Už jste na to musel odpovídat nejméně milionkrát, ale přesto… Mohl byste nám popsat, jak vznikl televizní Červený trpaslík? Odkud se vzal nápad na něco tak báječně ztřeštěného?

Bylo to na základě jednoho z našich komediálních rádiových výstupů v rámci série Son of Cliché, konkrétně šlo o výstup nazvaný Dave Hollins – Space Cadet. Pojednával o posledním žijícím člověku, který se ve vesmíru pomalu propadá do šílenství. To byl počáteční bod, jenž nás donutil přemýšlet, jak bychom do vesmírné lodi mohli přidat další postavy. Od začátku jsme si stanovili striktní pravidlo „bez mimozemšťanů“. Jinak by bylo příliš lákavé sklouznout k modelu „co epizoda, to mimozemšťan týdne“, přičemž jsme ze sebe chtěli dostat něco jiného. A odtud se vzal počítač, hologram a tvor, jenž se vyvinul z kočky.

Červený trpaslík je tu s námi ve své seriálové podobě více než třicet let. Jste překvapený tím, že je stále tak oblíbený? Co jsou podle vás hlavní důvody tak setrvalé popularity?

Ano, stále ještě mě to překvapuje. A těší. Během izolace jsem psal týdenní komentáře úvodních sezon – které jsem neviděl po celá desetiletí! – a byl jsem nesmírně potěšen, jak dobře se vypořádaly se svým stářím. Při příležitosti zpětného ohlédnutí jsem také mnohem více ocenil výkony účinkujících. Když jsem se tehdy přímo účastnil natáčení, byl jsem příliš soustředěný na to, aby padla ta správná slova, místo abych dokázal docenit všechny ty jemné součásti jejich výkonů. Je to opravdu vynikající banda. Myslím, že seriál zůstává stále tak populární proto, že se nikdy nezabýval aktuálními problémy a místo toho se spoléhal na práci s postavami a tvorbu příběhů, což z něj dělá nadčasovou záležitost.

Připadá mi, že v románech o Červeném trpaslíku jste příběhy známé z televizního seriálu napsali bez finančních omezení, jednoduše tak, jak jste si je původně vymysleli. Je právě to důvod rozdílů mezi seriálem a romány?

Tak nějak. Na psaní románů je skvělé, že si skutečně nemusíte dělat starosti s rozpočtem a časem nutným na realizaci. Řada nápadů by si v televizním seriálu vyžádala spoustu času, abychom vůbec vymysleli, jak to natočit, v knize je však můžete použít bez problémů. Vlastně to pro mě byl hlavní důvod, proč se pustit do psaní románů.

Jako autor několika samostatně napsaných románů si zřejmě užíváte volnost práce na zcela nových příbězích s vlastními postavami?

Naprosto zbožňuji práci s novými postavami! Je úžasné sledovat, jak se s nich postupem času stávají čím dál zajímavější charaktery. Tvorba postav a výstavba zápletky jsou pro mě zcela provázané – jedno nemůže existovat bez druhého.

Na závěr se musím zeptat, zda se v budoucnu dočkáme dalších románů o Červeném trpaslíku a zda nepracujete i na některém ze svých samostatných románů?

Skutečně rád bych napsal další román o Červeném trpaslíkovi, kterým bych se mohl rozloučit s tak skvělými přáteli. Mezitím ale spolupracuji s Andrewem Marshallem na našem druhém románu s profesorem Quanderhornem.

pro časopis #mojeargo připravil Martin Šust

Zobraziť diskusiu (Napíšte prvý komentár)