Tomáš Weiss
6.10.2020
Ektoplazma Radia Wave: Fantasy romány Joea Abercrombieho
Tvorba Joea Abercrombieho se někdy řadí k vlně temných, cynických fantasy knih, které přišly po úspěchu ságy George R. R. Martina Píseň ledu a ohně. Ve skutečnosti si ale britský spisovatel v rámci žánru vybudoval úplně osobitý hlas, který má více společného třeba se Sapkowským nebo s drsnou westernovou poetikou než s klasickou fantasy epikou ve stylu J. R. R. Tolkiena.
Zápletka knihy Nejlépe chutná za studena může připomínat film Kill Bill – hlavní hrdinka se v něm postupně mstí několika lidem, kteří ji zradili, a každá kapitola je věnovaná jedné postavě, na níž je msta vykonávána. Události se ale mstitelům vždycky tragicky vymknou z rukou, případně se ukáže, že všechno je jinak, než si původně mysleli. S každou další akcí, kterou hrdinka provádí, se navíc mstitelé stále více zaplétají do hrůz, se kterými původně nechtěli mít nic společného.
Stejně silnou kombinaci krutosti, ironie a soucitu najdeme i v románu Hrdinové. Abercrombie tu sleduje desítky postav ze dvou znepřátelených táborů, které se účastní velké několikadenní bitvy. Namísto hrdinství a spektakulárních bojových scén ale dostáváme spíš hořké zkazky o nesmyslnosti a krutosti války. Jestliže Nejlépe chutná za studena je něco jako zvrácená parafráze na Kill Billa, pak Hrdinové jsou fantasy verze Hlavy 22.
ukázka z textu Radia Wave
