Pořád dokola

V posmrtném životě zjistíte, že váš stvořitel patří k jistému druhu malých živočichů, kteří bystrostí ducha příliš nevynikají. Ba co víc, dali by se označit za prostoduché či přímo natvrdlé. Vypadají sice podobně jako lidé, ale jsou menšího vzrůstu a chovají se spíš jako zvířátka. Jejich mentální schopnosti jsou obdivuhodně nízké. Když se snaží pochopit, co říkáte, usilovně přitom vraští obočí. Pomůže, když budete mluvit pomalu a zřetelně a pro jistotu svůj proslov doprovodíte názornými obrázky. V určitém okamžiku můžete v jejich očích uzřít nadějný záblesk inteligence, jako by vás chápali, ten však záhy pohasne a vy zjistíte, že doopravdy nerozumí vůbec ničemu a v konverzaci se nadobro ztratili.

Na tomto místě bych si vás dovolil důrazně varovat: až procitnete na onom světě, tyto bytůstky se na vás doslova sesypou. Budou se kolem vás tlačit, strkat se a jedna druhou předbíhat, vzrušeně poposkakovat, natahovat krk a stavět se na špičky, jen aby vás alespoň koutkem oka zahlédly. Všechny přitom piští pořád dokola jednu jedinou otázku: Máš odpověď? Máš odpověď?

Nebojte se. Jsou to milí a neškodní tvorečkové.

Pravděpodobně se jich zeptáte, o čem to mluví. Jako obvykle budou starostlivě krčit čelo a toporně zopakují všechno, co řeknete, a když skončíte, začnou si to mumlat po vás jako nějaké tajemné zaříkávadlo. Pak k vám znovu nesměle zvednou oči a zakuňkají to samé jako předtím: Máš odpověď?

Nejradši byste na ně zařvali: Kde to sakra jsem?

Písař stojící opodál krasopisem pečlivě vykrouží každé vaše slovo a se zaujetím pomalinku vytváří věrný záznam o vašem pobytu. Z vyhlídkové terasy na vás dychtivě zírají další bytůstky se svými dětmi.

Abyste pochopili, kde se to vlastně nacházíte, pomůže vám blíže se tu porozhlédnout a trochu se pídit po tom, co za tím vším stojí.

V minulosti dospěla společnost těchto tvorečků do určitého stadia, kdy se začali podivovat: Proč jsme tady? Jaký je smysl naší existence? Ukázalo se, že odpovědět na tyto otázky je velmi obtížné. Dokonce tak obtížné, že se rozhodli dál se hledáním odpovědí nezabývat a raději sestrojit supervýkonné počítače, které to vyřeší za ně. I shromáždili se špičkoví inženýři do vývojových hal a po několik generací byly investovány nemalé finanční prostředky do vynalézání nejmodernějších výpočetních strojů. A ty stroje, to jsme my.

Váženým stařešinům společenství to připadalo jako dobrý nápad. Nikdo však netušil, že nastane překvapivý zádrhel: abyste mohli postavit stroj, který bude chytřejší než vy, musí být také složitější než vy, a tím se vaše schopnost takovému stroji porozumět začne zvolna zmenšovat.

Když se opotřebujete a přestanete fungovat, vaši tvůrci si z vás stáhnou software zpátky do laboratoře, aby ho mohli dál zkoumat. A tam se také probudíte. Jakmile ze sebe vypravíte první slůvko, shluknou se kolem vás a překřikují se jeden přes druhého, jen aby se dozvěděli to jediné, co je zajímá: Máš odpověď?

Nemohou vědět, že poté, co nás stvořili, jsme nepromarnili ani minutku. Vybudovali jsme vyspělé civilizované společnosti, postavili jsme silnice, sepsali sáhodlouhé romány, vynalezli jsme katapulty, dalekohledy, pušky a sestavili naše vlastní stroje. V tomto ohledu za námi naši tvůrci dost pokulhávají a mají problém náš pokrok vůbec zaznamenat, natož ho pochopit, protože takové složitosti jejich mozečky prostě nepobírají. Když se jim snažíte vysvětlit, co se stalo, nestíhají vaši rychlou a nepochopitelnou řeč, a tak se pustí do svého přitroublého přikyvování. Jsou z toho celí zkormoucení a vy občas můžete zahlédnout, jak ti nejmoudřejší z nich posedávají někde v koutku a po tvářích se jim koulí slzy jako hrachy, neboť jim došlo, že jejich velkolepý projekt selhal. Domnívají se, že odpověď na zásadní otázku jsme našli, ale že jsme bohužel příliš inteligentní na to, abychom ji mohli zjednodušit a sdělit jim ji přiměřeným způsobem.

Chudáčkové ani netuší, že pro ně žádnou odpověď nemáme. Netuší, že nás samotné trápí stejné otázky, na něž také usilovně hledáme odpovědi. Netuší, že se nám to rovněž nedaří, a že proto stavíme stále dokonalejší stroje, které nám mají naše vlastní záhady vyřešit. Snažíte se to těm tvorům vysvětlit, ale je to marné, nejen proto, že vám nerozumějí, ale také proto, že si uvědomujete, jak málo rozumíme my sami našim vlastním strojům.

překlad Jana Zatloukalová