Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

U Jana Hřebejka zatím dobrý

„Filmová režie je řemeslo, které se může, když ho děláte poctivě a s vášní, stát uměním,“ říká režisér Jan Hřebejk. Rozhovory vedené novinářkou Veronikou Bednářovou sledují Hřebejkův tvůrčí vývoj od raných děl přes Pelíšky až po mezinárodně oceňované snímky. Jaké bylo jeho dětství a dospívání? Točí raději komedie, nebo dramata? Jak se mu pracuje s Petrem Jarchovským? Rozhovor plný historek z natáčení odhaluje osobnost známého umělce a ukazuje, jak jeho filmová estetika odráží proměny české společnosti.

Takže to nevypadalo, že Petr píše něco mimořádného?

Asi ne. Ovšem několik let před Pelíšky jsem pocítil obrovskou radost, to jo… Když jsem prvně slyšel vyprávět Petra Šabacha historky z jeho připravované knížky Hovno hoří. Pokud se vám něco takového stane, je dobré tomu hlasu naslouchat.

Kdy to přesně bylo?

Petr Šabach od počátku naší spolupráce na natáčení skoro nikdy nechodil, byl zdrženlivý, dával nám úplně volnou ruku. Jednou ale přijel. Byly to poslední tři dny ve Vraném nad Vltavou v sokolovně – velká taneční scéna, docela složitá choreografie. Písničky nazpíval Pepa Pilař z Classic Rock’n’Roll Bandu. Byl konec června roku 1993, krásně teplo, a protože máme chatu kousek od Vraného, vzal jsem tam kus štábu včetně tanečnic a tanečníků Šakalích let na malou dotočnou.

A Petr Šabach začal vyprávět?

Než ty knížky psal – protože byly z velké části buď autobiografické, nebo odposlouchané –, vyprávěl vždycky ve společnosti historky a tím si psaní trénoval. Už měl v hlavě to, co dal do sbírky Hovno hoří, která pak vyšla v roce 1994. Prostě jen si to chtěl na nás vyzkoušet, a my se strašně smáli. Bylo zajímavé, že herci i tanečníci, kteří ho vůbec neznali, byli o generaci mladší a byl to pro ně čtyřicetiletý „strejda“, se jeho historkám řehtali jak pominutí. Což Petra Šabacha povzbudilo. Spousta těch fórů, co tam tehdy zazněla z rodiny majora Šebka, kterého následně hrál Miroslav Donutil, se do Pelíšků nakonec fakt dostala – tatínek má nástěnku, učitelka a „prcat“, boty-koně…

I kolik měří medvěd kodiak?

I ten. Zásadní bylo, že Petr Jarchovský měl některé historky s Petrem Šabachem „společné“, znal je totiž z vyprávění své tety Jindry. Ve filmu ji hraje Kristýna Nováková, její rodiče – prarodiče Petra Jarchovského – Jiří Kodet a Emília Vášáryová.

Jak to, že měli společné historky? A ty jsi Jarchovského tetu Jindru, ve filmu Jindřišku, znal?

Jasně! Byla bezvadná a měla neuvěřitelné hlášky. Šabach a Jarchovský měli společné historky z dětství, protože starší Šabachův bratr Michal – který bohužel krátce před natáčením Pelíšků zemřel – chodil do třídy na gympl právě s Jarchovského tetou Jindrou. A v domě, kde bydlel Jarchovského děda, o patro níž opravdu žila rodina funkcionáře komunistické strany, což mezi těmi dvěma nájemníky vytvářelo třecí plochy.

..........

ukázka z knižního rozhovoru

Jan Hřebejk (1967) na FAMU studoval obor scénárista, dramaturg. Už během studií na konci 80. let zrežíroval ve vlastní produkci dva krátkometrážní snímku Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte si to prožít a L.P. 1948. Následně napsal spolu s někdejším spolužákem Petrem Jarchovským scénář k filmové komedii debutujícího Ondřeje Trojana Pějme píseň dohola.

Zlom v jeho kariéře však znamenal až rok 1993, kdy jako režisér natočil svůj první celovečerní snímek Šakalí léta, opět podle scénáře Petra Jarchovského. Muzikál popisující těžké časy v 50. letech a příchod rock and rollu do Čech se stal nejúspěšnějším filmem roku a Hřebejkovi vynesl Českého lva a obrovskou přízeň diváků.

S koncem 90. let pak přichází nejúspěšnější období Hřebejkovy tvorby. Tradičně ve spolupráci se scénáristou Jarchovským a producentem Ondřejem Trojanem natáčí v r. 1999 divácky velice ceněnou smutnou retrokomedii z 60. let Pelíšky. O rok později představuje svůj asi nejlepší snímek Musíme si pomáhat, ve kterém dvojice manželů (B. Polívka a A. Šišková) ukrývá za 2. světové války židovského uprchlíka. Film získal celkem 6 Českých lvů a dokonce nominaci na Oscara. Podobně úspěšná byla i další retrokomedie, tentokrát z let osmdesátých, Pupendo. Po něm následovaly další filmy a seriály – posledním filmem je zatím Výjimečný stav z roku 2024.


Zobraziť diskusiu (0)

U mě pořád dobrý

U mě pořád dobrý

Bednářová Veronika, Hřebejk Jan

V rozhovoru nás Jan Hřebejk nechá nahlédnout nejen za stříbrné plátno. Dozvíme se o jeho dětství, poznamenaném tatínkovým pobytem v komunistickém lágru.

Kúpiť za 14,84 €

Podobný obsah

Jak zreformovat společnost, aby fungovala a mělo z toho prospěch co nejvíce lidí

Správy

Jak zreformovat společnost, aby fungovala a mělo z toho prospěch co nejvíce lidí

Soci­o­log Daniel Pro­kop při­chá­zí po šes­ti letech s novou kni­hou. Novin­ka Spra­ved­li­vý růst pod­le něj v lec­čems nava­zu­je na best­seller Sle­pé skvr­ny a záro­veň jde ješ­tě dál: o spous­tě pro­blé­mů už totiž nelze říkat, že o nich neví­me. Pro­kop jde do hloub­ky sys­té­mu daní, vzdě­lá­vá­ní, důcho­dů nebo tře­ba zdra­vot­nic­tví, uka­zu­je jejich nedo­stat­ky a hle­dá řeše­ní, z nichž by moh­lo mít pro­spěch co nej­ví­ce lidí. Foto: Věra Marčíková/promo Host

Křesťanství jako evoluce hmoty i ducha

Správy

Křesťanství jako evoluce hmoty i ducha

Spojení křesťanství s evolučním pohledem na svět bylo v době Pierra Teilharda de Chardin (1881–1955) těžko přijatelné. Francouzský přírodovědec, filosof, jezuitský kněz ve svém díle vytvořil křesťanskou teorii evoluce, která vidí vesmír jako strhující dobrodružství samouspořádání na cestě ke sjednocení s Bohem. Smyslem stvoření je totiž „tvoření“. Od molekul přes organismy až k nejzazší odpovědnosti za podobu světa v případě člověka.

Jaroslav Spurný mezi špióny a estébáky

Správy

Jaroslav Spurný mezi špióny a estébáky

Jaroslav Spurný, spoluzakladatel týdeníku Respekt, je pro většinu lidí především legendou investigativní novinařiny. V rozhovoru, který v této knize vede se svým mladším kolegou Jindřichem Šídlem, se ohlíží za velkými kauzami, které po desetiletí hýbaly českou společností, a nechává nahlédnout i do svého osobního života.