Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Jedinečný Barnes

Stalo se už příjemnou tradicí, že knihy velkých světových autorů se v co nejkratším čase po originálním vydání objeví v češtině (a často ještě dřív ve slovenštině). Díky Odeonu se to automaticky děje i s Ianem McEwanem a Julianem Barnesem (s ním ve slovenštině díky Artforu). Máme tak v mateřštině možnost být u toho, když píše Premier Legue.

Zatímco si McEwan vybírá jako kostry svých příběhů určitá společenská témata, Barnes je ve svých knihách raději klasikem, točícím se těsněji kolem života, smrti, lásky, vzpomínek a zapomínání. Ne nutně vždycky, ale převážně. A patří v tom minimálně v posledním čtvrtstoletí k autorům nejsilnějším. Má talent na vypravěčkou blízkost, která vytváří intimitu sdílející se téměř z ouška do ouška, schopnost nadhledu nad svým dílem, brilantní živost jazyka. Francouzská elegance, anglický humor-klišé neklišé: obojí Barnes přímo ztělesňuje. Psaním, vystupováním, dokonce i svojí poslední oficiální fotkou, kde tento třiasedmdesátiletý vdovec s ulízlými vlasy a kulatými kostěnými brýlemi vypadá trochu jako Ondřej „Swing“ Havelka, štrejchnutý Jamesem Joycem.


Jediný příběh je milostný román. Příběh o lásce. Devatenáctiletý se zamiluje do osmačtyřicetileté. A ona do něj. A tato láska, který vypukla před více než padesáti let, bude autorem podrobena důkladné pitvě. Prostě takový barnesovský příspěvek k půlstoletému výročí od začátku sexuální revoluce. Od srážky dvou generačně odlišných světů, přes sex, od zamilovanosti po všednost, od rajské zahrady až po s časem přicházející komplikace. I vztah stárne a mění se podle okolností, daností, stavu světa, je do jisté míry - i přes svoji jedinečnost - zobecnitelný. Láska vzpurná, láska vášnivá, láska zakázaná, láska bez kompromisů. Ale také láska podezíravá, násilnická, nenaplněná, neopětovaná, zklamaná, vzteklá, ublížená. Stačí si láska sama? A je věkový rozdíl skutečně jen banální předsudek ze starého překonaného světa? Co to všechno znamená, když jste dcera a vaše matka evidentně chodí, stojí a spí s klukem, který je stejně starý jako vy?

Barnes je zjevný liberál, bez nároku na jedinou pravdu, bez rychlých soudů. To, co o lásce ví ze všech stran, o tom nám postavy postupně a otevřeně referují. Láska mívá z definice problémy. Často si nemůže pomoci, nedokáže být ta hodná holka, co dvakrát měří a jednou řeže. Vrhání se po hlavě k ní patří a bez něho by to byla nanejvýš okolkovaná předmanželská smlouva. Musí tu být riziko. Prohry, odmítnutí, zrady, partnerské proměny. Jak píše autor téměř novozákonně: o lásku jde v životě především. Ta první opravdická se nám dokonce většinou plete pod nohy až do smrti. Ať už třeba jako životní partner nebo jen hluboce zaseklá vzpomínka. Tenkrát v Londýně to začalo na tenisu. Bylo to takové nezáživné pinkání, dokud se nedostavila paní Susan Macleodová.

Zobraziť diskusiu (0)

Jediný príběh

Jediný príběh

Julian Barnes

Chceli by ste radšej viac ľúbiť a viac aj trpieť, alebo menej ľúbiť a o to menej trpieť? Touto dilemou začína štrnásty román anglického spisovateľa Juliana Barnesa, držiteľa Man Bookerovej ceny za titul Pocit konca. V prvej, druhej aj tretej osobe rozpráva o láske medzi devätnásťročným mladým mužom a štyridsaťosemročnou ženou.

Kúpiť za 10,20 €

Podobný obsah

Ako milovať svoju dcéru

Recenzie

Ako milovať svoju dcéru

Od narodenia som dcérou svojej matky a časom som sa stala matkou dcéry. Viem, aké je to byť tou, ktorú mama neustále sleduje, a zároveň tou, ktorá nepretržite striehne na kroky svojho dieťaťa. Poznám túžbu byť vlastnená a vlastniť, byť napadnutá pocitom akejsi dlžoby a znepokojivého stavu, že ten pohľad už viac neznesiem. A pritom sa často dívam rovnako. Očakávam, predpokladám a chránim. Nevedome, ale predsa tlačím svoju dcéru do kútov, kde si myslím, že je to pre ňu dobré. Kolíšem si dcéru spôsobom, ktorý považujem za najvhodnejší. Do istej miery je to vítané, priam potrebné. Dokedy to však je?

Na smrť nemusíme byť sami

Recenzie

Na smrť nemusíme byť sami

Patrí medzi čestné povinnosti povzdychnúť si, ako sa všetci vospolok (a zahltení trápnosťami) vyhýbame téme odchádzania zo života. No nakoniec je minimum tých, ktorí sa do tohto terénu s odvahou, empatiou i pokorou vyberú.

Ženy u oltáře?

Recenzie

Ženy u oltáře?

Situácia a postavenie žien v kresťanstve a v katolíckej cirkvi sa do spoločenských dialógov dostáva pravidelne už do čias raného kresťanstva. Cirkevní otcovia i teológovia sa zaoberajú rolou ženy najmä v cirkvi intenzívne už od prelomu 4. a 5. storočia. Otázky sa týkajú najmä svätenia žien a ich možnosti slúžiť pri oltári a viesť službu eucharistie.