Hamnet je bystrý hoch, ve škole všemu rozumí bez potíží. Probíraná látka se mu hned spojuje do logických a smysluplných celků a snadno se učí věci nazpaměť. Konjugace, gramatika, časy, rétorické poučky, čísla i výpočty ze sebe umí chrlit s takovou lehkostí, že mu ostatní chlapci občas závidí. Jenže se taky nechá snadno rozptýlit. Jakmile během hodiny řečtiny projede za okny povoz, už místo nad svojí břidlicovou tabulkou rozjímá nad tím, kam povoz asi míří, co asi veze, jak ho kdysi strýček i se sestrami svezl na žebřiňáku, to bylo něco, čerstvé seno vonělo a píchalo, kola sebou cukala do rytmu klapajících kopyt unavené kobyly. Za posledních pár týdnů už za to, že nedává při výuce pozor, dostal výprask více než dvakrát (dědeček se nechal slyšet, že ještě jednou, jednou jedinkrát, a napíše o tom otci). Kantor jenom kroutí hlavou. Hamnet se učí rychle, na požádání ze sebe vysype jakýkoliv výčet, ale nedokáže se soustředit na to, co zrovna dělá.

Zobraziť diskusiu (0)