvíle, kdy situace trhne oponou a ta naše pohodlná civilizovanost dostane pár facek. A my najednou, přestože předtím jsme už stokrát schlíple sklopily uši, začneme vidět rudě a všechna ta frustrace z ponížení nás ovládne jako nějaká osvobozující terapie. Hovno druhá tvář, oko za oko. Nespoléhejte, že budu vždycky sebekontrolovanej!

Jsem neskutečně šťastná, že jsem neobdržela letenku od Pasterňaka i kdyby to bylo na Maledivy, natož si snad dát pak někde v motorestu hranolky. Za jistých podmínek se nemusí vyplatit předjíždění v parádním bouráku nějakého prďolu a následné píchnutí pneumatiky. O parkování v místech, kde to není prý povoleno, bych se už asi zachovala podobně jako majitel dotyčného auta, na které odtahová služba měla zřejmě spadeno víc, než bylo zdrávo. A když přeskočím neskutečnou anabázi se Santiagem, kterého bych psům klidně předhodila, tak mě čekala jedna svatební hostina s krásným Straussovým valčíkem a s nevěstou k pohledání :-)) Za mě nej povídka byla ta s bombičkou, u mostu a svatba, ono na všech bylo něco unikátního (skoro bych řekla, že některé situace nám byly blízké) a já se pokaždé těšila na tu další a další, klidně mohli ještě něco přihodit, emča by se vůbec nezlobila.

nick z csfd emma53

Zobraziť diskusiu (0)