SLOVO ÚVODEM

V březnu 1939, kdy se svět řítil do katastrofální války, se shromáždili kardinálové římskokatolické církve, aby zvolili nového nejvyššího pontifika. Muž, kterého vybrali, se měl stát jedním z nejkontroverznějších papežů v dějinách církve.

Papež Pius XII., kterého jedni prohlašují za svatého a druzí za hanebného, se stal předmětem ostrých debat ohledně svých vztahů s nacistickým a fašistickým režimem a svého jednání během druhé světové války. Kritici mu vyčítají slabost pro diktatury a odpor k Židům a vyzdvihují jeho rozhodnutí zachovat mlčení, když bylo během holokaustu zavražděno šest milionů Židů. Nechal se prý Hitlerem a Mussolinim příliš snadno zastrašit a vždy upřednostňoval výhodnost před zásadami.

Obránci Pia XII. vykreslují zcela jiný obraz, portrét velkých ctností. Podle nich byl papež mužem vzácné odvahy, mužem, který se pod pohrůžkou únosu, ne-li přímo zavraždění, hrdinně postavil nacistům a jejich italským fašistickým spojencům. V tomto podání rozhodně neprojevoval k osudu evropských Židů lhostejnost, nýbrž neúnavně a účinně usiloval o jejich záchranu. Dosavadní bádání o druhé světové válce vneslo do některých z těchto otázek světlo a nabídlo diferencovanější pohled než oba extrémy, ale dlouho chyběl nějaký rozhodující dílek skládačky.

Vatikánské archivy s podrobnými informacemi o činnosti papeže a prelátů z jeho okolí během války byly po smrti Pia XII. v roce 1958 zapečetěny. Od té doby čelili všichni následující papežové intenzivnímu tlaku na jejich otevření. Až papež František rozhodl, že nechá archivy z doby pontifikátu Pia XII. otevřít, takže jsou od března 2020 přístupné badatelům. Nyní lze tedy vyprávět ucelenější příběh o tom, jaké kroky tento kontroverzní papež podnikal během války, a snad stejně tak důležité je i vysvětlit, proč a pod jak velkým tlakem učinil svá rozhodnutí.

Kniha Papež ve válce nabízí čtenářům první úplný popis těchto událostí, který čerpá z nedávno zpřístupněných archivů. Její stránky jsou plné dosud neznámých materiálů a nových odhalení. Při přípravě této knihy jsem přečetl tisíce těchto dokumentů, především těch, které se bezprostředně dotýkají rozhodnutí, jež Pius XII. učinil v letech 1939–1945. Mnohé z nich tvoří interní memoranda připravovaná na papežovu žádost, když zvažoval, jak má reagovat na probíhající pokus nacistů o vyhlazení evropských Židů a na Mussoliniho žádosti o větší katolickou podporu válce Osy. Jiné se skládají ze zpráv papežových nunciů a dalších předních církevních představitelů v nacisty okupované Evropě, kteří podrobně popisují zvěrstva, jichž byli svědky, a radí papeži, jaké kroky by měl podniknout.

Jakkoli jsou vatikánské archivy pro obraz vykreslený na těchto stránkách důležité, spoléhat se pouze na ně by vedlo k jednostrannému a neúplnému popisu. K vyprávění celého dramatického příběhu je nutné využít obrovského množství relevantních zpráv a korespondence, které se nacházejí v dalších historických archivech: v Itálii, Německu, Francii, Spojených státech a Velké Británii. Mnohé z těchto dokumentů byly zpřístupněny teprve v posledních několika letech, kdy se rozběhl pomalý proces odtajňování vládních dokumentů.

Patří mezi ně zprávy, které Mussoliniho a Hitlerovi velvyslanci u Pia XII. pravidelně zasílali svým vládám, stejně jako podobné zprávy britských, francouzských a amerických vyslanců ve Vatikánu. Když se tyto zprávy z nitra Vatikánu poskládají dohromady, poskytují prakticky den po dni kroniku dramatu, které se zde odehrávalo od začátku války až do jejího konce. Další rozměr dodávají zprávy o intrikách, podrazech a konfliktech uvnitř Vatikánu, které v těchto letech pravidelně vysílali četní špioni Benita Mussoliniho.

Podobných zpráv od informátorů jsem využil při psaní své předchozí knihy Papež a Mussolini o předchůdci Pia XII., Piovi XI., a vzestupu fašismu v Evropě v předválečných letech.

Přestože v centru dramatu, kterému se zde věnuji, stojí Pius XII., kniha Papež ve válce přináší nový pohled nejen na papeže a Vatikán během války, ale i na to, jak válku prožívala Itálie. Pius XII. byl Říman, kardinálové kurie byli téměř samí Italové a papež měl jakožto římský biskup zvláštní autoritu nad italskou církví. Jak papež vyvažoval svůj veřejný postoj neutrality a zároveň řídil italskou církevní hierarchii, která nadšeně podporovala válku Osy, se dozvíte na těchto stránkách. Rovněž zde vyprávím o tom, jak italský katolický klérus vyzýval všechny dobré katolíky, aby bojovali na Hitlerově straně, přestože se jim nacistický režim příčil.

Tím vším se prolíná úsilí pochopit, jaký vlastně byl tento zvláštní vztah mezi dvěma muži, kteří z italského pohledu vynikali nad všechny ostatní – Mussolinim a papežem. Zatímco italský diktátor závisel na papeži, aby si zajistil podporu církve pro válku, Pius XII. měl své vlastní důvody, proč si chtěl zachovat Mussoliniho přízeň. Každý, koho fascinuje drama a tragédie druhé světové války, se soustřeďuje především na několik světových vůdců: Hitlera, Mussoliniho, Churchilla, Roosevelta a Stalina.

V úvahu ale můžeme vzít i další osoby. Papež měl ve válkou zmítané Evropě postavení jako nikdo jiný. Pro řadu lidí na celém kontinentu i mimo něj byl jediným člověkem, jehož pozice mu dávala nezpochybnitelnou morální autoritu. Mnozí v něm spatřovali poslední naději, která by mohla odvrátit válku a která by ji pomohla ukončit poté, co začala. Pro Italy byl jedinou domácí autoritou, která byla nezávislá na fašistickém režimu, a jediným mužem, který svým charismatem soupeřil s Mussolinim.

Následující příběh – někdy šokující a často překvapivý – je příběhem papeže, který čelí světu zmítanému válkou, obává se o budoucnost církve, kterou vede, a je pod neustálým tlakem, aby odsoudil pachatele zla. I když události, o nichž se zde vypráví, představují dramatickou kapitolu v dějinách římskokatolické církve, jsou zároveň i něčím víc. Tvoří důležitou a dosud jen částečně pochopenou kapitolu dějin samotné druhé světové války. Snad je to i příběh, který nabízí ponaučení našemu dnešnímu světu.

David I. Kertzer

překlad Michal Plzák