Budík zazvonil v sedm, ale vypnula ho a doopravdy se Olga probudila, až když na ni skočil Oliver. Změť pocitů, nejdřív zmatenost, pak vztek, že ji probudil, pak radost, že je u ní, že to ještě pořád dělá, že se s ní mazlí v posteli, ještě větší radost, nechal ji spát do devíti, a největší štěstí, když ho vidí, jak je krásnej, chlapeček. Povahu má možná po něm, ale vypadá jako já, jako moje malá kopie, jen vlasy má černý a kudrnatý, ale tím ještě hezčí, krasavec, mazlí se s Oliverem, a jak voní, jako vypraný prádlo, včera mu dala čistý pyžámko, a jako malý dítě.

Maminko, půjdeme na snídani?

Už se chystá říct, že ano, že půjdou na snídani, jejich celkem nový víkendový zvyk, vstát a dojít do blízké kavárny, kde si Oliver dá k snídani párek a limonádu s bublinkama, což jinak nesmí, nebo ne moc často, ale pak se zarazí, sakra, dneska jedou přece k rodičům na oslavu tátových narozenin, svoji snídani nestihnou, protože Blanka chce jet už dopoledne, aby mohla mámě pomoct s přípravou pohoštění, což je sice fér, ale Olině se to moc nelíbí, vaření ji nebaví a být celý den pod šéfovským vedením Blanky jakožto nejlepší kuchařky světa… jenže peugeot je v opravně, a tak pojedou všichni Blančiným autem, takže teď musí říct Olímu, že nemůžou, ale jestli chce, cestou k babičce a dědovi si může koupit párek v rohlíku u benzínky. Ale už když to říká, Olí se mračí, ne, nechce párek v rohlíku, chce jít na snídani do kavárny, Olga se snaží mu to vysvětlovat, on začne brečet, ona pořád klidným hlasem, i když klidná není, začíná mít vztek, vždycky když Olí dlouho bezdůvodně fňuká, nejdřív je jí ho hrozně líto, chvilku, ale když nechce přestat, tak by mu slíbila prakticky cokoliv, jenom aby toho nechal. Proto ho kdysi celé hodiny nosila v náručí, bolela ji záda, hlavně aby neřval, a když to nešlo vydržet, tak ho položila a šla do jiného pokoje, aby ho alespoň neslyšela, asi jsem špatná matka, ale Olga už říká, dobře, jdeme tam, ale vstáváme hned.

Oliver přestane během vteřiny a usměje se na ni, a maminko, ty jsi nejlepší na světě, vlhká pusinka na tvář, už ho zase miluje, už je všechno v pořádku, hned potlačí tu myšlenku, že tohle bylo nevýchovné, že takhle se to dělat nemá, protože co ti autoři všech příruček a ponaučení vědí, každé dítě je jiné a Oliver moc dobře ví, že není vždycky po jeho, že si všechno nevyřve, je to hodný kluk a koneckonců ona jejich společné snídaně taky miluje, celý týden práce a školka, víkendy jsou jenom jejich.

To ale musíme hned vstát, zopakuje a Olí hned vyskočí, to nevadí, maminko, já se jdu oblíct, a odběhne. Na Olgu zase dolehne její rozladění, že musí okamžitě vstát a začít fungovat, ale nesměřuje ho pochopitelně proti Oliverovi, směřuje ho proti Blance, proč proboha musí vyjíždět takhle brzo? Už zase si hraje na obětavou, ale ví, že není spravedlivá, Blanka asi opravdu obětavá je, no stejně ji to štve, blbej autorizovanej servis, proč nejsou schopný nějakou běžnou opravu udělat během tří dnů, sakra, člověk to dá schválně do autorizovanýho, kde se na něj neupřímně usmívá čičmunda v levným obleku, aby pak na auto musel čekat týden.

Tak mami! přiběhne Oliver, triko má obráceně a ponožky patami nahoru, ale je oblečený a tváří se napruženě, Olga hned vylézá z peřiny, co na tom, že včera pracovala do jedné a těšila se, jak si pospí, jediný den v tomhle týdnu, protože zítra u rodičů už to vůbec nepůjde, zkontroluje Olího, nemáš tílko, kamaráde, řekne mu a on se zatváří a ona se zatváří, ani nemusí nic říkat, bez tílka se v zimě ven nepůjde, Olí to ví.

Vrací se v tílku a obléká si triko, přetáhne si ho přes hlavu zase obráceně, ale Olga mlčí, no tak co, bude mít triko obráceně, i dítě má jenom jednu trpělivost, a sama se také začne oblékat, ještě nemá vůbec zabaleno, sakra, ani ten dárek pro tátu nemá zabalený, má vůbec tolik balicího papíru?

Přejde do koupelny a trošku si přečistí zuby, jen proto, že jde ven, jinak samozřejmě ví, že čistit si zuby před snídaní je k ničemu a pitomost, a jasně, že si je vyčistí, až přijdou z kavárny, znovu, učeše si rychle vlasy a trochu je nalakuje, lesk na rty, šáteček a náramek, jde se obout, Oliver tam už sedí v botách a bundě, ale bohužel bez mikiny, Olga se v duchu rychle rozhodne, ne, neřekne mu to, na tu chvilku cestou do kavárny to nevadí, zas taková zima tam není, ona už nemá náladu na další scénu, která by prostě rozhodně nastala, jako kdyby vzít si na sebe mikinu byl nejhorší trest, každý ráno před školkou to samý přemlouvání, jak u blbejch.

Mami, dělej, vezmi si tyhle boty, ty se nemusej zavazovat, a už otvírá dveře a mizí ven, dveře bytu se s hlasitým bouchnutím zavřou, takže se Olí samozřejmě začne dobývat zase dovnitř podle pravidla, že vždycky chce to, co nemá.

Olga se mezitím obuje, má vlastně pravdu, chlapeček, kozačky jen nazuje, to nevadí, že se jí nehodí k těmhle kalhotám, jdeme jenom do kavárny na snídani, nezáleží na tom, konečně vyjde ze dveří, sakra, mohla vzít alespoň odpadky, pak toho bude mít moc, ale už to nejde, zabouchne dveře, krátký záchvat paniky, že nechala klíče na botníku, ale naučený pohyb, jo, má je v kapse kabátu, seskáče schody, Olí se věší na zábradlí, takhle bude mít tu bundu jako prase, ale Olga ho nechá, dokonce i když začne Olí houkat, tak mlčí, přestože většinou ho v domě okřikuje, zvlášť v takových časech, kdy by to mohlo rušit sousedy, ale dneska se jí nechce, ona chce mít taky někdy víkend, a dnes už toho moc hezkého nebude. Vyjdou ven, mráz štípe v nose, do háje, měl si tu mikinu vzít, ale nevadí, poběžíme, Olí, pojď, dáme si závod.

Běží společně celou jejich ulicí, pak zpomalí, v kozačkách na podpatku se nedá moc dlouho běžet, Olí si chce rozepnout bundu, to ale nikdy, rychlým krokem dojdou do kavárny, cestou se ji Olí snaží přesvědčit, že by bylo lepší, kdyby nikam nejeli, protože on by rád zůstal doma a udělal si takovej klidnej den. Když každej všední musí do školky, tak víkend jedinej může bejt klidnej, a jsou to jediný dny, kdy je pořád s maminkou, tak si ji chce užít, tak proč musej za babi a dědou zrovna dneska a proč tam musí i Fanyna a Běta? Olga mu vyrovnaně odporuje, děda má narozeniny, musí tam všichni, protože se všichni chtějí vidět, a přece bude s ní, takže se užijou, Fanynka a Bětka jsou hodný holky a určitě už ho zlobit nebudou, i když by nejradši řekla, že má pravdu, protože má pravdu, ona by taky nejradši zůstala doma, trochu by si pohráli, koukli na nějakej film, uvařili společně, tyhle dny má Olga nejraději, už si to tak zařídila, že práci o víkendu nedělá, maximálně, když Olí usne, a tyhle dny jsou jenom jejich, a v zimě, kdy se setmí v pět odpoledne, někdy zůstanou společně v posteli celej den. A Fanyna s Bětou jsou protivný cácory, který Olího nemají rády, a Olga jenom doufá, že to bude lepší než minule, kdy ho zavřely do garáže a pak ho jedna z nich, Olga už neví která, shodila z houpačky a Olí ji pak kousnul do krve a Blanka byla nasraná a hysterická a takovýhle věci nemá ona, Olga, zapotřebí.

Dojdou do kavárny, vůně kávy, když otevřou dveře, to Olga miluje, ještě že šli, vlastně by měla být Olímu vděčná, s dobrou kávou bude celý den lepší. Jen jejich stolek je obsazený, neběžné, takhle brzo ráno, sedí u něj nějaký mladý kluk oblečený jako blázen, s maličkým notebookem.

Tak kam si sedneme? optá se Olího, všechny ostatní stolky jsou volné, ale Oliver už se mračí.

Ne, mami, musíme sedět tam co vždycky.

To nejde, Olí, tam sedí pán.

Tak ať si přesedne.

Olí, byl tu první, vybral si to místo, s tím se nedá nic dělat.

Jdi se ho zeptat.

No to nejdu. Jestli tam chceš sedět, jdi se ho zeptat sám. Ale musel bys ho poprosit.

Maminko, prosím.

Ne mě, toho pána.

Olí jí naznačuje, ať se skloní, a pak jí pošeptá, ale já se stydím.

To já taky, Olí. Tohle dělat nebudu, v kavárnách to prostě takhle chodí.

Mami!

Nech toho, vyber si místo a pojď se najíst, abysme to vůbec stihli.

Ale to už ten mladík vstává a bere si počítáček, tak si sem sedněte, to je v pohodě, a odsouvá se vedle, Olga se na něj vděčně usměje, Oliver se na něj ani nepodívá a už se souká na svoji obvyklou židličku a sundává si bundu, konečně šťastný.

Chci párek, džus jabkovej a cookie.

Ona si objedná preso s mlíkem, vodu a croissant. Sice má velký hlad, ale dneska se ještě nají dost a teď by si to stejně neužila, sakra, už je po půl desátý, Oli, musíš to sníst rychle a jdeme.

Mami, a proč, když ta oslava je až odpoledne?

Protože jedem s tetou Blankou a ta chce jet už v jedenáct, abysme mohli pomoct babičce s vařením a přípravama, víš?

Já ale nechci pomáhat s vařením.

Ty nemusíš.

A ty musíš?

Ne, nemusím, ale chci.

Ale ty neumíš vařit.

No tak budu pomáhat ostatním, který umí vařit.

Teta Blanka umí?

Umí.

A teta Týna?

No… teta Týna asi taky umí. Asi jako já.

A jaktože ty neumíš líp?

Protože mě to nebaví a už mě nedus, Oli.

Hm. Oliver chvilku mlčí a žvýká párek. A mami, co kdybysme jeli třeba pozdějc vlakem. To by nešlo?

Nešlo.

Proč?

Nerada jezdím vlakem, trochu lže, kdysi to milovala, ale s dítětem a spoustou věcí ne, a taky už si odvykla, všude jezdí autem.

Ale já jo. Moc rád bych jel, protože už jsem dlouho nejel.

Olí, už toho fakt nech, sněz ten párek a pojď, nemáme sbaleno a tys dědovi ještě nenakreslil ten obrázek.

Oliver mlčí a nejpomaleji na světě jí párek, to dělá naschvál, ale to nevadí, Olga mrkne na hodinky, v deset nejpozději odcházíme, ať to sní, nebo ne.

Olí, za pět minut odcházíme, i když to nebudeš mít snědený, je to jasný?

Kývne a dál nejí.

Olga dopije kávu a v duchu se samozřejmě připravuje na scénu, která nastane, Oliver nechce odejít, protože nedojedl, ne, nedělal to schválně, najednou chce ten párek dojíst, jako kdyby to bylo jediné a nejlepší jídlo na světě, chvíli se dohadují, místo aby to rychle dojedl, pak začne brečet, kvílet, sesune se ze židle na zem, jako by mu byly dva roky, nudle u nosu a pořád dokola, že chce Lenku, že Lenka by na něj nikdy nebyla tak zlá, že chce, aby Lenka byla jeho maminka, protože je hodná a ne jako ona. Má chuť mu říct, že Lenku ona platí, a že jestli ji Oliver bude dál srát, tak taky Lenka nemusí už nikdy přijít, ale samozřejmě, tohle se dětem říkat nesmí, tak to neřekne a snese tu scénu. Hipster vyklidí pole a servírka se usmívá dost kysele, Oliver kvílí víc, teď už na něj žádná její rozumná řeč neplatí, pořád fňuká, při oblíkání bundy se s ní pere, ale z posledních sil, samotnýho ho ta scéna vyčerpala, ji ale daleko víc, domů dojdou — on se samozřejmě příšerně plouží, věší se jí na ruku — v půl jedenácté. Oliver odhodí bundu na botník a zaleze do pokoje pod svoji vysokou postel, kde má z polštářů a plyšáků pelech, teď se tam zavrtá, hrozně ukřivděnej, Olga už teď unavená tím, že ho bude muset za necelou půlhodinku tahat ven, no nic, dá se do balení, nejdřív pro něj, nějaké oblečení, hračky si snad sbalí sám, což mu i řekne, ovšem žádná odpověď.

Sbalí iPad (který sice dostal od Ježíška Oliver, ale pod kontrolou ho má ona, když na něm Oliver hraje moc dlouho, tak mu ho klidně zabaví), aby si mohl Olí za jízdy hrát, i když by ho nejraději nebrala, za tohle hrozný ráno, ale to by se Olí zas po cestě, případně na místě, strašně nudil.

Za deset minut jedenáct začne řešit dárek pro tátu, balicí papír najde, je na sebe na chvilku pyšná, že si vzpomněla, kam ho uložila nejspíš po Olího narozeninách, což bylo před půlrokem, ale lepicí pásku najít nemůže, najde jenom modrou, papír je červený, no co, bude to veselé, jí to nevadí, ale proti Blance to beztak bude vypadat, jako by ten dárek balilo dítě, sakra, Oliver nenakreslil ten obrázek, no teď to určitě neudělá, takže Olga sbalí ještě blok a pastelky, nakreslí to tam, než začne oslava, a hotovo.

Zabalí horko těžko dárek, je to velká krabice, vyčistí si zuby a namaluje se pořádně, i vlasy si učeše lépe, spokojeně se na sebe zazubí, ale pak mrkne na hodiny, je jedenáct nula sedm. Zazvoní telefon, který má v kapse, volá Blanka, aha, už je tady, sakra, potřebuje ještě alespoň čtvrt hodiny, aby nějak Olího dostala ven ve slušnější náladě, než má teď, měla mu tu kavárnu už na začátku odmítnout a vydržet tu scénu, už by byl vytrucovanej a v klidu, ale ona byla hodná, chtěla být nejhodnější maminka na světě a teď aby ho tahala za nohy zpod postele, a ještě takhle narychlo, to bude ještě horší. A to už vůbec nepřipadá v úvahu, že by si snad oblékl něco, co by chtěla ona — kdysi i jeho bavilo být sladěný s ní, ale ty časy jsou pryč, v pěti a půl letech, to tedy čekala, že to bude později, že kluk se při výběru oblečení tolik vzpouzet nebude, chyba.

Už se chystá, že Blance řekne, ať prostě deset minut počkají, jasně, bude mít řeči, co s dětma a miminem v autě, navíc ona dělá Olze laskavost, ne naopak, a ještě na ni bude muset čekat, na to všechno je Olga připravená, ale Blanka začne rychleji, má zpoždění, zapomněla jí zavolat, hrozně se omlouvá, bude u ní až v půl a taky přijede Kristýna, ta tam možná bude dřív, Olino, nemůžu mluvit, zavolám, až budu u tebe, jo? Pa!

Petra Soukupová

Pod sněhem

Host 2015

Zobraziť diskusiu (0)