Dům na útesu
Světakraj
poblíž severního pólu
Středa 21. prosince 1927

Moji milí: Johne, Michaeli, Christophere, a taky Áslaug i maminko i tetičko Jennie i taťko – zdá se mi, že je vás rok od roku víc a víc.

Já jsem zase chudší a chudší: i tak ale doufám, že jsem vám zvládl doručit něco, co jste chtěli, i když ne všechno, o co jste si řekli (Michaeli a Christophere! John se letos neozval. Počítám, že už moc vyrostl a brzo už si třeba ani nenachystá punčochu.)

Na severním pólu byl poslední dobou takový mráz, že SPM (víte, koho myslím?)
jistěže víte!
většinu času prospal a letos mi byl o Vánocích ještě míň k užitku než obvykle.

Tady každý v zimě většinu času prospí – hlavně Otec Vánoc.

Severní tyčna je tak studená, jako nikdy nic studeného nebylo, a když se jí SPM dotkl čumákem, strhl si kůži; proto má na obrázku obvaz z červeného flanelu (ale sklouzl mu). Proč to udělal? To nevím; vždycky strká nos, kam nemá – například do mých kredenců.

Protože mám hlad.

Taky je tu od začátku zimy hrozná tma. Sluníčko jsme samozřejmě neviděli už tři měsíce a letos není žádná polární záře – vzpomínáte si na to hrozné neštěstí loni? Až do konce roku 1928 ani neblikne. Severopolární medvěd přemluvil svou sestřenici (a vzdálenou přítelkyni) VELKOU MEDVĚDICI, aby nám svítila zvlášť jasně, a tenhle týden jsem si najal kometu, aby mi svítila na balení, ale není to ono – to vidíte na obrázku.

Lední medvěd ani letos nedostal rozum:

Já mám spoustu rozumu, a naučil jsem se psát s perem v puse místo štětcem.
včera kouloval Sněžného muže na zahradě a shodil ho přes hranu útesu, takže mi žuchnul do saní, které stály dole, a spoustu toho rozbil – včetně sebe. Ten kousek, co z něho zbyl, jsem použil na svůj bílý obrázek. Budeme si muset postavit nového zahradníka, až nebudeme mít tak napilno.

Onehdy mě navštívil Muž z Měsíce – je to zrovna čtrnáct dní, přesně 7. prosince – navštěvuje mě poslední dobou často, protože je na Měsíci tak osamělý, tak jsme mu udělali trochu dobrého švestkového pudingu (má hrozně rád všechno, v čem jsou švestky!).

Jako obvykle měl studené prsty, a Severopolární medvěd ho přesvědčil, že si je zahřeje, když si zahrají „dráčky“, tedy budou tahat rozinky z hořící brandy. Samozřejmě si je spálil, pak si je olizoval, pak mu brandy zachutnala, a pak mu Medvěd nalil spoustu další, až nakonec usnul na pohovce. Já jsem pak sešel do sklepa dělat práskací ruličky, a on se skutálel z pohovky a ten vykutálený medvěd ho zastrčil pod ni a zapomněl na něj! Nemůže přece na celou noc z Měsíce odejít; jenže tentokrát se to stalo.

Nikdy dřív se po mně nechtělo, abych se staral o Muže z Měsíce. Náhodou jsem se o něj staral hezky, a pod pohovkou to měl útulné.

Najednou vběhl dovnitř ze zahrady Sněžný muž (takže se přece jenom nerozbil), druhý den zrovna po svačině, a že prý Měsíc zhasíná! Dráčci utekli a nadělali spoustu kouře a hustého dýmu. Vyvalili jsme Muže z Měsíce zpod pohovky a zburcovali ho a on prostě vystřelil zpátky, ale trvalo věčnost, než to tam zas vyčistil.

Mám za to, že musel provést nějaké to svoje jednoduše nejhrůzoplnější mrazicí kouzlo, aby dráčky zahnal do jejich děr, a proto máme tady dole takovou zimu.

Medvěd se jenom směje, když mu říkám, že je to jeho vina, rozvalil se mi na podložce před krbem a teď už bude jenom chrápat.

Mí poslové mi řekli, že u vás teď bydlí někdo z Islandu. To není daleko od mého domova, a je tam skoro taková zima jako tady. Lidi si tam punčochy nevyvěšují, takže tamtudy obvykle jen rychle proletím; občas ale sednu na zem a nechám jim něco pod jejich veselými vánočními stromky.

Moje obvyklá trasa vede přes Norsko, Dánsko, Německo, Švýcarsko a zpátky přes Německo, severní Francii, Belgii a pak do Anglie; cestou domů přeletím moře, někdy Island, v údolích pod tamními horami vídám mihotavá světýlka. Ale je to jen mžik, protože mí sobové uhánějí, co jim kopyta stačí – vždycky říkají, že se bojí, aby pod nimi nevybuchla sopka nebo gejzír.

Už musím končit: letos jsem vám napsal velmi dlouhý dopis, abych vám vynahradil tu temnou pohlednici – nebylo co kreslit, jenom tmu a sníh a hvězdy.

Pozdravení vám všem a hodně štěstí do dalšího roku.

S láskou váš Otec Vánoc

J. R. R. Tolkien: Dopisy Otce Vánoc

Preklad: Vít Penkala, Stanislava Pošustová-Menšíková

Argo, 2023