Autorkou knihy je novinářka a spisovatelka Marcela Pecháčková. V knize naplno zhodnotila svoje celoživotní zkušenosti s vedením osobitých rozhovorů z magazínů MF Dnes a Lidových novin a z časopisu Instinkt. Kniha je mixem biografického a vlastně i bilančního rozhovoru, rozhovorů s přáteli a známými, dopisů a fotografií.

Jitka Válová vypráví o společném životě, ve společném domě, ve společném pokoji, kde malovaly... život bez mužů a dětí, jen se psy a obrazy. Rozhovory vznikly v roce 2009. To už žila jen paní Jitka, protože její sestra náhle u stolu zemřela v roce 1998.

Sestry žily celý život po svém a svobodně. Skoro se neúčastnily uměleckého provozu a odmítaly výtvarný akademismus. Nebyly to ale žádné asociální podivínky. V jejich domě se střídaly návštěvy – Ester Krumbachová, rodina Prachařova, Ivan Vyskočil, Sergej Machonin, zavítala i Adriena Šimotová nebo Martin Jirous a mnoho dalších, kteří u nich nacházeli jiný svět. Ze svědectví přátel a známých je zřejmé, že to byly bytosti přátelské, otevřené, kterým byl blízký humor a optimismus. Pokud si člověk pustí nějaký filmový záznam s Jitkou, tak vidí i přes její stáří opravdu holku se živýma očima, která si zapaluje cigaretu za cigaretou a usrkává víno. Jakoby se nedokázala bát a okolní komplikovaný svět po ní stékal a nijak se jí nedotýkal a nechával ji takovou zvláštní čistotu duše, která návštěvníky okouzlovala. Nikdo prý neuměl tak nádherně dělat nic, jako paní Jitka.

Letos uplyne 13. prosince 100 let od narození dvojčat. Jitka zemřela v roce 2011. Nebylo prý dne, aby na svoji sestru nevzpomínala. Kniha s expresivním názvem (kdo znal sestry, ví, že se vyjadřovaly zpříma a jadrně) je zaplněním dalšího prázdného místa na české kulturné mapě. A v GASKu v Kutné Hoře začala v listopadu bilanční výstava sesterských obrazů, která potvrá do března 2023.

Zobraziť diskusiu (0)