Cenu Litera Kniha roku získala Dora Kaprálová a její Mariborská hypnóza
25. ročník ceny Litera vyvrcholil přímým televizním přenosem 18. dubna. Cenu za prózu i cenu Kniha roku získala Dora Kaprálová. Večer proběhl hladce i obratce. Kritizovalo se ministerstvo kultury a jeho nekulturní vedení, debutantka roku Marie Škrdlíková potřebovala veřejně podpořit Palestinu a jeden z oceněných vědců se přiznal, že ochutnal vlčí trus. Knihy byly zase jednou na chvíli víc vidět i mimo literární hard core.
Všechny vítězné knihy 25. ročníku cen Litera TADY
Dora Kaprálová se narodila v roce 1975 v Brně. Vystudovala na JAMU dramaturgii a scénáristiku. Literární kritička, publicistka a prozaička, dokumentaristka, scénáristka. Knižně vydala například divadelní hru „Výšiny“ a rozhovor s Květou Legátovou „Návraty do Želar“. Editorsky připravila antologii „Kdybych vstoupil do kauflandu, byl bych v Brně“. Několik let psala pravidelně glosy a recenze převážně o současné české poezii do MF DNES, Lidových novin i jinam. Je autorkou oceňovaných rozhlasových dokumentů a řady profilových rozhovorů. Od roku 2007 žije s rodinou v Berlíně. Roku 2004 vydala v nakladatelství Archa prózu Zimní kniha o lásce. V současnosti se věnuje především filmu, píše scénáře a připravuje vlastní dokumentární projekty.

Její oceněná kniha, Mariborská hypnóza, je krátký, mozaikovitý text, kombinující fantaskní báchorky o mouchách s pasážemi o těkavých dějinách uplynulého století a čím dál chaotičtější současnosti. Zůstává jediná konstanta. „Na všechno už je pozdě, jen ne na lásku,“ zní poslední věta v próze padesátileté spisovatelky, jejíž životní plány původně směřovaly mimo literaturu.
seznam.cz
...................
Dora Kaprálová ve své próze, v níž využila pohled mouchy, neobvyklou optikou zachytila svůj tvůrčí pobyt ve slovinském městě, spojeném se spisovatelem Drago Jančarem. Postupy blízkými magickému realismu líčí příběhy skutečné i smyšlené. Její až stroboskopicky rozostřená milostná novela brojí proti digitálním parazitům světa, uvažuje o smyslu psaní a je oslavou hypnózy zvané láska.
aktualne.cz
.................
Nevyletět z Brna, je ze mě zkyslá srna, tvrdí titul inscenace, kterou z tvých textů před pár lety připravilo Divadlo Husa na provázku. Proč by z tebe byla zkyslá srna?
Ta věta je vytržená z jednoho mého textu v knize Berlínský zápisník. A řeklo by se, že i z kontextu. Byl to nápad režisérky Kamily Polívkové. Zpočátku na mě z toho šly mdloby, spadla jsem do vývrtky, křičela jsem ne, a pak mě to zničehonic úplně opustilo, všemu jsem se poddala a ten název divadelní inscenace jsem si oblíbila. Možná mi to připomnělo i nějakou dávnou píseň Ivana Mládka, ta prostinká debilita rýmu spojená s ironií je tak přímá, až je rozverností skotačivá jako nějaká srna.
Co to vlastně je zkyslá srna? Srny kysnou?
Děkuji za přemýšlivou otázku. Proces kysnutí podmiňuje chlazení a následná sterilizace. Zkysne-li taková srna, není hned poživatelná, ale zato konzervovaná. Zvýší se její nutriční hodnoty a zlepší se při zpracování její chuť, v potravinovém řetězci je tedy žádanější. Je to dost smutný obraz, jsem ráda, že nejsem v jeho rámu.
z rozhovoru v časopisu Host