Sami asi znáte na sobě, že není tak úplně lehké najít film, se kterým dvě hodiny splynete v jedno. Zapomenete na kritičnost, sarkasmus, ironii, dějiny filmu atd. Zapomenete, co jste o filmu četli, co říkali lidé kolem vás. Odložíte intelektuální nebo pseudo-intelektuální brnění.

Nomadland má tuto anotaci: „Neokázalé drama je citlivě vystavěno kolem postavy ovdovělé šedesátnice Fren (Frances McDormand), nalézající životní sílu v cestování napříč Amerikou ve svém příbytku, bílé dodávce, a v četných setkání s podobně naladěnými novodobými ‚kočovníky‘. Přívětivý film s nesmírnou duší.“

Dobrá – a kde je to kouzlo? Tak třeba v silné intimitě, kterou tvoří téměř dokumentární mix smutku, nostalgie, životaschopnosti, neufňukanosti... Život jde dál, i přes veškerá trápení. Cenné je zůstat stát na dvou a nechat si i empatii pro druhé. Dál a dál se učit věnovat kus života individuálnímu a kus společnému. Nebát se za své emoce, ale taky je na potkání každému necpat. Nemít celoživotně posvátnou krávu z pracovní kariéry. Dokázat vyjít s málem, ale nedělat z toho ideologii.

Žádné ideologie, žádné náboženství, žádné velké řečnění a teoretizování… jen každý den a jeho starosti, jen minulost v zádech, budoucnost v mlze a… reálné jsou jen minuty a hodiny přítomného lidského života a konkrétní situace a konkrétní vztahy. Žádné snění z dodávky na poušti o změně společenského systému, spíš přijmutí faktu, že těch pár peněz vydělám tam, kde to půjde – třeba v Amazonu, nebo v restauraci, při sklizni řepy nebo mytím záchodků na dálničním odpočívadle. To všechno ne jako studentík, ale jako šedesátnice.

Až utopicky působí absence sprostoty, alkoholismu, sexu a násilí v celém filmu. Nikdo v něm vlastně ani nekřičí. Když se lidi potkají, chovají se jako lidi. Nikdo není ani apatický, ani naspeedovaný. Tuhle ohleduplnost filmu velmi oceňuju. A samozřejmě - smutku a nostalgie tím ve filmu neubývá, naopak.

Jak známo, největším problémem umělé inteligence je neschopnost žít v lidsky nespolehlivém světě. Žádné algoritmy, žádné buď pravda nebo nepravda. Lidský život je tvořen rozhodnutími a okolnostmi, se kterými nemůže žádná logicky myslící organizovaná hmota souhlasit. Nomadland je pro mě vlastně zachycením určité podstatné životní strategie. Smyslem života je život sám. A nezbývá, než se s ním osobně setkat. Pomoc ostatních je u toho velmi důležitá. A naše schopnost pomoc neméně.

Zobraziť diskusiu (0)