Aké knihy číta Martin C. Putna
Martin C. Putna prišiel do bratislavského Artfora porozprávať o jeho novej knihe Obrazy z kultúrnich dějin ruské religiozity. Jeho prítomnosť sme využili na hyperkrátky rozhovor pozostávajúci z dvoch otázok.
Aké knihy vás v poslednej dobe najviac zaujali?
Kniha číslo jedna, Marie Iljašenko - Osip míří na jih. Je to prvotina mladé básnířky, která má zvláštní kořeny. Narodila se v Kyjevě, v česko-polské rodině, a zkusila napsat žánr, který se dnes už vůbec nenosí - poému. Hrdinou té poémy je Osip, což je současně Mandlštam - básník a současně ptáček, kterého má ve svém bytě v Libni. Je to taková zvlášní poéma o touze po jihu, kulturních tradicích a touze po literatuře. Myslím, že to je čerstvý vítr, který přišel z východu do české poezie, byť Marie se hrozně durdí, když ji přirovnám k Achmatovové nebo Cvetvajevové.
Kniha číslo dvě, Jurij Andruchovič - Moskoviáda. Je to kniha jednoho z nevýznamnějších ukrajiských spisovatelů, která vyšla před třemi týdny, jako mnoho dalších načasovaná na pražský knižní veletrh. Je to tak trochu navázání na gogolovskou grotesku, protože ukrajinští současní autoři se velmi hlásí ke Gogolovi, přestože psal rusky. Berou ho jako ukrajinského autora. Moskoviáda - to jsou vnitřní muka ukrajinského spisovatele v rozpadajícím sa Sovětském svazu, který se jakoby vrací zpátky do Haliče. Ta kniha je symbolickým návratem, nejen jednoho autora, ale celé Ukrajiny, zpátky do Haliče - teda zpátky do Evropy.
Doplňujúcou otázkou je, čo máte teraz rozčítané?
Jsou to dvě knihy, které spolu souvisí. Jedna je od spisovatele ukrajinského, druhá od maďarského. Obě pojednávají o Podkarpatské Rusi. První se jmenuje Vavřince Seghalmiho Listy ze světa stínů a druhá je Taras Prochasko - Jinací. Autoři, kteří spolu nemají nic společného, až na to, že oba kladou tajemný příběh do oblasti staré, nebo imaginární Podkarpatské Rusi.
Zdá se, že je to všechno z toho nám "blízkeho Východu" - nemůžu za to, prostě mě teď zajímají tyhle věci.