Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Kniha kosmických rozměrů

Když v roce 2014 vyšla Kniha zvláštních nových věcí, její autor, holandsko­-australský spisovatel Michel Faber, prohlásil, že tímto dílem s žánrem románu skončil. Symptomaticky je jeho klíčovým tématem počátek, vykoupený ztrátou bývalých jistot. Kvalitní sci­-fi nikdy nevyprávělo jen o mimozemských invazích krvelačných zelených mimozemšťanů či boji hrdinných obyvatel planety Země, ale spíše tematizovalo střet s jinakostí a reakci lidstva tváří v tvář nepoznanému.

Kniha zvláštních nových věcí (The Book of Strange New Things, 2014; česky 2016) se v tomto ohledu neliší, a jak už je u Michela Fabera zvykem, zasazení příběhu do mimozemské kolonie zvané Oáza nezaručuje čistě žánr sci­-fi. Například v románu Pod kůží (2000, česky 2002) se skotským venkovem potloukala Isserley, příslušnice mimozemské civilizace, a lákala silné muže bez rodiny do auta, aby je posléze doručila do obludného masokombinátu. Ale i zde byla její povaha rozporuplná, nebyla ani člověkem, ani klasickým záporákem, neboť i ona ztratila svou původní podobu. Faber zde rozebíral, co skutečně tvoří duši, co definuje člověka či mimozemšťana.

Jak podotýká s odkazem na Samuela Johnsona recenzentka deníku The Guardian Anita Sethiová, Faber vždy dokáže „zvláštní věci ukázat jako známé a ty známé jako překvapivě zvláštní“. Vesmírné prostředí v Knize zvláštních nových věcí tak není jediným zdrojem napětí a strachu, v románu se prolínají motivy typické pro utopii, apokalyptická díla, cestopis, spirituální román, epistolární román, ale i román milostný. Žánrovou rozmanitost reflektují i možné intertextuální vztahy – cesta misionáře Petera za obyvateli Oázy upomíná na Conradův opus Srdce temnoty (1902, česky 1980) a jeho korespondence s manželkou Beatricí na osud Dantův (byť v době, kdy román vznikal, Danta nečetl a překvapilo ho, když na onu souvislost kdosi upozornil – viz rozhovor v A2 č. 26/2014).

Průrva mezi

Když Peter absolvuje Skok ze Země na Oázu, uplyne měsíc našeho času. Nejde však jen o mistrovský výdobytek techniky, posun má především metaforický smysl. Klíčovým motivem celého románu je průrva – mezi Zemí a Oázou, Peterem a Beatricí a světy jejich lásky, řečí lidí a Oázanů, jimž má Peter přinést evangelium Bible – Knihy zvláštních nových věcí. V angličtině lze tento mnohoznačný význam vyjádřit slovem alienation, které značí odcizení, rozluku, vzdálenost i podivnost, přičemž zároveň substantivum an ­alien znamená mimozemšťan. Peter je vzdálen v časoprostoru a postupně se odcizuje své ženě, mlží se mu vzpomínky, vytrácejí jména známých i samotná slova, přestává rozumět lidem z korporace USIC, jež jeho pouť zajišťuje, a nakonec pochybuje i o znalosti sebe sama.

Román je krom Peterovy a Beiny korespondence vyprávěn er­formou, ale přesto je nesmírně intimní. Peter se nekonfrontuje s nepřátelskými mimozemšťany – ti jej naopak vítají s respektem a otevřenou náručí –, ale musí se potýkat s vlastní povahou a jejími tajemstvími, o nichž neměl zatím ani ponětí. „Oáza byla vůbec první místo, k němuž si povolil utvořit vztah. První místo, které kdy miloval.“ Oáza poskytuje Peterovi příležitost začít doslova znovu a zbavit se mnohdy ostudné minulosti. S tím, jak sílí jeho dojmy a emoce na Oáze, slábne jeho pouto k Zemi. Ta se v Beiných dopisech rýsuje jako místo řítící se nezadržitelně do záhuby – pád nadnárodních korporací tu provází rozklad sousedských i obecně lidských vztahů.

Otec stvořitel

Ve výše zmíněném rozhovoru Michel Faber řekl, že zásadním tématem jeho děl jsou dysfunkční rodiny. V Knize zvláštních nových věcí prostupuje motiv dítěte a rodiče hned několik významových rovin. Když se Peter poprvé setká s Oázany, pomyslí si, že jejich tváře připomínají dvě embrya obrácená k sobě, a jejich úcta k němu, strach z ostrých předmětů i nevinnost v něm probouzejí až ochranitelské sklony. Během stavby kostela a poznávání farníků je Peter pokládán za hlavu celého společenství, demiurga duchovního života všech Milovníků Ježíše, jak se obyvatelé, kteří nemají jména, označují.

V porovnání s pozorností věnovanou Oázanům překvapí, jak málo se Peter zabývá vlastním dítětem, jež Bea čeká. Zmiňuje­li jej občas v dopisech, pak v jeho myšlenkách se neobjeví vůbec. Zdá se, jako by se nevědomky odpoutával od svého života na Zemi a přidával se na stranu ostatních lidských členů kolonie. Ti se totiž vyznačují nedostatkem rodinného zázemí a funkčních vztahů, všichni jsou nekonfliktní, zábavní a oddaní misi, leč jejich citová vlažnost kontrastuje s horlivostí Oázanů. Jde o „rozhašené pohodáře s uříznutýma koulema“, jak je charakterizuje Peterova kolegyně Graingerová, jež v průběhu románu prochází podstatnou charakterovou proměnou. Jedna z mnoha otázek, kterou Faberův text klade, je, nakolik si ceníme lidskosti – dráždivé emocionality, rozumu a vazeb k druhým – a nakolik si ji chceme a dokážeme udržet v případě, kdy nám začne být na obtíž.

Na počátku i konci je slovo

Oázané mluví anglicky, ale některé hlásky nedokážou vyslovit a zní to, „jako když se zralé ovoce rozmáčkne na dvě půlky“. Peter se jim snaží vykládat Písmo, byť obě strany vědí, že „Kniha zvláštních nových věcí je nepřeložitelná. V cizích obratech číhá exotická moc.“ Jazyk Oázanů, jehož abeceda má dle recenzenta The New York Times Marcela Therouxe reálně základ v thajštině, je pro Petera shlukem sykavek, avšak jeho limity a zacílení ukazují, co je pro Oázany podstatné. Zájmena neexistují a pro každou věc existuje jen jedno slovo, avšak to může označovat věc, příbuznou činnost a čas, kdy se ona činnost odehrává. Také Oázané jen stěží chápou abstraktní koncepty, zejména spojené s emocemi. Hledání klíče k parafrázi Bible je v románu spjato s pátráním po překladateli Tartaglionem, který ještě před Peterovým příchodem na Oázu záhadně zmizel.

V románu je skrze motiv jazyka budována i opozice mezi Peterem a Beatricí. Jakou roli mají jejich dopisy a komu jsou určeny? Průrva mezi manželi se rozšiřuje natolik, že ji lze jen těžko překlenout slovy. Dopis se totiž postupně mění v prázdnou formu, která obsahuje zprávy, ale neposiluje vztah mezi odesílatelem a adresátem. Faber vytvořil svět, který popisuje pomocí nesmírně působivých metafor, jež spojují poetičnost a přesnost. Zároveň jeho souvětí plynou v pomalém tempu a rostou do šíře, jako by se snažila obsáhnout celý neprobádaný prostor Oázy. Síla jeho stylu čiší i z překladu Viktora Janiše: „Šlo skutečně o deště, množné číslo. Tři kolosální sítě vody postupovaly nezávisle na sobě, oddělené značnými mezerami čistého vzduchu. Každá síť měla svou vnitřní logiku, znovu a znovu replikovala a skládala své třpytivé vzory, pomalu a složitě se posouvala jako složitá počítačová grafika, která vzbuzuje zdání, že ukazuje město či pavučinu ve třech rozměrech ze všech úhlů. Až na to, že tady byla obrazovkou obloha a zobrazoval se tu působivý výhled srovnatelný s polární září nebo jaderným hřibem.“

Peterovy zprávy adresované jeho ženě se v porovnání s takovými pasážemi jeví až žalostně střídmé či mentorské, což jejich autor s lítostí přiznává, a navíc je komplikuje částečná cenzura. Peter si přeje, aby Bea byla po jeho boku a sdílela s ním jeho prožitky, ale nedaří se mu je předat. Vedle toho si přes veškerou snahu neumí představit, nakolik se mění Země, a nedokáže být Bee oporou. Jak líčit milovanému člověku opojné zážitky ve chvíli, kdy on píše o vyrabovaných regálech obchodů a statisících mrtvých po přírodních katastrofách? Snažíme se ho ušetřit, nebo zrazujeme to nejdůvěrnější pouto, které máme?

Lásku slovy nezachráníš

Kniha zvláštních nových věcí je ohromný, truchlivý román o odchodu starého světa, zrodu nového a bázni, jež hrdiny na této hranici zachvátí. Země se hroutí a Oáza vzkvétá. Peter ztrácí svou minulost a může se stát otcem oddané a zbožné farnosti. Bible může být převedena do mimozemského jazyka. A zároveň Peter přichází o svou ženu a v sázce je i jeho víra ve vlastní sílu. Opus Michela Fabera Kniha zvláštních nových věcí, jeho údajně poslední román, končí symbolicky nedůvěrou v moc slova. V Srdci temnoty pátrá vypravěč Charles Marlow v neprostupné džungli po tajemném Kurtzovi a odhaluje zákoutí šílenství, víry i lidské nadřazenosti. Peter Leigh se na Oáze se svým předchůdcem Martym Kurtzbergerem nikdy nesetká, jeho střet s překladatelem Tartaglionem je snově absurdní, ale ne děsivý. Hrůza, kterou Peter v závěru zakouší, neplyne z nebezpečí na cizí planetě, ale z mizení lásky. Jeho skutečná cesta do srdce temnoty začíná rozhodnutím vrátit se domů, na Zem. Na to, co z ní zbylo.


Anna Stejskalo

Autorka je anglistka.

prevzaté z kultúrneho dvojtýždenníka A2 č.1/2017

www.advojka.cz


Ak sa medzi knihami dobre cítite a naše správy vám prinášajú radosť a úžitok, môžete nás podporiť prostredníctvom vašich 2%. Informácie o tom, čo robíme a čo chystáme, nájdete TU.

Zobraziť diskusiu (0)

Kniha zvláštných nových věcí

Kniha zvláštných nových věcí

Michel Faber

Peter Leigh je misionář, který se má vydat na nejdůležitější cestu svého života. Opustí tak svou milovanou manželku Beu a po dlouhém letu dorazí na vzdálenou planetu, kde místní obyvatelé lační po učení Bible – jeho „knihy zvláštních nových věcí“. Tato výprava vystaví zatěžkávací zkoušce Peterovo náboženské přesvědčení, jeho povědomí o tom, co ještě zvládne lidské tělo, a ze všeho nejvíc jeho lásku k Bee. Kniha zvláštních nových věcí je veskrze originálním dobrodružným příběhem o víře a poutech mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí mnoho světelných let. V tomto důležitém románu, prvním velkém od Kvítku karmínového a bílého, se Faber jako již tolikrát předtím vymkne veškerým žánrovým očekáváním.

Kúpiť za 20,05 €

Podobný obsah

Jedinečnosť ľudského vedomia

Recenzie

Jedinečnosť ľudského vedomia

Kniha o jednej z najzvláštnejších ľudských skúseností: halucinácii.

Lekcie strachu pre pokročilých

Recenzie

Lekcie strachu pre pokročilých

Štúdie rozvrátených osobností a ich neopakovateľných životov.

Čo je skryté pod ľadom

Recenzie

Čo je skryté pod ľadom

Slová „polárna námorná výprava“ sa spájajú s predstavou všetkých dobrodružstiev odvážnych mužov 19. storočia.