Sbírka Hořím v kameni maluje svým názvem na zemi první šipku v cestě za pokladem. Místy vášnivé a širokodeché, místy kajícně litanické vedou nás jednotlivé verše světem nečekaných, mnohdy i nepochopitelných obrazů, nutí nás vidět a zažít magii slov, o níž stále víme jen málo.

Zuzana Gabrišová, z doslovu

………

Špína v puse pálí

jak málo větraná koupelna vyhlíží světové strany

hejna much nad lahví prázdnou po okraj

Spílám nedostatku tabáku a vejce měsíce

kráter rukou napuštěnej slzama

Na co myslím si vymýšlím

Za okny kostce v plném žáru

Ta bleděmodrá rozčiluje

ale není to zoufalství

řeklo by se láska

A do studny pro vodu je blízko z kopce

rozbíjím věci které lidi oživují

a dělá mi radost

to dopitý kafe

strávenej chleba k snídani

dost nespisovně

chce se mi milovat.

………………..

Chybí mi jedna tvář jedny ruce

které mne vynesou do pekla

kde raněná nahost se svíjí před strachem z rozkoše

Fosilie oblaků

párající se země v otevřeném oku říjnového vesmíru

podzimní žíla na žílu

Polomy klidu

Střepiny roků v mase tažného ptáka

Zornice slizké dno řeky

Kruh hlasů modlitebních odražený zrcadly

k jediné tváří která chybí.

…………………..

Svět zdřevěněl

dobytčák mraků táhne karbolem

Na kůži prosáklý spánek

Kopyta světců zasahují moje břicho.

Spi.

Z kořenů měsíce rostou mé oči.

Z nervů trav mé ruce.

Nadto silnější věci.

Otřásají zdmi.

Dřevění svět

protéza

hozená ohni.

Zobraziť diskusiu (0)