V roce 1911 objevil Tolkien v anglickém překladu Williama Forsella Kirbyho (1844–1912) z roku 1907 Kalevalu. Rozhodl se co nejdříve seznámit i s finským originálem, k čemuž došlo ještě ve stejném roce.

V prosinci roku 1914 a v únoru následujícího roku pronesl Tolkien o Kalevale dvojici přednášek. Podkladem pro ně byla esej pojednávající o tomto významném finském díle. Esej existuje ve dvou verzích, jedné velmi hrubé, druhé částečně revidované samotným autorem. Obsah tohoto textu je velmi důležitý pro pochopení toho, jak Tolkien Kalevalu chápal a jak na něj působila. Do jisté míry poslouží i jako vysvětlení toho, proč se jí během života době tolik inspiroval.

Tolkien na Kalevale vyzdvihoval především její odlišnost od čehokoliv jiného, s čím se doposud seznámil. Tvrdil, že se mu kalevalské básně zamlouvají, protože znějí velmi neevropsky, a přesto mohly vzniknout jedině v Evropě – zde narážel pravděpodobně na odlišnost staré finské literatury i finštiny od literatur a jazyků zbytku Evropy, kterou si samozřejmě dobře uvědomoval.

Nesmírně ho přitahovalo cosi zvláštního v atmosféře díla a díky Kalevale se také mohl seznámit s mytologií naprosto odlišnou od všech, které do té doby znal. Finskou mytologii sám považoval za jistý druh animismu. Vše – každý kopec, kus lesa, dokonce i neživé věci – má podle něho v kalevalských básních vlastní charakter, vlastního ducha a schopnost se emocionálně projevovat a promlouvat.

Dalším prvkem Kalevaly, který měl na Tolkiena mimořádný vliv, je také všudypřítomnost emocí, patosu a „dojímavosti“. City kalevalských hrdinů Tolkien popisoval jako velmi autentické a horlivé. Někteří badatelé právě toto vyzdvihují jako důvod toho, proč se Tolkien o Kalevalu tolik zajímal, především v kontrastu se staroseverskou literaturou, která emocemi (či přinejmenším jejich vyjadřováním) příliš neoplývá.

S tím souvisí rovněž další uváděné tvrzení, a sice to, že Tolkien díky Kalevale poznal, že literární epos může pojednávat hlavně o prohrách, neúspěších, smutku a naopak pouze částečných nebo dočasných vítězstvích, což je v Kalevale oproti jiným srovnatelným dílům nápadným rysem. Odlišnost Kalevaly od jiných literárních děl spočívala podle Tolkiena také v tom, že v ní je obsaženo mnoho toho, co nazýval „primitivním podrostem“. V Kalevale je totiž zobrazován primitivní všední život prostých lidí, bez hradů, dvorské kultury a podobných kulturních fenoménů. Existence takového díla je podle Tolkiena hodna oslavování.

Tolkien také tvrdil, že Kalevala by v žádném případě neměla být označována jako finský národní epos, neboť by tím ztratila svou největší kvalitu. Vnímal totiž Kalevalu jako dílo plné původních a primitivních hodnot a kvalit, které byly v jiných případech (konkrétně zde jmenuje Homéra) vymýceny právě proto, aby se zmíněné dílo mohlo stát eposem „umělým“.

Bral tedy kalevalské písně jako „čisté plátno“, neposkvrněné jakoukoliv literární tradicí. Uvádí se, že právě tato zdánlivá „čistota“ a „původnost“ Kalevaly (které ale zjevně nebyly takové, jak si Tolkien myslel), tedy zejména menší míra antických a dalších vlivů oproti jiným srovnatelným literárním dílům, patří k hlavním důvodům, proč ho Kalevala tolik zaujala.

zdroj: Petr Kujal: Kalevala jako zdroj inspirace J. R. R. Tolkiena, diplomová práce, Ústav germánských studií UK

Zobraziť diskusiu (0)