ÚVOD

„V Česku je jednodušší mluvit o sexu než o spiritualitě,“ říká se mezi religionisty. Podle výzkumů přitom skoro každý druhý Čech nebo Češka alternativní spiritualitu v nějaké podobě praktikuje. Většinou tak ale činí v ústraní. Ať už vykládáte tarotové karty, nabíjíte krystaly, léčíte se reiki nebo analyzujete minulé životy. Skoro nikdo nechce být označený za „ezaře“ nebo asociovaný s batikou.

Alternativní spiritualita je u nás přitom tak rozšířená, že když v Uherském Hradišti chtěli mormoni před pár lety lákat nové ovečky, museli i oni nabídnout místo čtení své mormonské bible lekce jógy. Jako redaktoři Alarmu obvykle píšeme zejména politické komentáře a sociální reportáže, týkající se bydlení, chudoby, zdra votnictví a podobných témat. Naše fascinace alternativní spiritualitou vycházela ze dvou zdrojů. Prvním z nich bylo propojování části „ezo“ scény s krajní pravicí, což se v Česku stejně jako jinde na světě výrazně projevilo během pandemie. Druhým zdrojem byly vlastní zkušenosti nás i našich blízkých, které představám o proruských dezinformátorech se sympatiemi k fašismu ani zdaleka neodpovídaly.

Alternativní spirituální nauky nemají jasnou doktrínu, politickou afiliaci ani pevné organizace. Právě kvůli jejich neuchopitelné rozptýlenosti, prolínání a přizpůsobivosti, a zároveň významu spirituality pro život spousty lidí jsme se rozhodli českému „ezu“ věnovat. Každý ho máme ve svém blízkém okolí, ale víme o něm vlastně hrozně málo. „Čtyři dohody jsme vydávali v několika vydáních. Celkově se dá říci, že se prodaly řádově stovky tisíc kusů a kniha se tak řadí mezi nejúspěšnější tituly na českém trhu vůbec,“ odepsal nám Filip Hladík z nakladatelství Euromedia Group na dotaz, kolik se v České republice prodalo „knih moudrosti starých Toltéků“.

Napsat do nakladatelství nás napadlo, když jsme v paláci knih Luxor na Václavském náměstí brouzdali po rozlehlém oddělení se spirituální literaturou, které muselo čítat stovky titulů a bylo rozdělené na vlastní pododdíly. Čtyři dohody mají celý regál, kde se prodávají ve všech možných variacích – jako citáty, krátké výňatky, inspirační karty, modlitby i pracovní sešit.

Právě Čtyři dohody jsou považované za svého druhu bibli alternativní spirituality. Zpropagovat je pomohl i herec Jaroslav Dušek svým stejnojmenným divadelním představením. Ačkoli Čtyři dohody najdeme snad ve většině českých knihoven, rozšířenost alternativní spirituality ve společnosti zůstává povětšinou skrytá. Velikost tohoto fenoménu probleskla během pandemie covidu při vášnivých debatách o očkování, a dá se tušit také z čísel sledovanosti spirituálních influencerek a influencerů.

Jednou za čas veřejností otřese kontroverzní výrok spirituálních osobností, například když Jaroslav Dušek v podcastu Čestmíra Strakatého prohlásil: „Moje maminka zemřela na rakovinu. To byla její volba. Všichni umřeli na rakovinu. Babička, děda z máminy strany. (…) A vy si myslíte, že ten člověk umře na rakovinu? A já si myslím, že umře na to, že nenávidí život. To vím. Ten člověk nemá rád život, nemá rád sám sebe.“

Zakladatelka sítě mammacenter Miroslava Skovajsová má zase pocit, že rakovina je předmětem karmy a že ženy dnes častěji bojují s nádory, protože jsou málo oddané své předepsané genderové roli. „Ta moderní, úžasná doba nás zbavuje ženství. Je to jakýsi úraz ženství. Jakýsi boj s ženstvím. Mnohé ženy se bojí být vlastně ženami. (…) Vyjděte ven na ulici a po dívejte se, kolik žen má sukni. Kolik žen dneska dokáže říct: Tohle nezvládnu, miláčku, pomoz mi, na toto nemám,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Tyto výroky přitom nejsou náhodnými úlety, ale projevem rozšířených alternativně spirituálních přístupů ke zdraví. Když jsme oznámili na sociálních sítích, že chceme psát knihu o alternativní spiritualitě, ozvaly se nám desítky lidí, kteří chtěli po dat svědectví o jejích škodlivých dopadech. Ema nám vyprávěla, jak jí od 12 let v komunitě napodobující jihoamerické původní obyvatele cpali psychedelické drogy. Petr mluvil o tom, jak léčitelka během workshopu rozpoznala v jeho extatickém blábolení sumerštinu, tedy vymřelý starověký jazyk. Alex se z toxické spirituální výchovy, ve které si každý za všechno může sám – dokonce i malé dítě za nemoci –, sbírá na terapii dodnes.

Čím víc jsme shromáždili příběhů, často drsných, rostl v nás dojem, že sbírka hejtů na „ezo“ by k ničemu nebyla. Ne že by výsměch, strach či pohrdání ve velké většině případů nebyly zcela oprávněné. Ukazovat, v čem všem se plete modelka a influencerka Helena Houdová, nám ale nic nového neřekne. Různí lidé, kteří praktikují alternativní spiritualitu, jsou skutečně schopni plácat ničím nepodložené, zarážející a často i nebezpečné nesmysly. Řada z nich má přitom na sociálních sítích obrovský vliv. Jenže spirituální potřeby lidé nemají proto, že by byli hloupí nebo si chtěli ublížit. Některé otázky života standardní věda ani běžná racionalita zodpovědět zkrátka nemohou. Když jde o nemoc, smrt nebo existenciální krize, racionální vysvětlení můžou být najednou k ničemu.

Chtěli jsme proto také popsat, jak spiritualita v podobných situacích pomáhá. Kouzelný spirituální svět je pro mnoho lidí navíc plný radosti. Hledat a nacházet významy ve snech, vizích, meditacích nebo v každodenním prožívání je do velké míry povznášející. Synchronicity se dějí každému z nás. Všechno je možné. Alternativní spiritualita může být hravá, zábavná a veselá, může pomáhat utužovat přátelství i vztahy v rodině. Může člověku dát smysl v momentech, kdy nic jiného už smysl nedává.

Hvězdy přejí trhu

Česká společnost opravdu není ateistická, jak se často říká. S příchodem svobody v devadesátých letech se naopak stala inkubátorem všech myslitelných typů spiritualit. Společenská nálada byla duchovnu tak otevřená, že si zvýšený zájem o své učení pár let užívala dokonce i katolická církev.

Trh zaplavilo množství literatury zahrnující všechno od východních náboženství přes New Age, šamanismus, alternativní léčitelství, seberozvoj nebo práci s energiemi. V tomto širokém proudu koexistují také starší domácí tradice, zejména bylinkářství a lidové léčitelství. Ve veřejnoprávní tehdy ještě Československé televizi běžel v roce 1992 dokonce pořad Politika pro každého aneb Horoskop, ve kterém se astrolog díval do hvězd a vyjadřoval se k veřejným, ekonomickým a politickým otázkám.

Podle historika Martina Babičky, který se tomuto období věnuje, byly hvězdy v pořadu velmi pravicové, protržní a v kontextu rozpadající se federace také nápadně pročeské. Podle výzkumu o detradicionalizaci náboženství z druhé poloviny nultých let více než polovina Čechů a Češek připouštěla, že „někteří věštci mohou předvídat budoucnost“.

Přicházející podoba alternativní spirituality se rodila na Západě v relativní konjunktuře osmdesátých a devadesátých let. V té době se plně usadila neoliberální individualistická představa, že člověk je za svůj osud zodpovědný výhradně sám. Stejně jako se má neustále seberozvíjet pro pracovní trh, má se podle dominantních představ alternativní spirituality vyvíjet také duchovně a fyzicky. Obojí ideálně pomocí certifikovaných koučů, workshopů nebo retreatů.

Alternativní spiritualita je proměnlivá a oproti zavedeným náboženstvím, jako je křesťanství, do sebe rychle vstřebává fenomény, jako je rozvrat klimatu, ekonomická krize, uprchlická krize či nejnověji globální pandemie. Ekonomická krize v roce 2008 vedla k předpovědím konce světa v roce 2012. Uprchlická krize a zejména období covidu pak posílily v alternativní spiritualitě tu část, která měla sklony ke konspiračnímu myšlení. Vidina klimatického rozvratu opět rozbouřila nové apokalyptické představy a posílila ekospiritua litu.

Pokud můžeme po roce psaní této knihy něco říct s jistotou, je to fakt, že ačkoli má alternativní spiritualita spoustu podob, je vždy maximálně flexibilní. Dokáže odpovídat na potřeby i problémy nás všech, až to někdy připomíná svérázné duchovní kutilství – ať sháníte nové auto, máte strach o své zdraví nebo o budoucnost planety, v alternativní spiritualitě jednoduše najdete řešení. Často také hbitě odpovídá na reálnou marginalizaci. Pokud vás utlačuje patriarchát, můžete navštívit ženský kruh, pokud máte málo peněz, můžete si manifestovat hojnost. A pokud je doktor v nemocnici arogantní, můžete navštívit léčitelku, která si s vámi doopravdy srdečně popovídá.

Jak řekla jedna naše respondentka: „Spiritualita je jako moře. Ale měla bys plavat jen tam, kde máš jistotu, že se ještě stihneš vrátit. A je to rozhodně na vlastní nebezpečí.“ Spirituální potřeby má mnoho z nás. Není to „ezo“. V nadcházejícím klimatickém rozvratu, při fašizaci západních společností a rostoucích nerovnostech budeme právě spiritualitu i radikální soucit, který nám může nabídnout, rozhodně potřebovat. I když ne v její komercionalizované podobě.

Spirituálně založené lidi najdeme v současném klimatickém hnutí a v minulosti i současnosti byla radikální spiritualita podnětem k radikální politické akci. Sloužila ve jménu spravedlnosti a proti útlaku. Pokud se ještě lidstvu podaří vrátit se ke snaze budovat ohleduplnější společnost, spiritualita by v ní měla mít svoje místo. To ale nepůjde, dokud se o ní lidé nebudou schopni otevřeně a bez předsudků bavit.

Pojem „ezo“ často slouží jako vymezení se vůči spiritualitě konkrétního člověka nebo vůči celému fenoménu alternativní spirituality. Zároveň také ukazuje jistou neznalost či pohrdání spirituálním prožíváním „ezařů“ a „ezařek“. V knížce se proto ve většině případů držíme termínu alternativní spiritualita, případně používáme samotné spiritualita. Ani my se ale občas nevyhneme „ezu“, které většina spirituálních lidí v různém kontextu (většinou negativním) sama využívá.

Na konci knížky najdete slovníček termínů, pokud náhodou nevíte, co znamená channeling, reiki nebo Schumannovy rezonance. Většina příběhů v této knize je anonymizovaná. Týkají se totiž nejintimnějších momentů našich respondentek a respondentů. Anonymizované jsou i některé influencerky pořádající ženské kruhy, jejichž jmenování by mohlo narušit anonymitu účastnic.