Karel Šebek (synovec spisovatele Jaroslava Havlíčka, bratranec Zbyňka Havlíčka) se narodil 3. 4. 1941 rodině Štětkových. U Štětků nebývala ideální domácnost („Fotr tak nadával matce do kurev, že jsem si vzal v půl třetí ráno žiletku a podříz jsem si krk,“ zpovídal se později), raději prožíval dětství v Jilemnici u babičky. Již v pubertě píše své první literární pokusy. Po jeho maturitě na jedenáctiletce dává otec Štětka kvůli posměchu přejmenovat celou rodinu na Šebkovy.

Karel, nyní již Šebek, absolvuje sanitářský kurs a nastupuje na místo v psychiatrické léčebně v Dobřanech u Plzně, kde jako klinický psycholog pracuje jeho bratranec Havlíček. Fantazie duševně nemocných inspiruje oba básníky – Zbyněk zjistí, že poezie má blízko ke schizofrenii, Karel vyzkouší i opačnou cestu. Propadá kouzlu farmakologie, zkouší na sobě účinky nejrůznějších léků a drog, pokouší se o sebevraždu, ve stejném stavu je internován jako pacient. V ošetřovateli je latentně přítomen pacient, v léčbě zkáza.

Po propuštění ze zaměstnání vystřídá Karel Šebek řadu zaměstnání – v lese, na stavbě mládeže, na poště, knihkupectví, kotelně, automobilce apod. Prostřednictvím Zbyňka Havlíčka se seznamuje se Surrealistickou skupinou. V polovině 60. let přesídluje opět do ústavu pro choromyslné a opět za Zbyňkem a v rámci terapie experimentují s LSD.

Po smrti bratrance (1969) přerůstá Karlův život v úzkostnou toxickou psychózu. Znamená to pro něj sérii pobytů v blázinci, neúspěšných pokusů o sebevraždu a horečnatého psaní a rozesílání textů. Naposledy viděn byl v polovině devadesátých let, kdy záhadně zmizel z psychiatrické léčebny.

Absolvoval něco kolem 30 neúspěšných pokusů o sebevraždu. Při pádu ze čtvrtého patra z bytu v domě v Lublaňské ulici v Praze (u náměstí I. P. Pavlova) dopadl na trabant. Trabant byl zcela zdemolován, Šebek zůstal živ a zdráv s lehkým zraněním.

V bytě toho času sídlila komunita narkomanů, ale Šebek komunitu přetvořil na „továrnu na poezii a koláže“. Všichni narkomani tvořili jako diví básně, lepili a vystřihovali koláže. Mezi Šebkovy legendární pokusy o sebezničení patří např. srážka s lokomotivou. Kráčel po trati proti lokomotivě. Ocitl se pět minut v klinické smrti, ale přežil. Věšel se, lano se utrhlo, polykal prášky, vypumpovali mu žaludek. Surrealistický básník a prozaik Pavel Řezníček jej nazval „posledním žijícím "fextem“ (nesmrtelnou bytostí). Své krédo „Život je choroba, kterou je nutné přežít“ naplnil Karel Šebek bezezbytku svým životem.

V dubnu 1995 byl dočasně propuštěn z léčebny v Dobřanech. Odjel do Prahy. Potom co byl odmítnut několika přáteli, protože se choval nezvykle podivně, agresivně (chtěl si vypůjčit peníze nebo cokoliv, co lze zpeněžit); nakonec získal alespoň příspěvek na nové brýle. Naposledy byl viděn přítelem básníkem na nádraží, rozloučili se, Šebek odjel do léčebny v Dobřanech, jak tvrdil. Od té doby je nezvěstný. Stal se legendou, surrealisté a mnoho dalších umělců a příznivců jej považují za nejprokletějšího českého básníka naší doby. Existuje hypotéza o Karlově útěku a přežití v některé francouzské psychiatrické léčebně, případně je možné že dosud přežívá v komunitě pařížských bezdomovců, v Paříži měl také několik přátel.

Báseň-kotleta

Zcela oddán zlaté oprátce své příští slávy
má slova se budou třpytit na obloze
když se odtamtud přemístí hvězdy do mé postele
a na jejich místo vylezou stejně velké krysy
v jejichž zorničkách sleduji sebe a svět
můj strach abych nezakopnul a nespolknul knedlík básně takže by mé vesmírné snažení bylo zbytečné
les lásky k tučným dámám a hovězímu
les jímž neprojdu
aniž bych nebyl nabodnut na ostny tvých prsů
obryně která se zvětšuješ když píšu
jak pokrývám papír plísní textu
kdyby to tak byl chutný sýr jímž bychom si nacpali břicha
cigareta v mé ruce uhasíná s blížícím se večerem
další noc v blázinci mých veršů
rozbitý nos noci když jsi mě chtěla políbit
a narazila jsi na sochu býka s nímž se utkávám ve svých slovech
jinak kromě pozorování pavouků neprovozuji nic
tudíž tučně přispívám k budování republiky a zaplnění vlastních kalhot
tyto dva pojmy jsou neoddělitelné
jako já a ty
jako strašný žrout a strašidelná báseň-kotleta

použity texty z nakladatelství Host a z Wikipedie

Zobraziť diskusiu (0)