Znovu vyjde patnáct čísel samizdatového časopisu Vokno z doby totality
Za jeden z největších zločinů současného establishmentu považuji informační blokádu, kterou obklopuje mladé lidi – Magor. To stálo jako předznamení v prvním čísle undergroundového samizdatového časopisu Vokno, které vyšlo v roce 1979. Teď vychází první ze tří publikací, které přinesou všech patnáct v ilegalitě vyšlých čísel se současnými doprovodnými texty. Vokno je totiž legenda svobody, kterou si odvážní nedali vzít ani totalitou. Víc v rozhovoru s Jiřím Fiedorem, nakladatelství Pulchra.
Jak se stalo, že vydáte všechna samizdatová Vokna?
O knižním vydání samizdatových časopisů Vokno jsme s Františkem Stárkem mluvili už několik let, ale naše, respektive mé úvahy, zůstávaly spíše v teoretické rovině. Přece jen je to projekt náročný a hlavně nákladný. Kladl jsem si otázky, zda vydání Vokna má smysl, jestli to ještě někoho zajímá, potom jak celý projekt edičně koncipovat, zda nevydat jen faksimile, nebo texty přepsat a doplnit teoretickými statěmi, které by časopis z různých pohledů interpretovaly a současnému čtenáři přiblížily. Také jsem si říkal, že knižně už vyšla Tvář i Sešity, a to nebyly samizdaty. Dělal jsem si takový osobní průzkum, a i když mě třeba někteří literární historici od tohoto záměru zrazovali, před třemi lety jsem se definitivně rozhodl a požádal Ministerstvo kultury ČR a Státní fond kultury o grant. Žádosti byly posouzeny kladně, takže jsme tu káru rozpohybovali a začali připravovat prvních pět čísel.
Proč až 33 let po roce 1989?
Starší lidé, dejme tomu kategorie 55+, se zájmem o undergroundovou kulturu většinou samizdatový originál znali, ale nové knižní vydání může oslovit generaci dnešních třicátníků. I z tohoto úhlu pohledu lze na tu časovou mezeru nahlížet. Přece jen témata svobodné, nekomerční kultury, jimiž je časopis naplněn, jsou stále platná a inspirující.
V době nesvobody vyšlo celkem 15 čísel časopisu Vokno. Jak bude vámi jejich souborné vydání koncipováno?
S Františkem jsme se dohodli, že těch patnáct čísel vydáme ve třech svazcích. Ono se to vlastně tak trochu samo nabízelo. V prvním svazku vyjde prvních pět čísel plus torzo šestého. První čísla měla odlišnou obálku něž čísla od sedmičky do patnáctky, která vznikala po návratu Čuňase z vězení. To už bylo vždy velké bílé okno na černém podkladě s podtitulem Časopis pro druhou a jinou kulturu. Grafické ztvárnění vymyslel Franta právě ve vězení, podtitul pak Ivan Jirous. Druhý svazek budou tvořit čísla sedm až deset a třetí svazek jedenáctka až patnáctka.
Šesté číslo nikdy nevyšlo, ještě v rukopisech ho zabavila a nejspíš zcela zničila Státní bezpečnost. V jaké podobě tedy šestku přiblížíte?
Šestka sice nikdy nevyšla, ačkoliv byla z velké části připravena, několik textů se ale zachovalo. Třeba nikdy nepublikovaný článek Ivana Jirouse. Fragmenty čísla budou součástí prvního svazku, nejvíce ji pak přiblíží Čuňasův text, v němž popisuje koncepci, zaměření a obsah tohoto čísla.
Dodržíte formát původního Vokna, anebo bude mít kniha jiné uspořádání?
Knižní formát bude totožný s formátem samizdatu, stránkování a ilustrace budou také stejné, dokonce jsme našli i font písma, který připomíná psací stroj, rovněž sazba je takzvaně na prapor (psací stroj totiž neuměl psát do bloku). Opravili jsme jen pravopisné chyby a překlepy. V případě faktických chyb jsme postupovali tak, že jsme je v textu opravili a původní znění jsme uvedli v poznámce pod čarou.
ukázka z rozhovoru Martina Vacka, Ústav pro studium totalitních režimů
