Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Když je svět rozdělený na Lopaty a Vykořisťovatele

Jaroslav Kuboš ve své nové knize Lopaty a Vykořisťovatelé s nadsázkou a humorem zkoumá pracovní svět z pohledu majitelů firem i jejich zaměstnanců. Skrze dva neslučitelné pohledy ukazuje, že nic v pracovním světě není černobílé. Autora zpovídala kmotra knihy, spisovatelka Petra Dvořáková.

Téma své knihy jste umístil do firemního světa, proč právě tam?

V práci strávíme třetinu času produktivního věku a obětujeme jí v tom období většinu své energie. Ve firmě, ale klidně taky na úřadě se tedy odehrává jeden z největších zápasů našich životů. Mělo by nám proto velmi záležet na tom, zda si ho užijeme, jak inspirujícími lidmi se obklopíme a jaký bude mít výsledek. Nemám pocit, že tohle téma bereme dostatečně vážně, a proto mi na něm záleží.


Lopaty a Vykořisťovatelé jsou ztělesněné stereotypy. Jak moc myslíte, že současným firmám opravdu vládnou? Není řada z nich už překonaná?

Při psaní jsem přeháněl a hnal stereotypy do extrémů. Kdykoliv jsem se ale zamyslel nad tím, jestli takoví lidé opravdu existují, musel jsem si odpovědět kladně a dost často mě realita usvědčila z toho, že jsem přeháněl málo. Určitě znáte zaměstnavatele, který svévolně dluží na výplatách, vyhodí třicetiletou sekretářku jako přestárlou nebo ničí životní prostředí kvůli zisku. A naopak — zaměstnance, který se chlubí, jak si v práci odpočine, občas něco ukradne a vlastně mu na ničem nezáleží. Stereotypy se v čase proměňují, ale vždy budou existovat.

Kniha je psaná s nadsázkou a humorem, je vám humorný pohled na svět blízký?

Ano, je. Mám za to, že jedna humorná situace může na problémy ve firmách ukázat lépe než stovky suchých vět. Do knihy jsem sice posbíral spousty historek ze svého okolí, v nemálo z nich jsem ovšem hlavním aktérem. A to jak na straně Lopaty, tak na straně Vykořisťovatele. Nestřílím si tedy jen z ostatních, ale zhusta taky sám ze sebe.

Jednání vašich knižních postav je někdy hodně vyhrocené — myslíte, že čtenáře spíše pobouří, nebo si na nich může leccos sám uvědomit?

Jdu s kůží na trh, protože kniha má ambici rozesmát i pobouřit úplně každého. Je to něco za něco. Pokud jste Vykořisťovatel, královsky se můžete pobavit u části, kterou vypráví Vykořisťovatel. Pak se ovšem ujme slova Lopata a začne vám rýpat pod žebra rezavým hřebíkem. A čtenář typu Lopata to zažije naopak. Záleží na čtenáři, jestli se nechá pobouřit, nebo vezme kritiku s nadhledem a něco si uvědomí.

Kdybyste měl vybrat jeden hlavní stereotyp, proti kterému byste sám ve firemním životě bojoval, který by to byl?

Život v bublině. Vykořisťovatelé se sejdou na golfu nebo na plese v opeře a drbou o Lopatách. Lopaty se sejdou na fotbalovém utkání nebo v hospodě a drbou o Vykořisťovatelích. Úplně ale chybí informace z opačné bubliny. Proč se ti lidé chovají, jak se chovají? Jaké jsou jejich motivace, starosti, radosti, cíle? Měl jsem v životě štěstí v tom, že jsem byl Lopatou i Vykořisťovatelem, takže do obou bublin alespoň trošku vidím a mohu se tak pokoušet o dialog.

Jak moc mají firemní stereotypy původ ve společnosti, v dějinách…?

Na konci každé kapitoly se slova ujme třetí osoba a zasadí žabomyší válku Lopaty a Vykořisťovatele do společenského, historického nebo filozofického kontextu. Při jejich psaní mě samotného překvapilo, kolik historických paralel se dá nalézt. U jiných kapitol se zase pohled na stereotyp změní jeho nasvícením ve společenském kontextu — opravdu je souboj Lopaty a Vykořisťovatele to nejdůležitější na světě? Někdy si třetí osoby rýpnou tak moc, že není snadné to vydýchat. Zvlášť pokud se vám zdá, že mají pravdu.

Petra Dvořáková, rozhovor připraven pro Kavárnu Hostu

Zobraziť diskusiu (0)

Lopaty a Vykořisťovatelé

Lopaty a Vykořisťovatelé

Kuboš Jaroslav

Život v práci bez pozlátka a korektnosti. Nulová zodpovědnost.

Kúpiť za 13,95 €

Podobný obsah

Tři­cet poví­dek tři­ce­ti čes­kých auto­rů a auto­rek, napsaných po roce 1989

Správy

Tři­cet poví­dek tři­ce­ti čes­kých auto­rů a auto­rek, napsaných po roce 1989

Anto­lo­gii Na solar sestavil spisovatel a šéfredaktor časopisu Host Jan Němec.„Povíd­ky jsou obvykle krát­ké a inten­ziv­ní a v tom­to ohle­du se podo­ba­jí spí­še bás­ním. Není náho­da, že zatím­co pou­ze hrst­ka bás­ní­ků píše romá­ny (nebo opač­ně: jen málo roma­no­pis­ců píše bás­ně), pat­ří čas­to k těm nej­lep­ším povíd­ká­řům vůbec.“

Judith Hermann: Psát znamená hlavně přemýšlet o tom, co chci říct

Správy

Judith Hermann: Psát znamená hlavně přemýšlet o tom, co chci říct

Judith Hermann (nar. 1970 v Berlíně) patří mezi nejznámější německé spisovatelky současnosti. Přes babičku je částečně Ruska. Vystudovala němčinu, filozofii a žurnalistiku. Debutovala ve svých osmadvaceti letech povídkovou knihou Letní dům, později (česky 1999). Prvotina ji vystřelila ke hvězdám: čtvrt milionu prodaných výtisků, překlady do řady jazyků, literární ceny, později zájem divadla a filmu. Následovaly tituly Nic než přízraky, Alice, Počátek veškeré lásky, Lettipark, Doma a Všechno bychom si řekli. Slovensky vyšlo Letný dom, neskor, Domov, Nič, len prízraky. Foto: David Konečný

Snažím se psát co nejpoctivěji, jak to jde – rozhovor s Jonášem Zbořilem

Správy

Snažím se psát co nejpoctivěji, jak to jde – rozhovor s Jonášem Zbořilem

Před třemi lety přešel z rozhlasu do kulturní redakce Seznam Zpráv. Ze spíkra vyrostl vlivný kulturní redaktor a z básníka prozaik. I když tak jednoduché to nebude. Jonáš Zbořil (1988) v sobě pořád má devítiletého kluka a i v dlouhých řádcích zůstává básníkem.