Jenže Stoner dostal na počátku 21. století novou šanci. Irský spisovatel John McGahern se o titulu zmínil v prestižním nakladatelství Vintage, které knihu na jeho doporučení opětovně vydalo. Bez úspěchu. Až o pár let později se ujal francouzský překlad a o Stonerovi se opět začalo mluvit. Po románu v roce 2013 sáhl také známý britský prozaik Ian McEwan, který jej ihned po přečtení neváhal doporučit posluchačům BBC, a z takřka zapomenuté knihy s mizernými prodeji se prakticky přes noc stal obdivovaný bestseller. Zaslouží si však Stoner skutečně pozornost čtenářů?

Odpovědět na tuto otázku je snadné: Ano, zaslouží. Těžko soudit, zda se Stoner tentokrát protlačí do novodobého literárního kánonu. Na to je román možná až příliš konvenční a ve své podstatě obyčejný. Jenže právě v této obyčejnosti tkví jeho mimořádná podmanivost. Hořký životní příběh univerzitního lektora Williama Stonera čtenáře hned od prvních stran chytí za srdce a okouzlení nevyprchá ani několik dní po dočtení. Přitom na první pohled není moc co vyprávět.

William Stoner je jediný potomek dvojice chudých amerických farmářů. Když jej rodiče na počátku 20. století pošlou studovat na čerstvě otevřenou zemědělskou fakultu Missourské univerzity, doufají nejen v lepší budoucnost pro syna, ale i pro sebe a celou farmu. Jenže Stoner se v druhém ročníku během povinného kurzu anglické literatury nečekaně nadchne pro svět knih a namísto prakticky orientovaných předmětů o zemědělství upřednostní studium angličtiny a literárních dějin. Zatímco v Evropě zuří první světová válka, získá Stoner na provinční univerzitě doktorát z filozofie a následně i místo odborného asistenta, na němž setrvá s většími či menšími obtížemi až do odchodu do důchodu. Mezitím se stihne neuváženě oženit se špatnou dívkou z dobré rodiny, vychovat dceru, která se stane obětí sváru obou manželů, a dopřát si krátký, leč osvobozující románek s jednou z nadaných doktorandek. Jinými slovy příběh, který takto ve zkratce nepoutá přílišnou pozornosti.

Ne vždy se však vyplatí vybírat si knihu jen podle shrnutí děje. Stoner má totiž potenciál zaujmout čtenáře napříč generacemi, a to především nebývalou silou a lidskostí své výpovědi. Střízlivě a bez velkých slov či okázalých stylistických fines líčí John Williams v románu příběh obyčejného člověka, který bojuje za důstojný život všemožným překážkám navzdory.

S paličatou láskyplností se mladý akademik stará o jedinou dceru, kterou jeho zatrpklá a nešťastná manželka Edith brzy po porodu zavrhla. Na pracovišti zase s pokorou a místy až přehnanou apatičností snáší nedůstojné zacházení ze strany ředitele ústavu, záštiplného kolegy Hollise Lomaxe, jehož oblíbence kdysi Stoner vyrazil od zkoušek. A čtenář veškerá tato příkoří prožívá se sympatickým hrdinou bezmála na vlastní kůži, stejně jako se mu na rtech automaticky rozbíhá úsměv, když se raduje ze Stonerových drobných životních vítězství.

Stoner je vypravěčsky pečlivě vycizelovaný román, který se obejde bez velkých gest či atraktivity významných historických událostí. Jeho hrdina se osobně neúčastní ani jedné ze světových válek, nevymetá večírky divoké mládeže během bouřlivých dvacátých let, nestřídá manželky a milenky jako na běžícím páse a do kolen jej nesrazí ani pád newyorské burzy a hospodářská krize. Jako by se Stonera vnější svět dost dobře netýkal, třebaže je jednoznačně jeho součástí. Opakovaně si kupříkladu připomíná kamaráda ze studijních let, který padl za první světové války. Život mimo univerzitní kampus je však pro osamoceného bojovníka Stonera plný zklamání, není tedy divu, že jedinou skutečnou potěchu a současně i útěchu nachází ve vyučování středověké literatury.

To vše zdaleka neznamená, že by byl román naprosto dokonalý. Ústřední padouši – na duši i na těle pokřivený profesor Lomax a Stonerova zahořklá manželka Edith – by si nejspíše zasloužili psychologicky komplexnější zobrazení, je ale dost dobře možné, že i jejich poněkud prvoplánová zášť je součástí mnohoznačné jednoduchosti a přímočarosti, která z celého románu čiší.

Johnu Williamsovi se z profesních tahanic na univerzitě, tiché manželské války a několika málo záblesků osobního štěstí podařilo utkat silnou románovou látku, která by neměla znovu jen tak zapadnout. Jeho jímavý příběh o obyčejném muži, jemuž v životě nebylo příliš přáno, je současně holdem zatvrzelým milovníkům literatury i sladkobolnou čtenářskou odměnou.

Jakub Ehrenberger, psáno pro literární server www.literarni.cz

Zobraziť diskusiu (0)