Vlastně bych rád sám sebe viděl, když jsem listoval prvně tímhle koánovým titulem. Prvotní zájem vystřídal myslím hned po otevření krátkých povzdech typu: co je zase tohle za bejkárnu! Na první stránce je osamělý modrý flek a pod ním je napsáno: Tohle je malý modrý. Na druhé straně jsou tři modré fleky ve velkém hnědém fleku a pod tím text: Tady je doma s maminkou modrou a tatínkem modrým. Aha, takováhle to bude kniha. Myslím, že mi začaly cukat koutky úsměvem.

Kniha určená pro zenové mistry a jejich pokročilé jogínské rodiče. Žádné triviální doslovné ilustrace, ale pořádná abstrakce! Výzva ke společné meditaci, k orgiím přímého vědomí. Kniha místo LSD lízátka!

Myslel jsem hned na ten typ edukativních moderních rodičů, kteří se u knihy, přes veškerou svojí kreativitu, pěkně zapotí, až ji budou ukazovat dětem. Ale dost možná, že to bude u dětí nejoblíbenější kniha života, protože u pidilidí prostě jeden nikdy neví. Je velmi pravděpodobné, že to ale vlastně vůbec není kniha pro děti. Je docela dobře možné, že jde také o pomůcku pro psychologické zkoumání osobnosti. Zakončil jsem samostudium knihy shrnutím. Nedivím se, že knihu někdo vymyslí a pro sebe si ji namaluje. Ale vydat ji a pak si ji s vážnou tváří dokonce koupit, to už chce mít za sebou několik zenových sezení a několik výchovných meditačních úderů bambusovou tyčí.

Autor o vzniku knihy píše:

"Jel jsem jednou se svými dvěma vnoučaty - pětiletým Pippem a tříletou Annie - vlakem. Byla to roztomilá dvojka. Bystří, živí, ale celý zaražení. Vyrazili jsme brzy, vagon byl skoro prázdný a tak se ze dvou andílků bleskurychle stali malí akrobatičtí ďáblíci, kteří skákali ze sedadla na sedadlo. Protože ale do vlaku začali přistupovat další a další cestující, došlo mi, že pokud rychle něco originálního nevymyslím, bude tenhle výlet učiněné peklo. Automaticky jsem otevřel kufřík, vzal jsem svůj signální výtisk časopisu Life, ukázal jsem dětem obálku a snažil se povídat něco zábavného o reklamách, co tam byly. Tak jsem obracel stránky, až mi jedna z nich, vyvedená v modré, žluté a zelené, vnukla nápad. "Počkejte," řekl jsem, "budu vám něco vyprávět". Tu stránku jsem z magazínu vytrhnul a roztrhal na kousky. Děti sledovaly další dění s napjatým očekáváním. Vzal jsem kus modrého papíru a pečlivě z něj vytrhal kolečka. Pak jsem totéž udělal se žlutým a zeleným papírem. Dal jsem si kufřík na klín, udělal z něj vlastně takový stolek a hlubokým hlasem jsem spustil: "Tohle je malý modrý a tohle je malý žlutý."

Leo Lionni (1910-1999) byl mezinárodně proslulý designér, ilustrátor, grafik a autor uznávaných dětských knih. Narodil se v Nizozemí do rodiny s italskými kořeny. V mládí žil v Itálii, po studiích ekonomie v Janově se ale rozhodl věnovat reklamnímu designu a přesídlil do Spojených států, kde léta pracoval pro společnost Time, vydavatele magazínu Life a dalších významných periodik. Ve svých padesáti letech dal výpověď a přestěhoval do Itálie, kde střídavě žil až do konce života. S různými časopisy později dál spolupracoval na volné noze, ale především se začal věnovat tvorbě knížek pro děti, kterých napsal a ilustroval celkem čtyřicet. Získal za ně řadu různých ocenění. V roce 2007 mu newyorské Sdružení ilustrátorů (Society of Illustrators) udělilo in memoriam Cenu za celoživotní dílo. Malý modrý a malý žlutý je první Lionniho kniha vycházející v češtině .

Zobraziť diskusiu (0)