Předně - Amerika je veliká a nesedí na ní žádná paušalizace, ke které by nás to či ono svádělo. Zůstaneme-li u vojenských akcí v Afgánistánu a Iráku - část Američanů se za ně stydí a omlouvá se. Většina Američanů ale souhlasí s tím, aby se Amerika bránila tak, jak uzná za vhodné a účelné. Po 11. září 2001 začala ústy tehdejšího prezidenta G. W. Bushe válka proti teroru. Američané souhlasili s pomstou za Obchodní centrum. Určitě ne všichni, ale dost na to, aby se američtí vojáci mohli stotožnit se svým posláním - zabít ty, kdo zabili Američany. Jasně, že přitom zabili i nevinné, jasně, že změnili zcela silová pole v regionu, jasně, že nedodrželi všechny příručky mezinárodního práva, jasně, že porušili lidská práva (ta se vůbec v bojových operacích porušují celkem logicky). Jenže všelijaké teorie jsou jedna věc a praxe věc druhá. Z jiné strany: dokážeme ještě dnes rozlišit příčinu a důsledek? Existuje ještě dnes rozdělení na obranu a útok?

Americký sniper je skutečným příběhem amerického odstřelovače, který odešel do armády až ve třiceti letech, když viděl několik teroristických útoků na americké ambasády ve světě. Dal se k SEALs, speciálním jednotkám americké armády, vyškolil se na odstřelovače a ve čtyřech misích, které trvaly dohromady téměř 3 roky, operoval v nebezpečných ulicích iráckých měst. Vybojoval si přezdívku Legenda, protože jeho ochrana kamarádů z pozemních jednotek byla velmi úspěšná. Přesvědčení, že daleko od Ameriky chrání Ameriku a tím vlastně i svojí rodinu, přímá zkušenost s tím, že přímo na místě chrání americké vojáky při akci. Obtíže, které tohle všechno přináší vojákům v osobním životě, napětí z toho, že nemohou obou slibům - Americe a manželce - nějak harmonicky dostát, posttrauma při návratu z války, jeho zpracování přes pomoc zraněným veteránům... až po paradoxní závěr jeho života.
A pak závěrečná scéna filmu Clinta Eastwooda (herec a režisér je rozhodně americký patriot): rakev s Chrisem Kyleem jede Amerikou ve špalírech lidí, kteří mávají americkými vlajkami a loučí se s hrdinou. Takže: je to hrdina nebo ne? Chránil Ameriku nebo jen naletěl nějaké politické hře? Musel zastřelit i děti a ženy, když se snažily vyhodit americké vojáky do vzduchu? Může člověk říct, že si ty, které zabil, před bohem zodpoví? A co když nebudou žádní takoví, kteří budou ochotni k takovým činům? Dá se opravdu všechno vyjednat kompromisem a dobrou vůlí? Je taková naše životní zkušenost, nebo je to jen zbožné přání?

A nakonec - jak by řešili Američané masivní příliv uprchlíků a běženců u svých hranic? Při vší své imigrační zkušenosti, historii, každodenní praxi?

Zobraziť diskusiu (0)