Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Doufám, že se za pár let nestaneme hlavními aktéry Člověka nula…

"Musím přiznat, že nejsem velký fanoušek sci-fi, na druhou stranu užší žánr dystopie mě vždycky přitahoval. A v Rusku má dystopie dlouhou tradici, Zamjatinův román My vyšel ještě před ikonickými romány George Orwella nebo Aldouse Huxleyho." To říká v rozhovoru překladatelka knihy Anny Starobiněcové Člověk nula Adéla Koutná.

Jaké má překládání z ruštiny záludnosti? Existuje něco, na co si musí člověk dávat zvlášť pozor?

Myslím si, že nejzáludnější na překladu mezi jazyky stejné jazykové skupiny, v tomto případě slovanskými jazyky, je jejich zdánlivá podobnost a blízkost. Tato skutečnost překladateli mnohdy pomáhá, ale taky ho může zrazovat, proto se musí mít stále na pozoru. Můj typický problém je poruštěný slovosled v českých větách. Podobných nedostatků se snažím při dalších čteních a úpravách zbavovat, ale ne vždy je pod vlivem originálu dokážu odhalit.

Jsi ty sama čtenářka sci-fi? Čím tě kniha zaujala, že jsi nakonec na překlad kývla?

Musím přiznat, že nejsem velký fanoušek sci-fi, na druhou stranu užší žánr dystopie mě vždycky přitahoval. A v Rusku má dystopie dlouhou tradici, Zamjatinův román My vyšel ještě před ikonickými romány George Orwella nebo Aldouse Huxleyho. Když jsem se blíže seznámila s dějem, zaujalo mě, že autorka pracuje s myšlenkou několikaúrovňové virtuální reality, život se z reálného světa vnořil do virtuálních hlubin (či výšin), což je téma, které se s rychlým technologickým rozvojem přímo nabízí. Líbí se mi, jak autorka vystavěla nový svět. A také to, že na pozadí zdánlivě vzdáleného nového světa nastoluje otázky obecně lidské, morální či etické.

Byla práce na Člověku nula něčím specifická, komplikovaná? Ať už jde o jazyk, nebo o obsahovou stránku věci?

Člověk nula patří ke knihám, které musíte číst velmi pozorně a neopomíjet detaily. Jako by celý děj propojovala tenoučká nitka, která se při méně soustředěném čtení může lehce přetrhnout a vy tak ztratíte orientaci. Ze čtenářského pohledu mě to baví, z pohledu překladatele to na člověka klade poměrně vysoké nároky. Když jsem knihu překládala, odkrývala jsem spoustu detailů, které mi při prvním čtení unikly. Překlad sci-fi pro mě byla výzva sama o sobě, už z podstaty žánru vyplývá, že pracuje se spoustou novotvarů a popisuje novou realitu, což s sebou přinášelo poměrně dlouhé úvahy nad překladem některých neologismů a technických slov.

Nahrála jsi mi na další otázku. Fantastika pracuje s různými novotvary, neobvyklými pojmenováními a hrou se slovy často. I v Člověku nula se takových případů vyskytlo hodně. Jak jsi k nim přistupovala a které ti daly nejvíc práce? Nějaké řešení, na které jsi obzvlášť pyšná?

Při překládání se vždy snažím z originálu zachovat maximum, co zachováno být může, takže pokud se mi podařilo při překládání novotvarů využít stejný způsob tvoření, který byl použit v originále, snažila jsem se ho kopírovat i v češtině. Ale jen do té míry, aby to pro české čtenáře nepůsobilo rušivě. Nejsilněji se mi do paměti vryla dlouhá debata s oběma redaktory o slovu „nápravant“, které se v knize vyskytuje opravdu mnohokrát. Původně jsem pracovala s jinou formou, kterou redaktoři považovali za příliš problematickou pro český překlad. S jejich argumenty jsem sice souhlasila, ale redaktorem navržený ekvivalent jsem nedokázala přenést přes srdce zase já. Tohle slovo mě tížilo několik dnů, než se mi podařilo přijít s nějakou funkční alternativou. Ne že bych byla na toto řešení nějak zvlášť pyšná, spíš jsem byla ráda, že se podařilo najít nějaký kompromis. Obecně jsem ke svým překladům spíše kritická a po dlouhodobé soustavné práci s textem a několika čteních zažívám spíše frustraci, než že bych byla na text pyšná. Myslím, že budu schopná text posoudit nekriticky až s trochu větším časovým odstupem.

V knize se vyskytují i verše a někteří překladatelé se v takových případech rovnou obracejí na své kolegy, protože sami nemají básnické střevo. Přebásnila jsi verše sama?

Ano, verše jsem nakonec přebásnila sama, i přesto, že jsem měla silné pochybnosti o tom, že je to dobrý nápad. Překlad poezie je úplně jiná disciplína, na sbírku básní bych si nikdy netroufla, protože žádným zvláštním básnickým talentem bohužel neoplývám. V první chvíli mě ale nenapadalo, na koho se s poezií obrátit, proto jsem si řekla, že to zkusím sama a uvidím, jak to půjde. Vzhledem k tomu, že většina veršů je z písně pro děti, která má charakter lehce prostoduché agitky, nebylo nakonec k přebásnění potřeba zas tak moc talentu a nějakých hlubokomyslných poetických prostředků. A myslím, že v této podobě splňuje svůj účel.

Nedá mi to na konec: jak v současnosti prožíváš omezení volného pohybu?

Z celé situace mám smíšené pocity. Uvědomuji si, jak mi chybí každodenní pohyb, protože toho v rámci standardního týdne poměrně dost nachodím. A neuvěřitelně mi chybí nevirtuální kontakt s rodinou a přáteli a také čerstvě natočené pivo. Na druhou stranu si užívám dostatku spánku a jistého zklidnění jinak hektického života. Za dobu karantény jsem navařila víc jídel než za celý život, ve volných chvílích vyšívám a dělám si pořádek v chaosu vzniklém díky mnohaletému odkládání všeho možného. Také mě fascinuje, kolik lidí dokázalo na nepříznivou situaci hbitě zareagovat, přizpůsobit se jí a najít cestu, jak pokračovat ve své práci či jak úspěšně pomáhat potřebným. Výrazné změny sleduju i ve svojí práci, protože jsem primárně lektorka češtiny pro cizince a ruštiny, a je to vlastně neuvěřitelné, jak se všechno ze dne na den překlopilo do online světa, který má obrovskou škálu možností, jak pokračovat v plnohodnotné výuce bez přímého kontaktu se studenty. Jen doufám, že se za pár let nestaneme hlavními aktéry Člověka nula… :)

rozhovor připravilo nakladatelství Kniha Zlín

Zobraziť diskusiu (0)

Člověk nula

Člověk nula

Anna Starobiněcová

Po celosvětové katastrofě se počet lidí na planetě ustálil na třech miliardách – a to doslova. Nikdo neumírá (slova jako umírat nebo smrt jsou zakázaná), pouze se po dokončení jednoho života reinkarnuje a začíná další.

Kúpiť za 14,39 €

Podobný obsah

Vyšinutým chlápkům svědčí červená – rozhovor s Miroslavem Pechem

Správy

Vyšinutým chlápkům svědčí červená – rozhovor s Miroslavem Pechem

Odjakživa ho baví horory a temné příběhy. Autor Cobainových žáků a Otce u porodu ale tentokrát zamířil možná ještě do temnějších vod: jeho nová kniha Hranice už nejsou, tati je psychothriller. Rozhovor o čtení, psaní, žánrech a jazyce (nejen) jeho nejnovější knihy s autorem vedla redaktorka Hana Zahradníková.

Bude mít Česko místo Babiše dredatého premiéra?

Správy

Bude mít Česko místo Babiše dredatého premiéra?

Po Davidu Kollerovi nebo Daniele Drtinové si básník Milan Ohnisko vybral za objekt svého dotazování předsedu Pirátské strany Ivana Bartoše. Leckdo bude z téhle zpovědi mladého politika překvapený. PhDr. a Ph.D. Bartoš je totiž chlapík se zajímavým CV a názory.

Rozhovor o Desateru smyslů s biologem Jaroslavem Petrem

Správy

Rozhovor o Desateru smyslů s biologem Jaroslavem Petrem

​Všechno o světě kolem nás se dozvídáme prostřednictvím smyslů. A zdaleka k tomu nevyužíváme jen známou pětici tvořenou zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Biolog a zkušený popularizátor vědy jaroslav Petr jich napočítal až ke třiceti a ve své nové knize Desatero smyslů, která byla právě nominovaná na Magnesii Literu, nás pomocí stovek kuriozních příběhů zavádí do fascinujícího světa evolučních vymožeností a způsobů, jakými zvířata, ale i lidé vnímají okolní svět. Víc v rozhovoru pro #mojeargo.