Máš-li čas na mluvení

Čti knihy

Máš-li čas na čtení

Jdi do hor, pouští a k moři

Máš-li čas na chození

Tanči a zpívej

Máš-li čas na tančení

Tiše seď, Šťastlivý blázne

.............

Nanao se nikdy zvlášť nestaral o vydávání svých básní. O své básnické tvorbě řekl: „Rád píšu básně. Je to pro mne něco jako meditace. Rozprávění s Vesmírem.“ V roce 1983, péčí jeho kamarádů na obou stranách Tichého oceánu, vyšly skoro současně dvě první větší sbírky jeho básní: americká Real Play a japonská Inu mo arukeba. Bylo mu právě šedesát let.

.............

Nanao Sakaki

Zrodila se myšlenka setkat se na Prvního máje 1990 v Praze. Plán se díky sametové revoluci uskutečnil. Na Prvního máje předal Allen po čtvrt století korunu Krále majálesu svému mladému nástupci. U stolku kavárny Fórum na Václavském náměstí se Allen a Nanao setkali s prezidentem Havlem. Se členy kapely Půlnoc jsme před rozestavěnými věžemi jaderné elektrárny v Temelíně zpívali modlitbu za život na Zemi za doprovodu Allenova přenosného harmonia. Další den nás Nanao zavedl do Boubínského pralesa poklonit se pohasínající jiskře původní evropské přírody. V Československu se mu zalíbila mírumilovná a nestrojená povaha lidí. Bylo mu požitkem procházet se velkoměstem bez neónů a reklam. Na svých toulkách Prahou identifikoval řadu jedlých divokých rostlin.

Bylo skoro symbolické vidět Nanaa sedět v čele slavnostního sálu Palackého univerzity v Olomouci a předsedat shromáždění studentů věnovanému ekologii. Doporučoval učit se pečlivému, intenzivnímu zemědělství v malém měřítku, méně jíst a pít (překvapilo ho u nás množství otylých lidí), jíst méně masa, více sóji a sójových produktů. Učit se znovu životu v kruhu sousedů, malé obce nebo komuny. Doporučoval hledat alternativu k fosilnímu a jadernému palivu, neplýtvat, recyklovat, vstávat ráno časněji, užívat více vlastních svalů. A objevovat jiný druh energie: hudbu, umění, poezii, spiritualitu – dobrodružství překonávání sebe sama.

Řekl: „Čechoslováci, máte starou kulturu a zároveň velice svěží srdce. Žijete teď velikou dobu. Vybudujte si vlastní svobodnou společnost nezávisle na vnějších vlivech. Jste na to dostatečně inteligentní... A jakožto básník vod a lesů navrhuji: Vraťte původní lesy naší společné prabábě Věstonické Venuši!“

Jiří Wein, překladatel, z předmluvy k druhému českému vydání

............

Gary Snyder

Tak je to konečně tady – svazek Nanaových básní. Napsané pískem a dešťovou vodou; napsané ne rukou nebo hlavou, ale nohama. Tyto básně byly vysezeny, vychozeny, aby tu zůstaly jakožto stopy života žitého pro žití – ne pro vzdělání nebo pro kulturu. A právě proto je jeho vzdělání široké, kultura hluboká.

Nanao prošel pěšky Japonskem křížem krážem z jednoho konce na druhý, žil dlouho a hluboko v horách Želvího ostrova. Prošel velkoměsty a malými ostrůvky, válkou a chudobou, konjunkturou a revolucí. Jeho práce/hra sahá v čase zároveň dopředu i dozadu. Skupina, která svého času v Tokiu následovala Nanaa, měla za heslo „jsme primitivové neznámé kultury“. Jeho duchovní nezávislost a hluboké pochopení dějin jej staví (ať už chce, či nechce) do řady velikých osobností jdoucí až k Mistru Čuangovi. Ale Nanao jednou odpověděl jednomu budhistickému učiteli v Americe na otázku, ke které tradici patří: „Nestarám se o tradici – jsem pouštní krysa.“

Nebudu mluvit o tom, co vím o Nanaově životě. Jen řeknu, že má kostnatá kolena, osmahlou tvář, nepravidelné prsty na nohou, báječný hlas, snese obrovskou dávku alkoholu a má rád prvotřídní zelený čaj. Jeho práce nebo hra tady na světě je vytahování hřebíků, uvolňování zadřených matic, čištění věcí od rezu, otevírání okenic. Dej si tyto básně do bot a ujdi tisíc kilometrů!

Gary Snyder

Zobraziť diskusiu (0)