1984: po sedemdesiatich rokoch ešte aktuálnejší
Pred 70 rokmi, 8. júna 1949, vyšiel po prvýkrát slávny dystopický román „Nineteen Eighty-Four“ britského spisovateľa, esejistu, novinára a kritika Georga Orwella (1903–1950).
„Nebude věrnost kromě věrnosti Straně. Nebude láska kromě lásky k Velkému bratru. Nebude smích kromě smíchu štěstí z vítězství nad poraženým nepřítelem. Nebude umění, nebude literatura, nebude věda. Až budeme všemocní, nebudeme vědu potřebovat. Nebude rozdíl mezi krásou a ošklivostí. Nebude zvědavost ani radost ze života. Všechny ostatní požitky budou zničeny. Ale vždy – na to nezapomínej, Winstone – vždy tu bude opojení mocí, které bude neustále sílit a bude stále rafinovanější. Stále, v každém okamžiku, bude existovat vzrušení z vítězství, pocit, že šlapeš po bezmocném nepříteli. Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři – navždycky.“
– George Orwell, 1984, vyd. Index, Köln 1984, prel. Eva Šimečková
Čitateľom portálu Medzi knihami isto nie je potrebné pripomínať obsah Orwellovho najslávnejšieho diela (popri Zvieracej farme). Výrazy z románu ako Veľký brat (Big Brother), newspeak, doublethink, thoughtcrime a i. sa dávno stali súčasťou bežného slovníka. No autorovo varovanie pred zneužívaním moci, totalitarizmom, absolútnym ovládaním a manipuláciou masou obyvateľov, permanentným prepisovaním histórie je dnes – v ére sociálnych sietí, fake news, rozlišovania tvárí pomocou umelej inteligencie, vymývania mozgov komerčnými televíziami, sledovania polohy pomocou mobilov, smart-hodiniek a pod. – ešte aktuálnejšie ako v čase, keď román vznikol.
Počas komunistického režimu v Československu román samozrejme nemohol vyjsť. Do češtiny ho preložila Eva Šimečková, preklad vyšiel knižne v exilovom kolínskom vydavateľstve Index v r. 1984. Anglické vydanie a český preklad kolovali iba v undergrounde, za jeho šírenie hrozili prísne tresty.
K vydaniu v Indexe napísal skvelý doslov filozof a disident Milan Šimečka a nazval ho Náš soudruh Winston Smith. Aj keď totalita, počas ktorej Šimečka doslov písal, padla, z niektorých jeho slov človeka aj dnes mrazí:
„Zapsané příběhy vymezují hranice našich životů a jejich neopakovatelnost, kterou se pyšníme nebo i utěšujeme, se týká jen detailů. Jen nezřízeně domýšliví jednotlivci se domnívají, že jejich život je zcela výjimečný a nemá svůj pravzor zapsaný jen několika větami v nějaké prastaré knize, která se už rozpadla na prach.
Já prožil úlek z tohoto poznání, když jsem přečetl příběh Winstona Smitha v 1984. Najednou jsem věděl, že čtu svůj vlastní příběh. Pro mně sice ješté nezačal, ale věděl jsem, že začne a že se jeho osudovému pokračování nevyhnu. (…)
Po dvaceti letech mohu konstatovat, že můj úlek z prvního čtení byl na místě. Můj životní příběh se pomalu ale jistě začal připodobňovat příběhu z červeného penguinovského vydání. Zvykl jsem si na to a bral jsem, co mě potkávalo, bez velkého překvapení, věděl jsem už od Winstona všechno předem. (…)
Dostalo se mi plně toho, po čem jsem ani netoužil: téměř úplné identifikace se světem nenápadné červené penguinky. Klademe si otázku, co nás ještě čeká z toho, co bylo předznamenáno v této podivuhodné knize? Ach, ano, nevede se úplně zjevná válka mezi superstáty. Zatím.“
* * * * *
V orwellovskom roku 1984 vznikol podľa románu rovnomenný britský film. Režíroval ho Michael Radford a hlavné úlohy stvárnili John Hurt, Suzanna Hamilton a Richard Burton.
Štefan Olejník