Tomáš Weiss
15.11.2021
Václav Havel: Někam jsem to ukryl
Zaslechl jsem, že prý už by se neměly kolem toho Listopadu 89 dělat takový tanečky. Prý vykašlat se na laciný antikomunismus už konečně. Možná je to generační, ale za mě – tak to ani náhodou. Komunismus je svinstvo a nejde mu z podstaty nasadit lidská tvář. Listopad 89 byl jedním z nejdůležitějších okamžiků mého života. A Václav Havel byl hrdina. Radši laciný antikomunismus než zase po všech stránkách drahý komunismus.
Na podzim roku 1977, po dobrodružných událostech „roku Charty“, sepsal Václav Havel reportáž líčící první hodiny tohoto dokumentu, následné vyšetřování, čtyřměsíční vyšetřovací vazbu, kterou na něj uvalil komunistický režim, následné propuštění a mučivé sebezpytování, která následovalo. Jak Havel uvádí v Dálkovém výslechu, asi stostránkovou reportáž někam ukryl a „už dávno nevím, kde je. Třeba ji někdy najdu“.
Za svého života už Václav Havel reportáž nenašel, ale objevila se v pozůstalosti jeho blízkého přítele Zdeňka Urbánka, kde ji našel jeho vnuk David Dušek. Text, který má do značné míry fragmentární povahu, částečně zrekonstruovala a nyní vydává Knihovna Václava Havla.
V původní osnově, která je součástí rukopisného nálezu, Václav Havel počítal s několika doprovodnými eseji jiných autorů na témata, kterými se v rukopisu zabývá. V tomto duchu je i vydávaný text doplněn eseji Anny Freimanové, Petra Blažka, Davida Duška a Michaela Žantovského, který je zároveň editorem celého svazku a který s autory esejů knihu představí. Ukázky v pražské Knihovně Václava Havla čte Jáchym Topol.
