,,Své nové básně jsem dlouho nepublikoval, jen občas v časopisech a v rozhlase. Ale vnášely řád, nebo aspoň trasu do mé citové paměti. Byly jako stopy, které jdou se mnou, stopy po někom, kdo se pořád lehce mění. Poezie je jazyk, do něhož se dá přejít, když vás ostatní řeči nechají na holičkách."

Básníci

Mému lékaři se mé básně líbí,

i když jim nerozumí. Říká, jen pište,

dnes píšou prakticky všichni,

to nikomu neškodí a každý rád slyší,

že je neškodný. Co chcete napsat?

Myslí tím léky, které mi předepisuje,

ale já začnu o své nenapsané knize

a o těch, co ji nebudou číst rádi,

ačkoli píšou taky, a řeknou,

to nejsou básně, to jsou blafy.

Ale to říká každý o cizích básních, říká lékař,

kdo chce psát básně, musí se s tím smířit,

že pro druhé to budou blafy.

Jestli se nesmíří, není básník.

Vám se mé básně líbí, připomínám.

To proto, že jim nerozumím, říká,

a nejsem básník. Máte štěstí.

Co chcete napsat?

Nic, odpovídám. Jsem rád

že jsme si mohli popovídat

o básních a básnících.

Já taky, říká lékař. Člověk to potřebuje,

jinak by se zbláznil.

V hotelu

Přišli z pohřbu a kůže je zasvědila

hladem po tekoucí vodě.

Styděli se však svléknout, vejít pod sprchu,

i kdyby každý sám. Zůstali sedět v černém,

na okrajích lůžek.

Báli se přiznat svá těla,

smýt zimní krustu z živé kůže.

Spali ve spodním prádle,

protože připomínalo fáče.

I pyžamo

bylo by rouhavé jako nahost.

V hlavách jim čekal sen,

ale zdráhal se.

Byl o tom, jak duše beze jmen

putují věčností a říkají:

Nemůžeme najít naše rodiny.

Rodiny na věčnosti nejsou.

Každý za sebe. Každý za sebe.

Antonín Přidal (13. 10. 1935) vystudoval na FF UJEP v Brně anglistiku a hispanistiku s literárněvědným zaměřením. V letech 1960–1970 pracoval jako redaktor literárního a dramatického oddělení Československého rozhlasu v Brně. Po ztrátě zaměstnání, související s politickými důsledky roku 1968, zůstal až do roku 1990 spisovatelem a překladatelem ve svobodném povolání. V letech 1990–1991 byl dramaturgem FS Barrandov, od roku 1990 přednáší na Divadelní fakultě JAMU v Brně, kde vede ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky (roku 1991 byl jmenován docentem, 1993 profesorem za soubor dramaturgických a autorských prací). Významnou součástí Přidalovy tvorby je jeho práce překladatelská, kterou zprostředkoval českému čtenáři anglicky i španělsky psanou poezii (např. Galway Kinnell, Juan Ruiz), drama (např. William Shakespeare, jehož dílu se soustavně věnuje i ve svém pedagogickém působení), a zejména řadu děl prozaických (Joseph Heller, John Updike, Patrick White). Překladům je vlastní výrazová bohatost, transformace předlohy se děje tvůrčím jazykem, využívajícím například možnosti slovní hříčky a specifického slovního humoru (limericky a nonsensy Edwarda Leara, próza Lea Rostena).

Zobraziť diskusiu (0)