Tomáš Weiss
29.5.2024
Petr Hruška – básník, míjející se velmi přesně
Když má vyjít nová básnická sbírka Petra Hrušky (1964), určitý druh čtenářů v CZ-SK zpozorní. Bývají to totiž v posledních dvaceti letech vrcholy poetické sezóny. Minout se přesně – to je autorova definice poezie. A ještě to, že slova jsou sama překvapována souvislostmi, do kterých je básník postaví. Jeho slovní sestavy už díky překladům znají i zájemci z Británie nebo Ameriky. A 7. června mu bude šedesát. Foto: David Konečný
Ukázky:
Okradená
Přišla jsi okradená.
Dříve než zazněla očekávaná věta
Ti hajzli mi vzali všechno,
stačil jsem si všimnout,
že tvá ramena
vůbec nedokázala zestárnout —
ani mým dlouholetým přičiněním.
Stále se zdvihají v té pomalé křivce
a za klenbou
se pak hladce stáčejí ke krku,
tam, kde stojíš,
bezezbytku okradená těmi hajzly.
Vůně jilmového listí
Místo kabátu si vzal sirky.
Našli ho za rybárnou v jilmovém listí.
Předkloněný, zdálo se, že spěchá.
Marto!
Když ho předávali,
podchlazeného a od sraček,
rozpačitě krčili rameny,
jako ti, kdo všechno jenom komplikují.
Opakoval ženské jméno,
odmítal se hnout z místa
a velmi spěchal.
.......
Tiskla jsem ho k sobě a najednou si nedokázala vybavit, kdo to je. Ani co se mezi námi stalo, ani jak to má pokračovat. Marně jsem se namáhala a snažila něco vyvodit z převržených věcí kolem.
Porcelánový labutí krk. Zkřížené berle. Nezdravě tlusté romány. V tom děsu jsem ho tiskla k sobě a konečně tonula v nádheře.
