Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Jakub Stanjura: Chronická nemoc vás změní

Mag­ne­tic­ký, fas­ci­nu­jí­cí a pohl­cu­jí­cí. Jakub Sta­n­ju­ra napsal svůj dru­hý román Med­ú­zy a po debu­tu Srp­ny, v němž zkou­mal mani­pu­la­ci v rodi­ně a part­ner­ství, se ten­to­krát pus­til do mis­tr­né ana­lý­zy závis­lost­ní­ho přá­tel­ské­ho vzta­hu dvou tři­cát­nic. Med­ú­zy se tu obje­vu­jí ve dvou rovi­nách — autor odka­zu­je k živo­či­chům, jejichž tělo je améb­ní a žaha­vé, ale také k mytic­ké Med­úze, jejíž děsi­vost pra­me­ni­la z hlu­bo­ké bolesti.

Med­ú­zy se točí kolem vzta­hu dvou hrdi­nek. Jak ten vztah definuješ?

Obě­ma je něco přes tři­cet, žijí v Pra­ze a kdy­si spo­lu stu­do­va­ly. Jejich pro­fes­ní ces­ty se sice pozdě­ji roze­šly, přes­to zůsta­ly blíz­ký­mi přítelkyně­mi. Vypra­věč­ka se živí korek­tu­ra­mi tex­tů, Moni­ka pra­cu­je jako novi­nář­ka na vol­né noze. Na prv­ní pohled může jejich vztah půso­bit nezdra­vě, ale jim dlou­ho vyho­vo­val. V ang­lič­ti­ně pro to exis­tu­je výstiž­né slo­vo co-depen­dent, obě jsou na sobě vzá­jem­ně závislé.

Kdy ta závis­lost pře­sta­ne vypra­věč­ce vyhovovat?

Kri­ze v jejich vzta­hu nastá­vá, když začne vypra­věč­ka zaží­vat boles­ti bři­cha. Moni­ka je zpo­čát­ku chá­pa­vá a sta­rost­li­vá, ale brzy si obě ženy začnou uvě­do­mo­vat, jaké roz­dí­ly mezi nimi celou dobu panu­jí. Moni­ka je ambi­ci­óz­něj­ší, roz­hod­ne se opus­tit novi­na­ři­nu, při­jmout lépe pla­ce­né mís­to a vyvá­zat se ze švar­csys­té­mu, zatím­co vypra­věč­ka zůstá­vá nadá­le na vol­né noze. Vzá­pě­tí se uka­zu­je, že pro ni zdra­vot­ní péče není tak dostup­ná, jak by čeka­la: sys­tém sice nabí­zí základ­ní služ­by, ale ty jsou v jejím pří­pa­dě nedo­sta­teč­né, a na kva­lit­něj­ší, sku­teč­ně cit­li­vou péči ona jed­no­du­še finanč­ně nedo­sáh­ne. Do pří­bě­hu se tak postup­ně vplé­tá i dal­ší rovi­na — riva­li­ta. Vní­mám, že spo­leč­nost a její patri­ar­chál­ní uspo­řá­dá­ní ženy skry­tě tla­čí k tomu, aby mezi sebou sou­pe­ři­ly, aby bojo­va­ly o pozor­nost, sna­ži­ly se jed­na dru­hou pře­ko­nat a jiným, méně úspěš­ným ženám zaví­ra­ly dve­ře k mož­nos­tem. Vyrůs­tal jsem v žen­ských kolek­ti­vech a tohle nasta­ve­ní důvěr­ně znám, čas­to v ženách bývá hlu­bo­ko zako­ře­ně­né a vede k poci­tům nedostatečnosti.

Ony spo­lu ale nesou­pe­ří otevřeně.

Přes­ně tak, jejich boje jsou skry­té, zastře­né. Pak Moni­ka zmizí.

Nemů­že­me pro­zra­dit mno­ho, přes­to: jed­nu z pod­stat­ných linek pří­bě­hu tvo­ří pát­rá­ní po Moni­ce, stej­ně tak je tu ale lin­ka pát­rá­ní po dia­gnóze. Vypra­věč­ka boju­je s bolest­mi bři­cha a s řadou sympto­mů spo­je­ných se zaží­vá­ním. Kde se vza­lo ve tvém psa­ní tohle lékař­ské téma?

Je to čás­teč­ně můj pří­běh. Sám boles­ti bři­cha a dal­ší pří­zna­ky zaží­vám, navště­vo­val jsem léka­ře a pro­chá­zel vyšet­ře­ní­mi, čas­to vel­mi poni­žu­jí­cí­mi. Najed­nou se z toho sta­lo moje život­ní téma, kte­ré mi zasa­ho­va­lo do řady mých vztahů.

Nechci pro­zra­zo­vat tvo­ji dia­gnó­zu, ale z kni­hy je zjev­né, že jsi toho v ordi­na­cích zažil hodně.

Žád­ná scé­na s léka­ři v kni­ze není fik­tiv­ní. Sta­la se buď­to mně, nebo něko­mu z mých blíz­kých. Ve stej­né době, kdy zača­ly mé zdra­vot­ní potí­že, zača­la ty své řešit i má kama­rád­ka, kte­ré po dlou­hých a vyčer­pá­va­jí­cích vyšet­ře­ních nako­nec dia­gnos­ti­ko­va­li ade­no­my­ó­zu, vel­mi boles­ti­vé one­moc­ně­ní dělo­hy podob­né endo­me­t­ri­óze. Její zku­še­nost byla o to kom­pli­ko­va­něj­ší, pro­to­že žen­ské­mu zdra­ví se na úrov­ni medi­cín­ské­ho výzku­mu dlou­ho­do­bě nevě­nu­je dosta­teč­ná pozor­nost. Oba jsme ale do jis­té míry zaží­va­li podob­ný pří­stup — poni­žo­vá­ní našich těl i úto­ky na naši váhu.

Jak se nemoc a pát­rá­ní po dia­gnóze promít­ne do živo­ta vypravěčky?

Chro­nic­ká nemoc váš život změ­ní úpl­ně od zákla­dů. Najed­nou neví­te, jak se bude­te cítit násle­du­jí­cí den, a musí­te se pod­le toho zaří­dit. Vypra­věč­ka Med­úz se zpo­čát­ku sna­ží cho­dit na vyšet­ře­ní, ale postup­ně začí­ná být vel­mi pasiv­ní. Zása­hů do její­ho těla je stá­le víc a ona jako by se od těla odo­sob­ňo­va­la. Cítí, že v sobě nosí cosi cizo­ro­dé­ho, nezná­mé­ho, čemu nikdo nero­zu­mí a co se niko­mu neda­ří úspěš­ně odha­lit a popsat.

................

psáno pro Kavárnu Hostu, ukázka z rozhovoru

Zobraziť diskusiu (0)

Medúzy

Medúzy

Stanjura Jakub

Pronikavý psychologický román o konci přátelství, vině a chronické bolesti Když vypravěčka románu dorazí do bytu své nejbližší přítelkyně a najde na zemi kaluže krve, udělá něco nečekaného.

Kúpiť za 17,25 €

Podobný obsah

Připojení Podkarpatské Rusi k Československu se nedalo odůvodnit vůbec ničím

Správy

Připojení Podkarpatské Rusi k Československu se nedalo odůvodnit vůbec ničím

Titul Dějiny Podkarpatské Rusi představuje historii oblasti, také označované jako Zakarpatská Ukrajina nebo Uherská Rus, od raného středověku po dnešní dny. Vedle vývoje správních i hospodářských struktur se autor zaměřuje především na vývoj národního uvědomování rusínského obyvatelstva. Dvacet let patřil tento region k územím Československa (1919 – 1939). Dnes jde o Zakarpatskou oblast a patří Ukrajině. Tolik asi k důvodům, proč se o tuhle knihu zajímat. Autorem je prof. Jan Rychlík, mimo jiné i autor Dějin Slovenska z edice Nakladatelství Lidové noviny.

Příběhy těch, které jsme nazývali pámbíčkáři, Němčouři, cikáni, úchylové, kriplové, ti divní…

Správy

Příběhy těch, které jsme nazývali pámbíčkáři, Němčouři, cikáni, úchylové, kriplové, ti divní…

Barbora Šťastná už dlouhá léta jako editorka Paměti národa zpracovává příběhy, které mají být zaznamenány. Tentokrát z nich vznikla kniha Exoti, povídky o jinakosti. Povídky o lidech, vydělených ze společnosti.

Matematika lásky a svoboda v mlčení

Správy

Matematika lásky a svoboda v mlčení

Odkud pramení potřeba tajit svou minulost a proč je v dnešním světě soukromí luxusem? Italská spisovatelka Chiara Valerio v rozhovoru odkrývá, jak matematika pomáhá pochopit lásku, která se vymyká konvenčním představám. Uvádí svůj nový román Kdo mluví a kdo mlčí jako sondu do lidských vztahů, kde to nejpodstatnější často zůstává nevyřčeno.