Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Meandry života ženy ve zralé dospělosti

Autor­ka úspěš­né kni­hy Pade­sát­ka. Čím žijí ženy v obdo­bí pře­cho­du Len­ka Kap­so­vá vydá­vá novou kni­hu krát­kých lyric­kých feje­to­nů. „V Mean­drech píšu tře­ba o oše­met­ných situ­a­cích v auto­buse, o nespa­vos­ti jako boji mezi psem a vlkem, o pře­cho­du jako pře­sy­pá­vá­ní sklí­ček v kra­so­hle­du nebo o sna­ze kre­a­tiv­ně se pro­sa­dit v kolek­ti­vu mlad­ších mužů,“ pro­zra­zu­je Len­ka Kap­so­vá v roz­ho­vo­ru. Foto: Věra Marčíková

V roce 2023 jsi vyda­la kni­hu Pade­sát­ka: čím žijí ženy v obdo­bí pře­cho­du, ta v čes­kém pro­stře­dí sil­ně zare­zo­no­va­la. Poměr­ně čas­to tě teď vídám v médi­ích, vypa­dá to, že téma pře­cho­du je cel­kem živé. Jak to vní­máš ty? A máš pocit, že se v čes­ké spo­leč­nos­ti něco mění?

Zdá se mi, že pozvol­na ano, i když asi ješ­tě potr­vá, než se hovo­ry na toto téma sta­nou něčím samo­zřej­mým. Ale aspoň už nastá­vá posun v tom, že se slo­vo „pře­chod“ nevy­slo­vu­je tako­vým tím při­du­še­ným hla­sem, jako by šlo o něco trap­né­ho nebo nemíst­né­ho. Moje přá­ní je, aby nako­nec zně­lo stej­ně neut­rál­ně a při­ro­ze­ně jako tře­ba slo­vo „dospí­vá­ní“. Konec­kon­ců ona se ta obdo­bí sobě v mno­hém podo­ba­jí – u jed­no­ho i dru­hé­ho pře­chá­zí­me do něja­ké dal­ší fáze zra­los­ti, což pocho­pi­tel­ně při­ná­ší růz­né obtí­že a výky­vy. Ale věřím, že i něco nové­ho a cenného.

Že je téma pře­cho­du živé, jsem si všimla hlav­ně na reak­cích žen, se kte­rý­mi jsem do Pade­sát­ky děla­la roz­ho­vo­ry – prak­tic­ky všech­ny měly vel­kou chuť a potře­bu si na toto téma poví­dat. To mě doce­la pře­kva­pi­lo, mys­le­la jsem, že to z nich budu muset nějak tahat, ale ono to šlo samo­spá­dem. Tak­že to urči­tě chytla­vé téma je. Samo­zřej­mě spous­ta těch věcí se týká obec­ně dob­ré­ho stárnutí.

Tvo­je nová kni­ha je úpl­ně jiná než Pade­sát­ka, čím se liší a jak vzni­ka­la? V něčem je mno­hem osob­něj­ší než Pade­sát­ka, bylo pro tebe nároč­něj­ší text „pus­tit ven“?

Jo jo, urči­tě, i teď se občas při­stih­nu, že tu kníž­ku tak tro­chu tajím před svým oko­lím nebo omluv­ně vysvět­lu­ju, že je „jenom tako­vá malá“… Vět­ši­na lidí totiž při mé zmín­ce o dru­hé kníž­ce rea­gu­je nad­še­nou otáz­kou: „To už je ta kni­ha o mužích?“ Odsou­di­la jsem se úspěš­nou prvo­ti­nou a něko­li­ka zmín­ka­mi v médi­ích k tomu, že pro­jekt s muži pros­tě budu muset udě­lat. Ale ten vidím tak v hori­zon­tu tří let…

Když se vrá­tím k Mean­drům, o kte­rých se tu baví­me, tak někdo pozna­me­nal, že je to kníž­ka „malá, ale výživ­ná“. S tím souzním. A co obsa­hu­je? Jsou to tako­vé krát­ké úva­hy a fan­ta­zie na téma­ta zra­lé žen­ské dospě­los­ti. Říkám jim „lyric­ké feje­to­ny“, pro­to­že kaž­dý text zkou­má vel­mi kon­krét­ní téma, ale čis­tá novi­na­ři­na to není, na to je to pří­liš váš­ni­vé a oto­če­né do vlast­ní­ho nit­ra. Mys­lím, že tenhle krát­ký for­mát se zro­dil z jazy­ko­vých sloup­ků, kte­ré jsem deset let psa­la do Lido­vých novin. Člo­věk se musí vyjá­d­řit zhuš­tě­ně, na malé plo­še, a vážit kaž­dé slo­vo. Sama mám sklo­ny spíš ke květ­na­tos­ti, tak­že to pro mě bylo dob­ré cvičení.

A pokud jde o ty oba­vy z vypuš­tě­ní kníž­ky – ano, jsem v leh­kém napě­tí, když už nemám v zádech ty desít­ky skvě­lých žen a jdu s kůží na trh sama. Ale na dru­hou stra­nu jsem se už v Pade­sát­ce dost „odko­pa­la“ osob­ní­mi úvo­dy ke kaž­dé z kapi­tol, tak­že tro­chu zoce­le­ná už jsem.

Sice říkáš, že píšeš hod­ně osob­ně, o svých pro­žit­cích, ale při­jde mi, že se k tvým téma­tům snad­no vztáh­nou i jiné ženy. A leckte­ré téma je i spo­le­čen­ské, tře­ba se tam v růz­ných podo­bách vra­cí téma stře­tu generací.

Ano, to je prav­da. Prv­ní čty­ři tex­ty v kníž­ce jsou star­ší­ho data, psa­la jsem je ješ­tě před covi­do­vou pan­de­mií. Zachy­cu­jí napří­klad mé lou­če­ní s mamin­kou nebo divo­ký sepa­rač­ní pro­ces mezi mnou a mlad­ší dce­rou. Při čte­ní korek­tu­ry jsem si všimla, že prv­ní tři tex­ty – aniž jsem to zamýš­le­la – obsa­hu­jí v růz­né podo­bě motiv krve. Je to vypo­ví­da­jí­cí, pro­to­že žen­ská rodo­vá linie, to je váž­ně dost inten­ziv­ní zále­ži­tost. Teď se mi to oblou­kem uza­ví­rá, pro­to­že naše star­ší dce­ra čeká mimin­ko, téměř přes­ně v den křtu kníž­ky Mean­d­ry. Tak je to pro mě hod­ně sym­bo­lic­ké – postou­pím v linii „o úro­veň výš“, sta­nu se babič­kou, bábou, což mě upřím­ně fascinuje.

No a v šir­ší podo­bě se to gene­rač­ní pnu­tí ode­hrá­vá na rovi­ně mého kon­tak­tu se stu­den­ty a mlad­ší­mi kole­gy. Tak­že tře­ba líčím názo­ro­vý střet s mla­dý­mi vegan­ka­mi ve své tří­dě. Nebo popi­su­ju sna­hu star­ší ženy kre­a­tiv­ně se pro­sa­dit v mlad­ším, pře­váž­ně muž­ském kolek­ti­vu. A když člo­věk pozor­ně čte, snad si všim­ne, že zrov­na v pocho­pe­ní gene­ra­ce Z jsem za dobu psa­ní pro­šla doce­la výraz­ným posu­nem. Letos ode­vzdá­vám svou matu­rit­ní tří­du a musím kon­sta­to­vat, že za čty­ři roky mě stu­dent­ky doce­la „vyško­li­ly“. Mlad­ší dce­ra má dokon­ce za to, že se ze mě nepo­zo­ro­va­ně sta­la feministka.

Ale abych nalá­ka­la kon­krét­ně­ji, v Mean­drech píšu tře­ba taky o oše­met­ných situ­a­cích v auto­buse, o spán­ko­vé apnoe své­ho man­že­la, o růz­ných syno­ny­mech pro vagí­nu nebo o nevi­di­tel­nos­ti star­ších žen jako mate­ri­á­lu pro super­hr­din­ský film.

ukázka z rozhovoru, který pro Kavárnu Hostu vedla Eva Kecková

Zobraziť diskusiu (0)

Meandry

Meandry

Kapsová Lenka

Lyrické fejetony o životě žen ve zralé dospělosti Euforie, smutek, krása, tělo, vztahy… To jsou témata, která Lenka Kapsová spolu s dalšími ženami zkoumala již ve své knize Padesátka. Čím žijí ženy v období přechodu.

Kúpiť za 11,34 €

Padesátka

Padesátka

Kapsová Lenka

Kniha téměř o všem, co těší a trápí ženy kolem padesátky. Co se vám vybaví při slovním spojení „žena v přechodu“? Pokud zabrousíte na internet, abyste zjistili něco víc, dočtete se o návalech horka, osteoporóze a ztrátě libida.

Kúpiť za 18,99 €

Podobný obsah

Jak zreformovat společnost, aby fungovala a mělo z toho prospěch co nejvíce lidí

Správy

Jak zreformovat společnost, aby fungovala a mělo z toho prospěch co nejvíce lidí

Soci­o­log Daniel Pro­kop při­chá­zí po šes­ti letech s novou kni­hou. Novin­ka Spra­ved­li­vý růst pod­le něj v lec­čems nava­zu­je na best­seller Sle­pé skvr­ny a záro­veň jde ješ­tě dál: o spous­tě pro­blé­mů už totiž nelze říkat, že o nich neví­me. Pro­kop jde do hloub­ky sys­té­mu daní, vzdě­lá­vá­ní, důcho­dů nebo tře­ba zdra­vot­nic­tví, uka­zu­je jejich nedo­stat­ky a hle­dá řeše­ní, z nichž by moh­lo mít pro­spěch co nej­ví­ce lidí. Foto: Věra Marčíková/promo Host

Křesťanství jako evoluce hmoty i ducha

Správy

Křesťanství jako evoluce hmoty i ducha

Spojení křesťanství s evolučním pohledem na svět bylo v době Pierra Teilharda de Chardin (1881–1955) těžko přijatelné. Francouzský přírodovědec, filosof, jezuitský kněz ve svém díle vytvořil křesťanskou teorii evoluce, která vidí vesmír jako strhující dobrodružství samouspořádání na cestě ke sjednocení s Bohem. Smyslem stvoření je totiž „tvoření“. Od molekul přes organismy až k nejzazší odpovědnosti za podobu světa v případě člověka.

U Jana Hřebejka zatím dobrý

Správy

U Jana Hřebejka zatím dobrý

„Filmová režie je řemeslo, které se může, když ho děláte poctivě a s vášní, stát uměním,“ říká režisér Jan Hřebejk. Rozhovory vedené novinářkou Veronikou Bednářovou sledují Hřebejkův tvůrčí vývoj od raných děl přes Pelíšky až po mezinárodně oceňované snímky. Jaké bylo jeho dětství a dospívání? Točí raději komedie, nebo dramata? Jak se mu pracuje s Petrem Jarchovským? Rozhovor plný historek z natáčení odhaluje osobnost známého umělce a ukazuje, jak jeho filmová estetika odráží proměny české společnosti.