Od těch dřevních dob se mnohé látky včetně LSD dostaly na index a bylo možné je za přísných podmínek zkoumat na pokusných zvířatech. Teď se tedy pokusy na lidech obnovily. Tedy konkrétně na velmi pečlivě vybíraných dobrovolnících, kteří za asistence a pod dohledem lékařů absolvují čtyři výzkumná požití určité dávky psilocybinu, halucinogenu, který obsahují tzv.psychoaktivní houby (např. lysohlávky), pro účely pokusů je ovšem vyroben synteticky. Dobrovolník ale vlastně dostane halucinogen jen dvakrát, protože dvakrát je z vědeckých důvodů podáváno placebo, tedy neúčinná látka.
Takové „lidské“ pokusy s halucinogeny se v ČR prováděly už v šedesátých letech minulého století. Tehdy tu výzkumníci, jako např. Stanislav Grof, zkoumali účinky LSD(diethylamid kyseliny lysergové) na lidský organizmus ve Výzkumném ústavu psychiatrickém a LSD se dokonce vyrábělo na našem území v opavské lékárenské chemičce SPOFA. O schopnostech halucinogenů přinést zlepšení zdravotního stav u lidí s depresí, schizofrenií a u dalších vážných duševních poruch, se dnes chtějí víc dozvědět a léčbu dnes bohužel ilegálními drogami umožnit lidé z Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech za Prahou. Tam probíhají současná psilocybinová sezení. Jejich účastníci teď připravili pro veřejnost první obsáhlejší knihu, kde se může zájemce dozvědět o celé akci zatím maximum. Tedy: co přesně je psilocybin, jak v mozku účinkuje, proč je nenávykový, proč může léčit, co se rozumí psychedelickým rituálem, jaké jsou nástrahy takového psycho-magického sebenahlížení, jak může díky psilocybinu dojít k setkání se smrtí atd. Součástí knihy jsou i zápisy dobrovolníků o prožívaných stavech a vjemech. Tak třeba muž, 34 let, první zkušenost s psychedeliky. Po dávce 20 mg psilocybinu popisuje toto: „Nástup začal lehce, trochu jsem se potil, cítil jsem mravenčení v žaludku a závěs se začal pohupovat. A je to tady! Snažil jsem se uklidnit, sitteři (průvodci pokusem) se mě snažili uklidnit a ptali se, co vidím a jak mi je. Vůbec se mi nechce komunikovat, ale odpovídám a popisuji všechny fyziologické změny. Zavírám oči a jsem vtažen do jiného světa. Vidím záblesky světla, žlutou záři, ze které pomalu vystupuje aztécká bohyně. Vlní se jí vlasy, celá je vytvořená ze svítících pixelů (žlutá, zelená, červená). Cítím obrovský příval příjemné energie, cítím se šťastně a přestávám vnímat okolní svět. Naprosto se oddávám přívalům zářivé energie, stávám se její součástí a existuje pro mě jen tento okamžik. Vím, že bohyně chce, abych ji následoval, je mou průvodkyní a vím, že to dává smysl.“ Popis pokračuje dál. Když zhruba kolem hodiny a půl účinky látky gradují, mohou být stavy mnohem zběsilejší, mnohou být i nepříjemné, mnohou být velmi intenzivní. I proto není dobré si s halucinogeny jen tak tzv. rekreačně pohrávat, čili posbírat někde houby a jen tak pro zábavu se jimi někde na kraj lesa naprat. Za dohledu ale může psilocybin dobře posloužit jak při depresi a psychózách, tak k prohloubení takový lidských stránek jako je empatie nebo pravdivost vůči sobě samému. Psychedelika mají v sobě seberozvojový potenciál. Třeba bude jednou takový osobní trip každému ráda hradit zdravotní pojišťovna.
Tomáš Weiss
