Ó, kde je stáří mé

ó, kde je stáří mé?

kde likér zelený?

kdepak je etažér,

veverka v kotouči,

kanape, ptačí klec,

kde žába na klíček?

kde je můj miláček?

kdopak mi ustele,

polštář natřese,

a abych nebál se,

celou noc nechá hořet dům?

Hrací skříň

Almara pěkná, fortelná,

což o to, jenže ono z ní

všecko tak nějak divně zní

Noční růže

i Pochod gladiátorů

Ach, ty mne nepoznáváš, chlapče?

Já jsem tvá teta

Ta s velkým prstenem

a nohou opuchlou,

teta, která ti zpívala

Hajej můj malý princi

Tetička Máňa jsem

a ty do mě strkáš minci?

Z onoho světa jsem ti

přinesla lízátko

a knihu s obrázky

A kliku v zadku mám

Tou klikou otáčej,

když stojím u okna

a hledím do zahrady

Velice útulné

to máte tady

Opět odkvétá jasmín

Byla vlídná děvčátka

staly se z nich matky

a hledí s opovržením

Ivan Wernisch se narodil 18. června 1942 v Praze. Absolvoval Vyšší průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech (1959), prošel řadou manuálních zaměstnání (uklízeč na petřínské rozhledně, betonář vyhnívacích nádrží na Trojském ostrově, reklamní agent, noční hlídač autoparku aj.). Za normalizace připravil stovky pořadů o české a světové poezii pro Československý rozhlas, v letech 1990–1999 byl redaktorem Literárních novin, poté spolupracoval s brněnským nakladatelstvím Petrov (do r. 2005) a pražským antikvariátem Ztichlá klika. Od roku 1998 je redaktorem pražsko-příbramské Edice současné české poezie. Věnuje se uměleckému překladu (P. Klee, P. van Ostaien, H. Sachs, A. P. Čechov ad.) a ediční činnosti (uspořádal mj. Teorii spolehlivosti Ivana Diviše a dvě antologie z tvorby „zapomenutých, opomíjených a opovrhovaných“ českých básníků 17.–20. století); řada jeho básnických textů byla zhudebněna (Plastic People of the Universe, M. Chadima, P. Skoumal, C & K Vocal ad.), některé zfilmovány (A. Klimt). Příležitostně se věnuje koláži. Žije v Praze.

Zobraziť diskusiu (0)