V nekrológu novín Haaretz Amosa Oza bezpochyby právom nazvali izraelským literárnym gigantom. Je autorom desiatok diel v hebrejčine – románov, noviel, zbierok poviedok a esejí – a okolo 500 článkov do izraelských a medzinárodných médií, je zároveň najprekladanejším autorom v histórii Izraela. V slovenčine mu vyšli napr. diela Panter v podzemí, Čierna skrinka a Judáš; v češtine Černá skříňka, Fima, Panter ve sklepě, Můj Michael, Až do smrti, Příběh o lásce a tmě a Jidáš, okrem toho aj súbory esejí Mír, láska a kompromis a Jak vyléčit fanatika. Je nositeľom Mierovej ceny nemeckých kníhkupcov, Izraelskej ceny za literatúru, španielskej Ceny princa astúrskeho, francúzskej ceny Prix Femina a vyznamenania Officier des Arts et Lettres, talianskej Ceny Prima Leviho i českej Ceny Franza Kafku. Neraz sa spomínal ako horúci kandidát na Nobelovu cenu za literatúru.

Oz sa narodil ako Amos Klausner 4. mája 1939 v Jeruzaleme. O jeho detstve a mladosti sa možno veľa dozvedieť z autobiografickej knihy Príbeh o láske a tme, ktorá vyšla v češtine v preklade Michaela Žantovského v r. 2009 (2. vydanie v r. 2018). Je rodinnou ságou a zároveň príbehom vzniku židovského štátu. Po tragickej smrti matky Oz vyrastal v kibuce Chulda. Tri roky slúžil v izraelskej armáde, vrátil sa potom do nej počas tzv. Šesťdňovej vojny v r. 1967 a počas Jom-kippurskej vojny v r. 1973. Vyštudoval filozofiu a literatúru na jeruzalemskej Hebrejskej univerzite. Literárne práce publikoval od roku 1961. V r. 1960 sa oženil s Nily Zuckerman, mali spolu tri deti.

Zosnulý spisovateľ sa aktívne zasadzoval za izraelsko-palestínske zmierenie a dialóg, bol obhajcom vytvorenia dvoch štátov na území Izraela. V nedávnom rozhovore pre nemeckú televíziu napr. povedal: „Neviem, aká bude budúcnosť Jeruzalema, ale viem, čo by sa malo stať. Všetky štáty sveta by mali nasledovať príklad prezidenta Trumpa a presunúť svoje veľvyslanectvá v Izraeli do Jeruzalema. Súčasne by však každý z nich mal otvoriť aj vlastné veľvyslanectvo vo Východnom Jeruzaleme, hlavnom meste palestínskeho národa.“

Postoj Amosa Oza k židovstvu a k literatúre a jeho ľudské krédo vystihuje úryvok zo záveru knihy Židé a slova, ktorú napísal spolu so svojou dcérou Faniou Oz-Salzberger:

„Kdo je Žid? (...) Naše osobní definice zní: každý člověk, který je natolik bláznivý, aby se za Žida označil, je Žid. Je dobrým nebo špatným Židem? O tom ať rozhodne další Žid. (...)

Naše slova nám nepatří. Mění se, sotva je vyslovíme. Nikdy nesetrvají dostatečně dlouho, aby někomu patřila. Tak trochu jako naši potomci ve verši moudrého arabského básníka Džibrána: vaše děti nejsou vašími dětmi. Můžeme si přát, aby naše děti v našich slovech pokračovaly. Místo toho ale začnou nanovo psát svou vlastní knihu.

Tak je to i s ,Židy‘. S Židy, kteří často Židy nejsou, jak platí v tomto eseji i ve světě obecně. Jsou totiž celým lidstvem, jež se chopí příběhu, významu či zákona, zapsaných jako text. Zkuste nahradit slovo Žid slovem čtenář. Na mnoha místech vás překvapí, jak dobře se tam bude hodit.

Dokonce i antisemitismus se občas dá přeložit jako naprostá brutalita umlčování, jako pálení knih. Znepřístupňování webových stránek a cenzura. Všude.

Text a individualita, humor a rozepře, prostořeké ženy a zvídavé děti – nejsou snad různými způsoby obecné lidské existence, nejsou zjevné v každém obydlí, všude, kde je to dovoleno?

Ano, některé věci naštěstí nelze sprostředkovat. Například jazyky. Tvrdá nádhera hebrejštiny a hrubé aróma jidiš se nikdy nestanou univerzální chutí (…)

Všechno ostatní, co si spojujeme s Židy, je však volně k mání komukoli, kdo je natolik bláznivý, aby to přijal za své.”

(Židé a slova, vyd. Paseka 2015, prel. Lenka Bukovská a Mariana Fisher)

Štefan Olejník

(Ilustračné fotografie:
Michiel Hendryckx [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC BY 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by/3.0)], Wikimedia Commons;
Dan Balilty/AP, z webu novín Haaretz.)

Zobraziť diskusiu (0)