Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Když básník ze středozemí zažije přímoří

Básník Petr Borkovec (1970) napsal dvanáct povídek ze svých pobytů v severoitalském letovisku a nazval je podle něj Lido di Dante. Je v nich k vyčtení jak autorova lety pečlivě zaostřená technika pozorovatele, tak jisté okouzlení kluka z Louňovic pod Blaníkem vším tím mořem, světlem, vzduchem a přímořským tempem místa, kam se může v pravidelných intervalech vracet. A opakovaně zažívat odlišné mentality středozemí a přímoří.

V místech, kde podle legendy začal psát Dante svoji Božskou komedii a kde je v sedm kilometrů vzdálené Ravenně jeho hrob, se Borkovec nemusel díky rodinné konstalaci (má za ženu Italku) stát chvilkovým turistou, tedy někým kdo zažívá rychle a z podstaty věci povrchně. Měl čas navázat s místem intimní vztah. Čas všimnout si, čas do jisté míry splynout s domorodci a vytvořit si tak základní podmínku pro bezbariérové scanování okolí. Z povídek je to cítit. Po místním unikátním borovicovém lese, nuda pláži nebo baru vás neprovází cizák, ale štamgast Pietro. Ten, který si tyká s místními zlodějíčky, všímá si ropných věží nedaleko pláže, poslouchá nadávání domácích na odpadky v moři, které nepochybně připlavaly z Chorvatska, poznává z dálky místního prostituta a ví, kde bydlí Nano, chlapík, který pravidelně prohledává pláže s detektorem kovů.

Ke psaní povídek přiměl básníka Ondřej Nezbeda, kdysi redaktor Literární přílohy Respektu. Oslovil ho ale s nabídkou uveřejnění prózy. A tak vznikla zakázka a termín, něco, co je v uměleckém světě často větší múzou, než by byl romantik ochotný připustit. K pilotní povídce se postupně a pomalu přidávaly další. Básník „zahnul“ poezii a odhodlal se k jiné disciplíně. Najednou bylo třeba s monologem pracovat jinak než v poezii, reportování o místě muselo mít přiměřené tempo a hustotu, bylo třeba se popasovat s přímou řečí. A pak se ještě muselo nechat povídkám dostatek vzdušnosti a nedovolit jazyku, aby tím zbanálněl. A Borkovec to zvládnul, i když sám o sobě ví, že vidí spíš svět věcí, barev a zvuků než že by prožíval přítomnost plnou příběhů, které na něj neodbytně doráží a žadoní o zpracování.

Borkovcovo lido je přesto zalidněné příběhy, které jsou však jen uvolněně načrtnuté. Mihne se v nich paní Lucia, s nehezkou tváří, ale krásným tělem, kterého si nelze nevšimnout, osazenstvo Baru Lupen, hluční rozjívení špekatí turisté při karaoke na písničku Rity Pavone, bajka o hřibu a lanýži, hádání se mezi nudisty a textiláky, náměstí Carducci pokryté rojem kolibříků, Rimini v zimě…Všechno napsáno pod taktem živočišnosti, dychtivosti po okamžicích, v bzukotu malých životů a jejich velkých srdcí.

Ze svých pobytů v blízkosti Jaderského moře mohl Petr Borkovec napsat ledacos. Poetický deník podobně jako ve svém Berlínském sešitě, zápisník ala polští reportéři, bedekr po bohatých uměleckých památkách a souvislostech, básně v próze, kulinářskou kratochvíli. Nakonec ale vznikly osobité povídky, ve kterých je vlastně všechno výš vyjmenované nějak obsaženo. Ale nadto sálají tělesností, živými figurami a na „začátečníka“ lehkostí a přirozeností, která je schovaná někde v rytmu vět a ve šťastném shledání autora a místa.

psáno pro Hospodářské noviny

Zobraziť diskusiu (0)

Lido di Dante

Lido di Dante

Petr Borkovec

Dvanásť poviedok súboru Lido di Dante nás privádza do letoviska niekoľko kilometrov od Ravenny, v ktorom sa ulice volajú podľa postáv Božskej komédie. Petr Borkovec (1970) napísal malého sprievodcu po mieste, v ktorom sa prepletajú naturisti s odborníkmi na duny, prostitút s Dante Alighierim a vodné vtáky s motorkami Ducati.

Kúpiť za 6,48 €

Podobný obsah

Víťazné mesto

Recenzie

Víťazné mesto

Britsko-indický spisovateľ Salman Rushdie je zaslúžilý moderný klasik, stabilne patriaci ku kmeňovej základni mojich obľúbených autorov. Každú novinku teda vyhliadam s radosťou pri zvýšenej pozornosti. Rovnako tomu bolo aj v prípade ostatného prírastku s názvom Víťazné mesto. Do šperkovnice súčasnej svetovej tvorby – edície MM vydavateľstva Slovart – ho skvelým prekladom ešte stihol uložiť Otakar Kořínek.

Twainova klasika s otočenou optikou

Recenzie

Twainova klasika s otočenou optikou

Pustiť sa do takpovediac obrátenej verzie kultového príbehu Marka Twaina je odvaha. Hrozí, že celý nápad skončí fiaskom alebo nechcenou paródiou. Everettov James sa vydaril a akcent na ľudskú slobodu zaznieva rovnako intenzívne.

Mor a politika jedno sú?

Recenzie

Mor a politika jedno sú?

Hovoriť o histórii prostredníctvom fiktívnych príbehov je, zdá sa, viac než dobrý nápad. Skutočné, pevne dané dobové kontúry umne zaplnené podmanivo vyšľahanou náplňou fabulácie zvyknú pôsobiť prenosne a nadčasovo. Znamená to, že sa dajú ľahko pripodobniť napríklad k rôznym reálnym príbehom, hoci sa odohrávajú v celkom inom čase, bárs aj na opačnom konci sveta. Aby to však mohlo výborne fungovať, treba spĺňať jednu najzákladnejšiu podmienku: musíte sa volať Orhan Pamuk.