Nejprve tedy Izraelec a jeho kniha Muž leží a sní.

Druhá polovina 30. let 20. století. Evropa je v krizi a Velká Británie se potýká s přílivem uprchlíků. V Německu totiž došlo k Pádu, moci se chopili komunisté, a tak boháči i fašisté, nechtějí-li skončit v trestaneckém táboře, musí utéct za hranice. Většinou se rychle vzpamatují a dál se věnují tomu, na co mají talent, třeba obchodu nebo organizovanému zločinu, ale jistý pan Wolf je muž s ideály, hnusí se mu všeobecný morální úpadek, a zatímco živoří v zaměstnání soukromého detektiva, sní o tom, že už brzy vydá další část svého životního díla, knihy nazvané Můj boj.
Pravda, mezitím si ještě bude muset vytrpět něco sexuálního ponížení v rukou zdegenerovaných prostitutek či špinavé Židovky a párkrát dostane pořádnou nakládačku, ale to muže jeho formátu nezlomí. Zatím v jiném čase a na jiném místě leží muž a sní…

Je třeba dodat, že autor je potomkem přeživších šoa a že se v knize nepracuje jen s černým humorem, ale také s černou vážností. Lavie Tidhar se narodil v izraelském kibucu, ale žil i v Jižní Africe, Laosu nebo na Vanuatu. V současné době bydlí v Londýně. Ve světě literatury si udělal jméno jako autor sci-fi a fantasy, který se věnuje rozmanitým žánrům od povídek přes romány až po grafi cké romány. Za svůj román Osama (Usáma) získal v r. 2012 World Fantasy Award for Best Novel (Světovou cenu pro nejlepší román vydaný v uplynulém roce v angličtině v žánru fantasy) a porazil tak mj. Stephena Kinga s 11.22.63 nebo George R. R. Martina a jeho Tanec s draky.

A Švédův Kafkův pavilon?

Po Hitlerově vítězství ve druhé světové válce je Švédsko vazalským nacistickým státem. "Obyčejní lidé" si více méně spokojeně žijí své obyčejné životy, "krátkolebí", odsouzení k vymizení z genetického dědictví, živoří v ghettech a spisovatelé se musí rozhodnout - budou sloužit novému Švédsku? Délka jejich pobytu v této uzavřené „spisovatelské kolonii“ záleží výhradně na tom, jak ochotně a kvalitně poslouží režimu. Román z žánru alternativní historie se zabývá otázkami osobní zodpovědnosti, svobody, mezilidských vztahů i (spásné?) síly literatury a kultury obecně. Můžeme v něm najít paralely jak k minulosti (nabízí se mj. i československé období normalizace), tak k současné situaci v Evropě. Protože sklouznout ke společnosti, kde jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější, je tak snadné.

Jakoby autor knihu napsal na objednávku současného českého diskurzu. Stačilo si letos v lednu připomenout, že v roce 1977 existovalo v komunistickém Československu 242 otevřených odpůrců režimu. A hned se z mnoha stran začala zpochybňovat potřebnost zveličovat takovou "historickou banalitu". Být otevřeně proti totalitě je spíš patologické chování, normálnější je s ní nějak vyjít - tak si přece většinou sami před sebou omlouváme nedostatek odvahy říct ďáblovi ne.

Oba autoři jsou pozváni jako hosté (spolu s mnoha dalšími) na Meltingpot letošních Coours of Ostrava 19. - 22. 7.

Zobraziť diskusiu (0)