Fantazie je víc než poslušnost
Dorothee Sölle (1929 - 2003) patří mezi nejvýznamnější teology XX. století. Ve svém, často radikálním, promýšlení křesťanství byla pokračovatelkou především Kierkegaarda, Bonhoeffera nebo Bultmanna. V posledních letech svého života pak oceňovala mystické přístupy, které považovala za nezbytnou protiváhu přehnanému modernímu důrazu na racionalismus a na vědu. A tak v roce 1997 vydává knihu “Mystika a odpor”. V dokončení plánované knihy o mystice smrti jí zabránila vlastní smrt.
Předmluva
Roku 1997 dokončila Dorothee Sölle knihu Mystika a vzdor, kterou považovala za své nejdůležitější dílo a kterou měla nejraději. S rukopisem se tehdy loučila jen těžko. Chyběla ještě jedna kapitola: Mystika smrti. Zpočátku jí v další práci bránilo množství přednášek a autorských čtení. Před dvěma lety se tohoto tématu opět chopila a pracovala na něm až do posledních dnů svého žití. Poslední řádky napsala dva dny před smrtí. Je to kniha unaveného člověka. Dorothee Sölle psala vždy velmi lehce. Při psaní této knihy jí však těžkla každá řádka. Trápila se s ní víc a jinak, než je při psaní knihy obvyklé. Bylo to vyrovnávání se s konečností a smrtí, byla to její příprava na smrt. Kniha zůstala nedokončená, je to fragment, tak jako je fragmentem sám lidský život. Je vhodné fragment zveřejnit? V rodině jsme nad tím dlouho přemýšleli a jedním z argumentů pro jeho publikaci bylo, že si to Dorothee Sölle přála. Z úcty vůči ní jsme v textu až na několik překlepů nic neopravovali. Kniha má vypadat tak, jako když dopsala poslední větu – myšlenkově nedokončená, co do citací nesystematická. Nevypustili jsme ani opakující se věty. Nechtěli jsme k mrtvé přistupovat s tím, že víme lépe než ona, co chtěla říci.
K publikaci textu nás přiměla ještě jedna skutečnost. Po smrti Dorothee Sölle jsme dostávali stovky dopisů, v nichž nám psali lidé, kteří jejím prostřednictvím vstoupili do církve, kteří díky ní v církvi zůstali, kteří studovali teologii, kteří našli odvahu k farářskému povolání. Domníváme se, že tito lidé mají právo na intimitu nedokončeného textu a jeho bezbranných myšlenek. Mnozí z nich nás o zveřejnění knihy výslovně prosili. Dorothee Sölle o svém rozepsaném textu mluvila často a na mnoha místech. Nyní to je, jako by jen na okamžik vstala od stolu a měla se zas vrátit, aby psala dál. (Možná to tak skutečně je!) Kdo čte tuto knihu, vnímá, jak autorčina ruka ochabovala. Neochabla však její podivuhodná a hněvivá vášeň k životu.
Fulbert Steffensky, manžel
Dear Mr. Death & Co.
Vážený pane Smrti,
neznám Vaši adresu, vím však, že ve svém úspěšném podniku máte k dispozici nesmírné množství zaměstnanců, zřízenců a dobře placených poradců. Mám k Vám jednu prosbu a žádám Vás, abyste si tento dopis přečetl a předal jej kompetentnímu pracovníkovi.
Již přes třicet let žiji ve veliké lásce. Nebojím se Vás, Mr. Death, obávám se spíš množství různých nemocničních přístrojů a hadiček, které se Vás snaží zastavit nebo pozdržet. Vyrostla jsem s „mistrem z Německa“ a vím něco o „černém mléku jitra“, které se dnes chystá. Je mi známo, že musíme všichni tančit podle Vaší píšťaly, a já, která na mnoha frontách bojuji proti Vašim úředníkům, se toho nebojím.
Bojím se, že zůstanu sama, až bude muset odejít partner, s nímž se směju a pláču. Jsem si téměř jistá, že bych Vám v takovém případě vyšla naproti, a to všemi použitelnými prostředky. Ale kdybychom mohli jít oba společně, bylo by to jiné.
Můj partner ví, že mám z jeho odchodu větší strach než z toho svého. Je schopen si přát, aby tu zůstal o něco déle. Já v této zkoušce selhávám. Prostě si to přát nemohu – a Vy přece víte, že přání je jiným slovem pro modlitbu. Možná je jeho láska větší než moje, třebaže to nerada přiznávám. Někdy si myslím, že láska – když víme, co tím slovem říkáme – je to jediné, před čím Vy máte respekt.
A proto Vás chci požádat, abyste nás nerozděloval.
Dorothee Sölle
