Mé „návrhy“ se ostře odlišují od každého druhu poezie: od poetické básně, avšak především od básně „naučné“, protože žádnou „nauku“ do veršů nevnášejí. To už jsou spíše spřízněny s výroky raných myslitelů (Parmenidova rčení nejsou „naučné básně“), příbuzné snad raným počátkům myšlení, a přesto z jiného „vrhu“ bytí. „Návrhy“ jsou vzkazy bytí, jež se vyřklo do jazyka, a zároveň platí, že jazyk toto sycené ticho chová jako chvění uvnitř svobodného klidu. Spíš než o poezii jde v těch nápovědích o pokus, při němž by myšlení, vše promýšlené, domýšlející a to, co má být myšleno, bylo na celý jeden okamžik soustředěno do určité zhuštěné spleti, aby z tohoto soustředění mohlo přemýšlení opět proudit do svobody neprobádaných cest. A přesto i básnění. Básnění rozezvučených návrhů v zadržované, nerozezpívané hře? (Martin Heidegger)

Ukázky:

MYŠLENÍ A NICENÍ

Myšlení — zda samo jedná?

Jeho zřením bytí projde změna?

Zda nás může k poli cest

tajené dálky ne-patrnosti vést?

Myšlení — je bez účinu, bez chápání, rozsvěcuje temná zdání,

z končiny, kde nicení

sílu dlení skýtá svícením.

Myšlení — zda s to je dostát výzvě

vstoupit v sou-patření, kde

potřeba myšlení myšlení spotřebovává,

a tím tázavěji v tázání setrvává?

PROTIKLAD

Proti překotnému ztroskotání

ještě před ní

Svoboda nám skýtá nebezpečí

utéci se do rozporu,

který přetrvává, dokud vyhrazeno

je mu jedno: podílet se

buďto na kladu, či protikladu.

Neboť protiklad, ať zrušen,

nebo ne, vždy se ještě vplétá

do zaslepenosti horování

pro Jedno, jež domnívá se,

že už zanechalo Druhé.

Nechávat jsou s to až ti,

kdo se z kladu s protikladem vymaní,

a přece vrostli v ryzí rozdíl.

Až když jsi v naprostém uvolnění,

kdy nasloucháš ryzímu rozlišení,

vyjdeš už bez odříkání,

jsi prost všeho vyhýbání.

BLÍZKOST POSLEDNÍHO BOHA

V jeho blízkosti,

kdyby smrtný v mysli spatřil ji,

úlek vyvolala by,

či byla z nitra třpyt?

Možná spíše zvala by

do pramenité končiny,

odkud prýští — vděk, přízeň, klid?

překlad Věra Koubová

Zobraziť diskusiu (0)