Těžko asi hledat v dnešním literárním světě autora, který v sobě tak synteticky spojuje vysoké literární nároky a čtenářsky přístupně podaná těžká společenská témata našich životů. Stejně jako například v Sobotě nebo v Solaru si McEwan vybere jedno z nich, a důmyslně se pokusí přinutit nás o něm přemýšlet jinak, než bývá mainstreamově obvyklé. Tedy nejde o pouhou literární hru ani o pouhý postgraduální seminář v neurochirurgii nebo v ochraně životního prostředí. Navíc je McEwan skvělý v tom, že respektuje skutečnost, že zatímco je v některé lidské činnosti člověk mimořádný, neznamená to ještě, že nemůže být jinde nesnesitelný, samolibý, ješitný a jakkoliv jinak chybující. Zachytit těkavost a nervozitu mezilidských vztahů, jistou únavu intelektuálního materiálu například uprostřed partnerství, to umí tento držitel Řádu britského impéria precizně a naléhavě.

Ve své zatím poslední knize obsadil do hlavní role právničku před šedesátku, která je odborníkem na rodinné právo. Ve chvíli, kdy se jí, bezdětné, rozpadá po víc jak třiceti letech partnerství kvůli manželově touze ještě si užít trochu sexuálního vzrušení s mladší ženou, řeší profesně složitý případ. Syn z rodiny Svědků Jehovových trpí chorobou, jejíž jedinou nadějí je krevní transfúze. Lékaři chtějí sedmnáctiletého pacienta podle svých norem léčit, ale on i jeho rodina se, s poukazem na svojí víru, přijetí cizí krve brání. Věc končí u Fiony Maeyové, která má z moci soudní rozhodnout. Pacient není ještě plnoletý, i když mu chybí vlastně k právní dospělosti jen pár měsíců. Kdo tedy má právo rozhodnout o jeho osudu? Rodiče, kteří poslouchají podle svého přesvědčení Boha? Stát, který může chránit dítě i proti vůli jeho rodičů? Kdo tady koho před čím chrání, kdo komu pomáhá a koho poškozuje? Všechna ta práva povinnosti tu najednou do sebe v ringu liberální sekulární společnosti s neobyčejnou silou narážejí. Čí svoboda a svoboda k čemu nebo od čeho má mít v tomhle zamotaném případu přednost. Opravdu chtějí rodiče, aby jejich syn umřel? Kam až může stát se svými pravidly zajít a rozhodovat za rodiče? Jak moc se promítá momentální životní situace soudce do jeho schopnosti objektivního úsudku v mezích zákonů?

Myslete na děti je čtivá a strhující kniha. Na konkrétním příběhu před námi vyroste kus komplikovanosti světa, ke kterému se liberální demokracie postupně propracovaly. Jak zajistit lidská práva v úplnosti pro všechny? Co stojí nad čím v dobách, kdy selský rozum může být stejně nebezpečný jako bobtnající svět právních pravidel společnosti?

"Novým oběživem se staly polopravdy a zvláštní požadavky. Nenasytní manželé proti nenasytným manželkám, manévrující jako národy na konci války, uchvacující z trosek jakoukoliv kořist ještě předtím, než dojde k závěrečnému vyrovnání. Muži zatajující své prostředky na zahraničních účtech, ženy dožadující se navždy pohodlného života. Matky, bránící dětem navzdory soudním nařízením navštěvovat otce, otcové, odmítající navzdory soudním nařízením na své děti platit. Manželé bijící ženy a děti, ulhané manželky plné zášti, jeden či oba manželé alkoholici, feťáci nebo psychopati, a znovu děti, přinucené starat se o neschopného rodiče, děti opravdu týrané, sexuálně, psychicky nebo obojí, jejich výpovědi přenášené při soudním líčení na obrazovce. A mimo Fioninu kompetenci, v případech vyhrazených trestním tribunálům a nespadajícím pod rodinné právo, děti mučené, vyhladovělé nebo ubité, děti, z nichž vyháněli při animistických rituálech zlé duchy, hrůzu nahánějící mladí nevlastní otcové lámající kosti batolatům za přihlížení omezených poddajných matek, a drogy, alkohol, neobyčejná špína domácností, lhostejní sousedé selektivně hluší k dětskému křiku a nedbalé přetížené sociální pracovnice, neschopné zasáhnout."

Zobraziť diskusiu (0)