Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha.

Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal.

Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky.

Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award).

nakladatelství Prostor

Palánovi „novodobí samotáři“ mají, jak autor obecně shrnuje, rozdílné důvody, proč se do svých azylů uchýlili. Někteří nedokázali ve společnosti obstát, a navíc za to neumějí přijmout zodpovědnost a vinu hledají výhradně u těch ostatních. Jiní v ní byli naopak velmi úspěšní, jako Dagmar Macháčková, zakladatelka firmy obchodující s racionální stravou, držitelka ocenění Podnikatelka roku 1999. Část z nich nalezla v lesích klid, ale „další si své démony vzali s sebou“. Někteří jsou otevření, druzí spíš podezřívaví, a najdeme mezi nimi zřejmě i skutečné paranoiky, kteří k šílenství, jež tematizuje i název knihy, nemají příliš daleko. Pár samotářů vůbec nemá úřední identitu. Několik z nich bere důchod, další chodí na melouchy a na brigády, jeden je zaměstnán na plný úvazek. U dalších pak Palán ani netuší, z vlastně čeho žijí. „Někteří ze zařazených vstávají, kdy chtějí, a usínají, až se jim zachce. Jiní jsou v zápřahu celý den – to zejména ti, kteří mají zvířata.“ Někteří uvěřili konspiračním teoriím a sní o všeslovanské vzájemnosti a ještě podivnějších fantasmagoriích, jiní jsou naopak „jasně prozápadní a prodemokratičtí“.

z recenze Jana Lukavce, iliteratura.cz

Zobraziť diskusiu (0)