U Jana Hřebejka zatím dobrý
„Filmová režie je řemeslo, které se může, když ho děláte poctivě a s vášní, stát uměním,“ říká režisér Jan Hřebejk. Rozhovory vedené novinářkou Veronikou Bednářovou sledují Hřebejkův tvůrčí vývoj od raných děl přes Pelíšky až po mezinárodně oceňované snímky. Jaké bylo jeho dětství a dospívání? Točí raději komedie, nebo dramata? Jak se mu pracuje s Petrem Jarchovským? Rozhovor plný historek z natáčení odhaluje osobnost známého umělce a ukazuje, jak jeho filmová estetika odráží proměny české společnosti.
Takže to nevypadalo, že Petr píše něco mimořádného?
Asi ne. Ovšem několik let před Pelíšky jsem pocítil obrovskou radost, to jo… Když jsem prvně slyšel vyprávět Petra Šabacha historky z jeho připravované knížky Hovno hoří. Pokud se vám něco takového stane, je dobré tomu hlasu naslouchat.
Kdy to přesně bylo?
Petr Šabach od počátku naší spolupráce na natáčení skoro nikdy nechodil, byl zdrženlivý, dával nám úplně volnou ruku. Jednou ale přijel. Byly to poslední tři dny ve Vraném nad Vltavou v sokolovně – velká taneční scéna, docela složitá choreografie. Písničky nazpíval Pepa Pilař z Classic Rock’n’Roll Bandu. Byl konec června roku 1993, krásně teplo, a protože máme chatu kousek od Vraného, vzal jsem tam kus štábu včetně tanečnic a tanečníků Šakalích let na malou dotočnou.
A Petr Šabach začal vyprávět?
Než ty knížky psal – protože byly z velké části buď autobiografické, nebo odposlouchané –, vyprávěl vždycky ve společnosti historky a tím si psaní trénoval. Už měl v hlavě to, co dal do sbírky Hovno hoří, která pak vyšla v roce 1994. Prostě jen si to chtěl na nás vyzkoušet, a my se strašně smáli. Bylo zajímavé, že herci i tanečníci, kteří ho vůbec neznali, byli o generaci mladší a byl to pro ně čtyřicetiletý „strejda“, se jeho historkám řehtali jak pominutí. Což Petra Šabacha povzbudilo. Spousta těch fórů, co tam tehdy zazněla z rodiny majora Šebka, kterého následně hrál Miroslav Donutil, se do Pelíšků nakonec fakt dostala – tatínek má nástěnku, učitelka a „prcat“, boty-koně…
I kolik měří medvěd kodiak?
I ten. Zásadní bylo, že Petr Jarchovský měl některé historky s Petrem Šabachem „společné“, znal je totiž z vyprávění své tety Jindry. Ve filmu ji hraje Kristýna Nováková, její rodiče – prarodiče Petra Jarchovského – Jiří Kodet a Emília Vášáryová.
Jak to, že měli společné historky? A ty jsi Jarchovského tetu Jindru, ve filmu Jindřišku, znal?
Jasně! Byla bezvadná a měla neuvěřitelné hlášky. Šabach a Jarchovský měli společné historky z dětství, protože starší Šabachův bratr Michal – který bohužel krátce před natáčením Pelíšků zemřel – chodil do třídy na gympl právě s Jarchovského tetou Jindrou. A v domě, kde bydlel Jarchovského děda, o patro níž opravdu žila rodina funkcionáře komunistické strany, což mezi těmi dvěma nájemníky vytvářelo třecí plochy.
..........
ukázka z knižního rozhovoru
Jan Hřebejk (1967) na FAMU studoval obor scénárista, dramaturg. Už během studií na konci 80. let zrežíroval ve vlastní produkci dva krátkometrážní snímku Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte si to prožít a L.P. 1948. Následně napsal spolu s někdejším spolužákem Petrem Jarchovským scénář k filmové komedii debutujícího Ondřeje Trojana Pějme píseň dohola.
Zlom v jeho kariéře však znamenal až rok 1993, kdy jako režisér natočil svůj první celovečerní snímek Šakalí léta, opět podle scénáře Petra Jarchovského. Muzikál popisující těžké časy v 50. letech a příchod rock and rollu do Čech se stal nejúspěšnějším filmem roku a Hřebejkovi vynesl Českého lva a obrovskou přízeň diváků.
S koncem 90. let pak přichází nejúspěšnější období Hřebejkovy tvorby. Tradičně ve spolupráci se scénáristou Jarchovským a producentem Ondřejem Trojanem natáčí v r. 1999 divácky velice ceněnou smutnou retrokomedii z 60. let Pelíšky. O rok později představuje svůj asi nejlepší snímek Musíme si pomáhat, ve kterém dvojice manželů (B. Polívka a A. Šišková) ukrývá za 2. světové války židovského uprchlíka. Film získal celkem 6 Českých lvů a dokonce nominaci na Oscara. Podobně úspěšná byla i další retrokomedie, tentokrát z let osmdesátých, Pupendo. Po něm následovaly další filmy a seriály – posledním filmem je zatím Výjimečný stav z roku 2024.
