Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Patřím sama sobě, to je moje doma

Trang Do se narodila ve Vietnamu, ale od svých pěti let žije v Čechách. Od roku 2008 začala psát blog o Vietnamcích v Čechách, posledních deset let pod názvem Asijatka. Teď shrnula své postřehy na téma, kde leží Českovietnamsko a jak se v něm žije, ve své autobiografické prvotině Asijatka v Česku.

Více než patnáct let se zabýváte rozdíly mezi vietnamskou komunitou v Čechách a Čechy. Co se můžeme naučit my od Vietnamců a co jste naopak přebrala od Čechů?

Je toho docela dost. Lidé by si mohli z vietnamské mentality vzít přístup ke komunitě, rodině a takovou tu pospolitost. A z české mentality bychom se mohli učit humor a taky jednu dovednost – Češi jsou manuální zruční a umí všechno kvalitně spravit. A to se mně vždycky moc líbilo.

Vzájemný vztah obou komunit je plný stereotypů. Jaké jsou stálé a jaké se třeba vynořily teprve nedávno?

Tak se klasicky týkají vietnamského podnikání – tedy pracovitost mých krajanů. Nebo také ohledně skvělých studijních výsledků vietnamských studentů. Dnes vnímám třeba stereotyp v pohledu na integrované vietnamské mileniály. Že jsme draví a velmi cílevědomí. A nálepka o podnikavosti nám zůstala. Spíš bych ale řekla, že je to syndrom imigrantského dítěte. Snažíte se uspět v životě, aby „oběť“ rodičů nepřišla vniveč.

Jste jako druhá generace Vietnamců žijících v Čechách otevřenější, než byli vaši rodiče? Přináší to pozitiva nebo negativa?

Určitě jsme. Hlavně je to díky menší jazykové bariéře, znalosti prostředí a místních poměrů. Rozhodně to přináší hlavně pozitiva. Komunity vznikají a zanikají. Ta naše se bude akorát více fragmentovat, což už bylo způsobené tím, že se větší pohraniční komunity pomalu rozpustily po Česku, protože v pohraničí už nebyl byznys, takže se rodiny stěhovaly do vesnic a obcí, kde otevíraly večerky. Doufám ale, že nám ta pospolitost a cit pro komunitu nikdy nezmizí.

Jak fungují vtahy mezi vietnamskými dívkami a českými chlapci a naopak? Změnilo se to v průběhu let? Přeje starší generace smíšeným vztahům? Je druhá generace otevřenější?

Určitě změnilo a více se otevřelo. Byť spousta mladých lidí stále musí před rodiči své vztahy tajit, dokud to nebude něco serióznějšího, i když jde čistě o vietnamské páry. A rodičům jde hlavně o to, aby se jejich děti co nejdříve provdaly a oženily a měly brzo vnoučata. A ideálně, aby tam nebyla jazyková bariéra, ale pak jsou stejně rádi, že jejich dítě neskončí na ocet. Ať už si pak vezmou kohokoliv. Druhá generace rozhodně je otevřenější. Štěstí a partnerství nevnímáme černobíle.

Trang Do2

Čtou vás vaši rodiče? Jaké jsou reakce z jejich generace a z vaší? Nenapadlo vás někdy psát pro vietnamskou komunitu o Češích?

Rodiče mě nečtou, ale taťka se občas podívá, co kam napíšu, a pak to krátce a ironicky okomentuje. Píšu primárně pro českou společnost. Jazyk i humor mi jsou bližší, ale chystám malý projekt, který bude věnovaný vietnamské komunitě v Česku.

Vzájemnými vztahy se zabýváte dlouhou dobu, některá témata se cyklicky opakují – nahlížíte na ně třeba jinak než před 15 lety?

Ano, to máte pravdu. Rozhodně nahlížím, lidé se mění, stejně jako jejich názory a to je dobře. Na některé situace se už nedívám tak idealizovaně nebo černobíle. A rodinná témata vidím jako něco, co se bude odkrývat pomalu s uvědomělejší druhou generací, která mluví otevřeněji o rodinných traumatech. Jsem hlavně ráda, že se česká společnost dozví o tom, že řešíme podobné vztahové problémy, které jsou navíc umocněné generačními a kulturními rozdíly.

Kdy se chováte víc česky a kdy víc vietnamsky?

Hodně vietnamsky se chovám při vaření pro kamarády. Jídla udělám až moc a na konci ideálně ještě nakrájím ovoce. A pak vím, že se budu chovat částečně vietnamsky při výchově dětí. Budu je vést k velké míře pospolitosti, ale zkusím to vybalancovat s osobními hranicemi a individualismem. Nebo když jdu k někomu na návštěvu, mám tendenci se jim hrabat v kuchyni a uklízet. Pardon všem českým kamarádům. A česky se chovám třeba na návštěvě: neupejpám se, když mi někdo nabídne občerstvení :).

Jsou pověrčivější Češi nebo Vietnamci? Sledujete víc nešťastná čísla nebo černé kočky?

Myslím, že Vietnamci, a to o podstatný kus. Náboženství a spiritualita mají v naší kultuře mnohem hlubší místo. Jsou součástí každodenních rituálů, a to hlavně rodinných. Sledujeme čísla a z nich počítáme, jaké dny jsou „hezké“ pro to, abyste třeba koupili dům nebo si vzali svoji životní lásku. Věříme zkrátka na vyšší moc, předky a jejich ochranu či trest. Je to takový morální ukazatel, zároveň může být občas až moc konzervativní a dogmatický. Možná proto víc tíhneme k magii čísel a symbolům, ale to by bylo na delší povídání. Jen bych chtěla říct, že je za mě čínský zvěrokruh o něco přesnější ????

Narodila jste se ve Vietnamu, od pěti let žijete v Čechách a zároveň máte povahu světoběžnice. Kam patříte?

To je hezká otázka, na kterou neodpovím jednoznačně. Patřím hlavně sama sobě, to je moje doma. Pak mám úžasnou skupinu kamarádů a rodin, kteří mi dělají takové mentální doma, a vím, že tam patřím. Přijde mi, že patřím všude, protože si svoje doma nosím vždy s sebou. Ale fyzicky mě to momentálně táhne k moři. Cítím se velmi dobře v Andalusii. Ale Praha, jó Praha. Sem budu patřit navždycky, i když se odstěhuju na druhý konec světa.

Zobraziť diskusiu (0)

Asijatka v Česku

Asijatka v Česku

Do Trang

Kde leží Českovietnamsko a jak se v něm žije? Do Thu Trang, známá blogem Asijatka.cz, ve své autobiografické prvotině lehkým perem popisuje každodenní myšlenky a situace, do kterých se jako česká Vietnamka dostává a nad kterými jí občas zůstává rozum stát.

Kúpiť za 16,02 €

Podobný obsah

Připojení Podkarpatské Rusi k Československu se nedalo odůvodnit vůbec ničím

Správy

Připojení Podkarpatské Rusi k Československu se nedalo odůvodnit vůbec ničím

Titul Dějiny Podkarpatské Rusi představuje historii oblasti, také označované jako Zakarpatská Ukrajina nebo Uherská Rus, od raného středověku po dnešní dny. Vedle vývoje správních i hospodářských struktur se autor zaměřuje především na vývoj národního uvědomování rusínského obyvatelstva. Dvacet let patřil tento region k územím Československa (1919 – 1939). Dnes jde o Zakarpatskou oblast a patří Ukrajině. Tolik asi k důvodům, proč se o tuhle knihu zajímat. Autorem je prof. Jan Rychlík, mimo jiné i autor Dějin Slovenska z edice Nakladatelství Lidové noviny.

Příběhy těch, které jsme nazývali pámbíčkáři, Němčouři, cikáni, úchylové, kriplové, ti divní…

Správy

Příběhy těch, které jsme nazývali pámbíčkáři, Němčouři, cikáni, úchylové, kriplové, ti divní…

Barbora Šťastná už dlouhá léta jako editorka Paměti národa zpracovává příběhy, které mají být zaznamenány. Tentokrát z nich vznikla kniha Exoti, povídky o jinakosti. Povídky o lidech, vydělených ze společnosti.

Matematika lásky a svoboda v mlčení

Správy

Matematika lásky a svoboda v mlčení

Odkud pramení potřeba tajit svou minulost a proč je v dnešním světě soukromí luxusem? Italská spisovatelka Chiara Valerio v rozhovoru odkrývá, jak matematika pomáhá pochopit lásku, která se vymyká konvenčním představám. Uvádí svůj nový román Kdo mluví a kdo mlčí jako sondu do lidských vztahů, kde to nejpodstatnější často zůstává nevyřčeno.